Aktuální číslo:

2021/5

Téma měsíce:

150 let Vesmíru

Nejstarší fosilní DNA sinic. Okno do evoluce bakterií?

 |  12. 7. 2012
 |  Vesmír 91, 384, 2012/7

Starobylá DNA (angl. ancient DNA = aDNA) je dnes již běžným nástrojem výzkumu evoluce ve všech skupinách živých organismů, zejména však u rostlin a zvířat. Jde o DNA izolovanou z fosilních zbytků rostlinných pletiv a tkání živočichů, z níž se vybrané geny amplifikují pomocí PCR (polymerázová řetězová reakce). Nejznámější jsou případy DNA získané z těl mamutů či předchůdců moderního člověka staré maximálně několik desítek tisíc let. V případě mamuta byl dokonce získán téměř celý genom a některé laboratoře se pokoušejí o oživení tohoto druhu. Etické otázky tohoto výzkumu ponecháme stranou a ve smyslu velikosti se vydáme směrem opačným, k organismům mikroskopickým.

V porovnání s makroskopickými organismy jsou nálezy starobylé DNA bakterií poměrně vzácné a jejich autentičnost je často zpochybňována kvůli nebezpečí kontaminací recentní DNA současných bakterií. Protože většina druhové diverzity bakterií není ještě dostatečně prozkoumána, autentičnost zkoumané starobylé DNA je většinou těžko prokazatelná. Dalším významným nepřítelem je čas. S přibývající dobou dochází k degradaci DNA, k rozpadu na menší fragmenty, a k vytváření nespecifických artefaktů.

V tomto kontextu přišli Panieri a spol. se zajímavou novinkou. Publikovali krátké sekvence genu pro malou podjednotku ribozomu sinic pocházejících z krystalů sádrovce z miocénu (5,91–5,816 milionu let staré). Sinice (Cyanobacteria) patří k evolučně nejstarším organismům na naší planetě. Díky schopnosti fotosyntézy nejpravděpodobněji formovaly v historii Země složení atmosféry a tím významně ovlivnily evoluci jako celek. Dnes náleží k nejdůležitějším primárním producentům ve většině suchozemských a vodních ekosystémů.

Autoři článku postupovali takovým způsobem, aby co nejlépe zaručili autentičnost zkoumané starobylé DNA. Pro její analýzu byly získány asi dvacetikilové bloky sádrovce, které byly přesunuty do sterilní laboratoře. DNA byla izolována z jednotlivých krystalů nacházejících se uprostřed bloku, aby bylo zamezeno kontaktu s recentní DNA. Byly vytvořeny dvě knihovny DNA sekvencí. Jedna z mikrobiálního společenstva na povrchu sádrovce a druhá ze středu sádrovce. Sekvence byly porovnány a nebyla mezi nimi nalezena shoda. Tudíž se podle autorů práce jedná o nejstarší starobylou DNA sinic, která byla kdy analyzována. Sekvence byly porovnány s databází Gen- Bank (nejobsáhlejší databáze sekvencí DNA) a bylo zjištěno, že jsou velice podobné sekvencím některých recentních sinic (až na 94–99 % shody mezi sekvencemi) pocházejících z prostředí s vysokou salinitou. Krystaly primárního sádrovce totiž vznikají sedimentací ve velmi slaných vodách, zároveň v nich fosilizují i mikrobiální společenstva. Vlákna sinic jsou uvnitř krystalů rozeznatelná dokonce i s použitím světelného mikroskopu. Proto se dá předpokládat, že nalezené fosilní sinice žily zřejmě ve stejném prostředí jako jejich současní příbuzní.

Tento objev může přinést zajímavé důsledky. Mohl by například zodpovědět otázky týkající se rychlosti speciace či dalších evolučních mechanismů u sinic, potažmo bakterií. Otázkou ovšem zůstává autenticita získaných sekvencí zejména kvůli jejich značnému stáří. (Panieri et al., Geobiology 8, 101–111, 2010)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mikrobiologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Petr Dvořák

Mgr. Petr Dvořák, Ph.D., (*1984) se na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci zabývá molekulární taxonomií a evoluční biologií sinic.

Doporučujeme

Jaké to je být fanouškem

Jaké to je být fanouškem

Dan Bárta  |  3. 5. 2021
Jsem ročník 1969. Poprvé jsem uviděl Vesmír na stole v kuchyni u svého spolužáka z gymplu v půlce osmdesátek. Na mou nejapnou otázku, jestli „jede...
Složitá jednoduchost virů

Složitá jednoduchost virů uzamčeno

Ivan Hirsch, Pavel Plevka  |  3. 5. 2021
Místo tradičního redakčního rozhovoru tentokrát nabízíme dialog virologů dvou generací a odlišných specializací, Ivana Hirsche a Pavla Plevky.
Časy Vesmíru

Časy Vesmíru

Tomáš Hermann  |  3. 5. 2021
První číslo Vesmíru vyšlo 3. května 1871, časopis tedy letošním květnovým číslem slaví 150. narozeniny. Při cestě do jeho historie můžeme za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné