Zalévání odpadní vodou – opravdu ekologický přístup?

Nedostatek vody sužuje velkou část obyvatel Země. V určitých oblastech je obecně vody málo, jak pro zemědělství, tak i vody pitné. Ekologickým řešením je využívání odpadních vod tam, kde to je možné. Například na zavlažování polí.

Odpadní vody z Paříže jsou využívány k zavlažování polí v oblasti Pierrelaye již více než století. V poslední době jsou proto předmětem zájmu ekologů z různých specializací. Dlouhodobé zavlažování ovlivňuje chemické vlastnosti půd, mírně snižuje pH půdy, ale velmi výrazně zvyšuje obsah organického uhlíku v půdách (až šestkrát vyšší oproti nezavlažovanému území), stejně jako obsah dusíku a poměr C/N (dvakrát vyšší na zavlažovaných plochách). Důvodem jsou bakteriální biofilmy v odpadní vodě, jež jsou vyfiltrovány ve svrchních vrstvách půdy. Kromě tohoto na první pohled pozitivního dopadu má však odpadní voda i další složky, jež vítány nejsou. Zavlažované plochy mají o řád vyšší koncentrace kovů, například kadmia, olova, zinku a mědi (10–20krát). Jak tato kontaminace ovlivňuje společenstva půdní fauny?

To vrtalo v hlavách vědcům z francouzského Národního ústavu pro zemědělský výzkum (INRA). Na plochách s různou intenzitou kontaminace (včetně kontrolní nezavlažované plochy) vzorkovali půdní faunu pomocí padacích zemních pastí i pomocí ručního rozboru půdních vzorků. Zaměřili se na přítomnost všech zachycených skupin členovců, měkkýšů a kroužkovců „větších“ rozměrů (tzv. půdní makrofauny neboli druhů o velikosti větší než cca 2 mm). Zjistili, že stupeň kontaminace nemá žádný vliv na aktivitu epigeonu (počet zvířat v pastech) ani na biodiverzitu (počet taxonů na plochách). Pouze počet zvířat na čtvereční metr klesal na kontaminovaných plochách.

To není příliš zajímavý ani přínosný výsledek, mnohem zajímavější bylo zaměření na funkční vlastnosti zaznamenaných druhů. Funkční vlastnosti jsou ty charakteristiky, které se používají při definování ekologické niky daného druhu či vývojového stadia. Například hydrobiologové mohou charakterizovat jednotlivé druhy fytoplanktonu pomocí jejich velikosti, pohyblivosti, tvaru, schopnosti fixovat dusík, nároků na křemík, citlivosti ke změnám podmínek atp. Funkčních vlastností je celá řada, nicméně naše znalosti o jednotlivých druzích jsou jen kusé.

Francouzi se zaměřili na dvě vlastnosti, které souvisely s případným příjmem kovů – tloušťku povrchu těla a typ potravy. Zjistili, že procentuální zastoupení živočichů s měkkým povrchem těla ve společenstvech silně klesá v závislosti na úrovni kontaminace (z 60 na 29 %). Ještě výrazněji kleslo zastoupení geofágních, tj. zeminou se živících, živočichů (ze 49 na 6 %). Geofágové (žížaly, mnohonožky, ponravy) přitom citlivě reagovali již na nejnižší stupeň kontaminace. Je tedy zjevné, že dekompozice organické hmoty a hlavně půdotvorné procesy, na nichž se geofágové silně podílejí, jsou na plochách kontaminovaných odpadními vodami významně ovlivněny. Zdá se, že využívání splašků na zalévání půdním živočichům příliš neprospívá. O kvalitě „biozeleniny“ z takto zalévaných ploch by se jistě také dalo napsat mnohé.

Environmental Pollution, DOI: 10.1016/j.envpol.2012.01.017