Junk science v soudní síni

V polovině května strávil v České republice několik dní Mark Godsey, profesor Právnické fakulty na Ohijské státní univerzitě a ředitel ohijského Projektu nevina. Cílem návštěvy byla série přednášek o případech nespravedlivě odsouzených v USA pro studenty brněnské a pražské Právnické fakulty i pro členy České advokátní komory. Jelikož jsem se staral o profesorův odborný program a doprovázel ho při jeho přednáškách, měl jsem jedinečnou příležitost detailně probrat příčiny nespravedlivých rozsudků nad nevinnými. V glose Projekt nevina a neomylnost vědců (Vesmír 90, 390, 2011/7) jsem uvedl, že 50 % nespravedlivě odsouzených z amerického Projektu nevina sedělo mnoho let v kriminále jen kvůli tomu, jakým způsobem byly soudu prezentovány (a soudem pochopeny) forenzní důkazy. Při diskusích s Markem Godseyem jsem se zajímal zejména o to, co on nazývá junk science (podřadná věda). Závěry z našich diskusí jsou následující:

1) K situacím, kdy vědec či expert „pošle“ nevinného do vězení, dochází zejména u těch forenzních disciplín, kdy se na vyhodnocování výsledků podílí subjektivní posouzení zpracovatele. Klasickým příkladem může být např. zkoumání pravosti podpisů, ale také balistika či daktyloskopie. Riziko nesprávného subjektivního hodnocení se však v některých speciálních případech bohužel nevyhýbá ani exaktním disciplínám, jako je genetika.

2) Další příčinou junk science v soudní síni je nedostatečná odborná erudice zpracovatelů znaleckých posudků. V České republice bude nutné zcela změnit legislativu, podle které znalci získávají oprávnění k výkonu činnosti. Změnit se musí také dohled nad výkonem znalecké činnosti, neboť v současné době platí, že pokud znalec sám nepožádá o vyškrtnutí ze seznamu znalců (popřípadě není vyškrtnut kvůli své trestné činnosti), nehrozí mu, že o tuto pozici přijde, a to ani v případě, kdy již například nemá přístup k přístrojové technice, kterou ke své činnosti potřebuje. V rámci genetiky tak můžeme v seznamu znalců nalézt jedince, kteří jsou již léta v důchodu a odborné činnosti se dávno nevěnují. Stejně tak zde nalezneme „znalce“, kteří se už mnoho let věnují zcela jiným činnostem, než je genetika. Pokud jsou však stále zapsaní v seznamu znalců, čas od času se stane, že je soud vyzve, aby zpracovali nějaký posudek. A jelikož doba je zlá a každá koruna dobrá, je těžké nabídku odmítnout a vzorky pak často „načerno“ zpracovávají bývalí kolegové (někdy i za peníze daňových poplatníků), o čemž však v posudku nenalezneme ani slovo.

3) Dalším problémem je nedostatečná vnější kontrola. Pokud někdo stojí na vršku pyramidy a nemá nad sebou žádné opravdové kontrolní orgány, prakticky mu nehrozí, že by byl za fušersky odvedené forenzní zkoumání nějak popotahován. V takových situacích neomylného, nepostižitelného a nekontrolovatelného guru se v rámci českého právního systému často ocitají znalecké ústavy. Problém nastává zejména tehdy, pokud posudky za znalecké ústavy nezpracovávají znalci, ale pouze pověření zaměstnanci, jejichž odbornost (a často i identita) se dá z vnějšku kontrolovat jen stěží. Tomuto nešvaru se bohužel neubránily ani znalecké ústavy policie. Zde by se však mohlo blýskat na lepší časy, neboť novela zákona o znalcích a tlumočnících stanovuje, že všechny stávající znalecké ústavy musejí nejpozději do konce tohoto roku splnit podmínku paragrafu 21b, který stanovuje, že „2–3 zaměstnanci v pracovním poměru, kteří pro něj vykonávají znaleckou činnost, jsou znalci zapsanými pro požadované obory…“. Aby mohla policie od ledna 2013 zadávat policejním laboratořím vypracovávání znaleckých posudků, budou muset tyto laboratoře ze svých expertů „udělat“ znalce. Pokud by byla při jejich jmenování například požadována publikační aktivita v recenzovaných či impaktovaných časopisech, aktivní účast na zahraničních konferencích a minimálně pětiletá praxe, je vše v pořádku, protože by se opravdu vybrali ti nejlepší z nejlepších. Obávám se však, že v případě „povyšování“ expertů na znalce se „upeče“ nějaká meziresortní dohoda, ministrovi spravedlnosti se předají seznamy policejních kandidátů a po jejich hromadném schválení z důvodu „eliminace rizika destabilizace právního systému“ dojde k naplnění litery zákona.

4) Nevinný člověk se bohužel může dostat za mříže i v případech, kdy pravidla forenzní vědy byla dodržena, ale osoby s právnickým vzděláním (vyšetřovatel, státní zástupce, soudce, advokát) výsledky analýz správně nepochopily, popřípadě se při argumentaci opírají o „nevyvratitelné důkazy“, jež však z vědeckého hlediska žádnými silnými důkazy nejsou. Myslím si, že by vůbec nebylo na škodu, aby se všichni právníci účastní na rozhodování, kde se jako důkaz používají znalecké posudky z oblasti forenzních věd, povinně přeškolovali a zkoušeli. Nejen jim bych pak doporučoval, aby si přečetli knihu Strengthening Forensic Science in the United States: A Path Forward, kterou v roce 2009 publikovala americká National Research Council (Národní rada pro výzkum). Tato obsáhlá studie nejen definuje problémy jednotlivých forenzních disciplín, ale také navrhuje řešení, které by mělo podstatně zlepšit činnosti v oblasti „vědeckých důkazů“. Ten, kdo si knihu prostuduje, bude stejně jako já překvapen, jak moc se „americké problémy“ a „americká témata“ podobají těm našim.