Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Rozbřesk elektronických megačasopisů

aneb Kdo má vlastnit výsledky vědecké práce?1)
 |  12. 7. 2012
 |  Vesmír 91, 379, 2012/7

Počet vědeckých časopisů již přesahuje 25 000. V nich se za rok objeví kolem 1,5 milionu článků. Většina z nich je však dostupná jen předplatitelům (včetně čtenářů knihoven, pokud knihovna časopis, kde je článek publikován, předplácí). V posledních letech bývají k dispozici i v elektronické podobě, ale i zde musí být zájemce předplatitelem, nebo za článek zaplatit obvykle kolem 20–30 dolarů. Počet časopisů roste, ceny předplatného rovněž. Není divu, že knihovny předplatné omezují. Koncem devadesátých let minulého století se rozšířila myšlenka, že by výsledky výzkumu financované z veřejných zdrojů měly být volně přístupné, a nabyla i institucionální podobu (např. Open Access Initiative). A nejen to. S rozvojem webu vzniklo i několik modelů, jak takovou otevřenou distribuci výsledků provozovat.

Zřejmě jedním z prvních otevřených repozitářů je ArXive (arxive.org), který v roce 1991 založil Paul Ginsparg (z původně jím provozovaného Los Alamos National Laboratory Preprint Archive). Publikované články nejsou recenzovány, ale každá oblast má svého moderátora, který má právo zařazení příspěvku překvalifikovat. Aby vědec mohl svůj článek uplatnit, musí jej někdo doporučit. Část příspěvků je později publikována i v tištěných časopisech.

ArXive vlastní a provozuje Cornellova univerzita a dnes je v něm téměř 800 000 volně přístupných článků z astrofyziky, fyziky vysokých energií, fyziky pevné fáze, matematiky, informatiky, nelineárních věd, kvantitativní biologie či statistiky. V roce 2010 činil roční rozpočet 400 000 $. Zpočátku panovala obava, že systém bez recenzí musí dříve či později zdegenerovat. Nestalo se tak, archiv si udržel vysoký standard, ale je také pravda, že vznikl „černý seznam“: skupina autorů, jejichž příspěvky nepřijímá.

Největším recenzovaným elektronickým časopisem s volným přístupem k článkům se stal PloS ONE. Ten dnes zahrnuje celou oblast „tvrdých věd“. Jeho start byl fenomenální. Byl založen koncem roku 2006 a v témže roce publikoval pouze 138 článků. O rok později však již počet článků dosáhl 1200, v roce 2010 přesáhl 6700 a v roce 2011 téměř 14 000. Stal se tak největším (internetovým) časopisem na světě. Recenzním kritériem je pouze to, zda je článek vědecký (nerozpitvávejme nyní, co všechno to může znamenat). Recenzní řízení nehodnotí takové věci, jako významnost výzkumu či kolik čtenářů by článek mohl zajímat. Podobná subjektivní kritéria často zanáší do recenzního řízení ediční politika tištěných časopisů usilujících o co nejvyšší impaktní faktor.

Technicky časopisy (repozitáře) s volným přístupem nepředstavují problém. Klíčovou otázkou je, z jakých zdrojů provozovatel repozitář financuje. Jedna z možností je přesunout náklady na autory. To je model, který zvolili zakladatelé PloS ONE (poplatek za článek činí 1350 $). Během posledního roku a půl vzniklo nejméně pět projektů se stejnými ambicemi a obdobným způsobem financování. A jak poznamenává Peter Binfeld – PloS ONE klonují, jsou téměř k nerozeznání. Patří k nim:

V roce 2007 vznikl SCOAP3 (Sponsoring Consortium for Open Access Publishing in Particle Physics), jehož členem je prostřednictvím Národní technické knihovny i Česká republika (www.techlib.cz/cs/1155-open-access). Konsorcium vychází z kalkulace, že na financování provozu recenzovaného časopisu s otevřeným přístupem je třeba 10 milionů eur ročně. Smlouvy mají být uzavřeny letos ve třetím čtvrtletí, provozní a organizační infrastruktura má vzniknout během roku 2013 a v roce 2014 by měl být časopis spuštěn. Předpokládá se, že provozní náklady budou nižší než cena časopisů, které si účastníci konsorcia dosud předplácejí. Představitelé projektu věří, že se jejich model rozšíří i na jiné oblasti, než je fyzika vysokých energií.

Peter Binfeld a Jason Hoyt ohlásili ještě další experiment, který testuje odlišný „obchodní model“. Jde o projekt PeerJ.2) Zatímco PLoS ONE požaduje za publikaci jednoho článku 1350 $, uživatelům PeerJ stačí zaplatit 299 $ za neomezenou možnost publikování, popř. menší poplatek za omezenou možnost.

Uvidíme, který „obchodní model“ přežije. Peter Binfeld v každém případě předpovídá, že do pěti let vznikne řada vědeckých elektronických megačasopisů s volným přístupem a papírové verze postupně přestanou vycházet. Splní se jeho předpověď? Nevypadá to, že by nevěděl, co věští.

Poznámky

1) Science 281, 1459-1460, 1998/5382, (doi: 10.1126/science.281.5382.1459).

2) Richard van Norden, Nature 486, 166, 2012.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Počítače, internet
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné