Rozbřesk elektronických megačasopisů

Počet vědeckých časopisů již přesahuje 25 000. V nich se za rok objeví kolem 1,5 milionu článků. Většina z nich je však dostupná jen předplatitelům (včetně čtenářů knihoven, pokud knihovna časopis, kde je článek publikován, předplácí). V posledních letech bývají k dispozici i v elektronické podobě, ale i zde musí být zájemce předplatitelem, nebo za článek zaplatit obvykle kolem 20–30 dolarů. Počet časopisů roste, ceny předplatného rovněž. Není divu, že knihovny předplatné omezují. Koncem devadesátých let minulého století se rozšířila myšlenka, že by výsledky výzkumu financované z veřejných zdrojů měly být volně přístupné, a nabyla i institucionální podobu (např. Open Access Initiative). A nejen to. S rozvojem webu vzniklo i několik modelů, jak takovou otevřenou distribuci výsledků provozovat.

Zřejmě jedním z prvních otevřených repozitářů je ArXive (arxive.org), který v roce 1991 založil Paul Ginsparg (z původně jím provozovaného Los Alamos National Laboratory Preprint Archive). Publikované články nejsou recenzovány, ale každá oblast má svého moderátora, který má právo zařazení příspěvku překvalifikovat. Aby vědec mohl svůj článek uplatnit, musí jej někdo doporučit. Část příspěvků je později publikována i v tištěných časopisech.

ArXive vlastní a provozuje Cornellova univerzita a dnes je v něm téměř 800 000 volně přístupných článků z astrofyziky, fyziky vysokých energií, fyziky pevné fáze, matematiky, informatiky, nelineárních věd, kvantitativní biologie či statistiky. V roce 2010 činil roční rozpočet 400 000 $. Zpočátku panovala obava, že systém bez recenzí musí dříve či později zdegenerovat. Nestalo se tak, archiv si udržel vysoký standard, ale je také pravda, že vznikl „černý seznam“: skupina autorů, jejichž příspěvky nepřijímá.

Největším recenzovaným elektronickým časopisem s volným přístupem k článkům se stal PloS ONE. Ten dnes zahrnuje celou oblast „tvrdých věd“. Jeho start byl fenomenální. Byl založen koncem roku 2006 a v témže roce publikoval pouze 138 článků. O rok později však již počet článků dosáhl 1200, v roce 2010 přesáhl 6700 a v roce 2011 téměř 14 000. Stal se tak největším (internetovým) časopisem na světě. Recenzním kritériem je pouze to, zda je článek vědecký (nerozpitvávejme nyní, co všechno to může znamenat). Recenzní řízení nehodnotí takové věci, jako významnost výzkumu či kolik čtenářů by článek mohl zajímat. Podobná subjektivní kritéria často zanáší do recenzního řízení ediční politika tištěných časopisů usilujících o co nejvyšší impaktní faktor.

Technicky časopisy (repozitáře) s volným přístupem nepředstavují problém. Klíčovou otázkou je, z jakých zdrojů provozovatel repozitář financuje. Jedna z možností je přesunout náklady na autory. To je model, který zvolili zakladatelé PloS ONE (poplatek za článek činí 1350 $). Během posledního roku a půl vzniklo nejméně pět projektů se stejnými ambicemi a obdobným způsobem financování. A jak poznamenává Peter Binfeld – PloS ONE klonují, jsou téměř k nerozeznání. Patří k nim:

• SAGE Open (sgo.sagepub.com, poplatek za článek zaváděcí 395 $, normální 695 $),
• Scientific Reports (www.nature.com/srep/index.html, poplatek za článek 1046 €),
• Biology Open – BiO (bio.biologists.org, poplatek za článek 1350 $),
• AIP Advances (aipadvances.aip.org, poplatek za článek 1350 $),
• BMJ Open (bmjopen.bmj.com, poplatek za článek 1200 £).

V roce 2007 vznikl SCOAP³ (Sponsoring Consortium for Open Access Publishing in Particle Physics), jehož členem je prostřednictvím Národní technické knihovny i Česká republika (www.techlib.cz/cs/1155-open-access). Konsorcium vychází z kalkulace, že na financování provozu recenzovaného časopisu s otevřeným přístupem je třeba 10 milionů eur ročně. Smlouvy mají být uzavřeny letos ve třetím čtvrtletí, provozní a organizační infrastruktura má vzniknout během roku 2013 a v roce 2014 by měl být časopis spuštěn. Předpokládá se, že provozní náklady budou nižší než cena časopisů, které si účastníci konsorcia dosud předplácejí. Představitelé projektu věří, že se jejich model rozšíří i na jiné oblasti, než je fyzika vysokých energií.

Peter Binfeld a Jason Hoyt ohlásili ještě další experiment, který testuje odlišný „obchodní model“. Jde o projekt PeerJ.²⁾ Zatímco PLoS ONE požaduje za publikaci jednoho článku 1350 $, uživatelům PeerJ stačí zaplatit 299 $ za neomezenou možnost publikování, popř. menší poplatek za omezenou možnost.

Uvidíme, který „obchodní model“ přežije. Peter Binfeld v každém případě předpovídá, že do pěti let vznikne řada vědeckých elektronických megačasopisů s volným přístupem a papírové verze postupně přestanou vycházet. Splní se jeho předpověď? Nevypadá to, že by nevěděl, co věští.