Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Umělecká anatomie a tělesný patos

 |  7. 6. 2012
 |  Vesmír 91, 374, 2012/6

V roce 1993 uspořádal historik umění Jean Clair v pařížském Grand Palais monumentální výstavní projekt, jehož tematický záběr se soustředil na vztah umění a vědy od konce 18. století do současnosti. Výstava „Duše v těle: umění a vědy v letech 1793–1993“, na které se podílel mezinárodní tým spolupracovníků a badatelů, se svým mezioborovým pojetím řadila mezi jedny z průkopnických akcí na poli kurátorství výstav staršího i moderního umění.1)

V jednom z oddílů výstavy – a formou samostatného textu také v doprovodné objemné knize – bylo představeno téma umělecké anatomie.2) Z textu vyplývá, že od romantismu byla anatomie užitou disciplínou mnoha malířů. Na rozdíl od klasicismu, kdy umělci často vycházeli z antických předloh a idealizovaných figurálních kompozic, romantikové chtěli na svých obrazech představit důvěryhodný obraz bolesti, vášně nebo šílenství. Nešlo jim o intelektualizovaná podobenství, ale o skutečné dramatické děje vyvolávající emoce.

Na některých uměleckých akademiích a školách se kurzy anatomie staly součástí učebního rozvrhu od konce 18. století. V prvním desetiletí 19. století se na pařížské akademii založilo oddělení anatomické morfologie, jehož součástí byla sbírka voskových modelů, anatomických tabulí a sádrových odlitků. Slavní romantičtí malíři Géricault i Delacroix byli fascinováni tělesností; je známo, že docházeli do nemocnic, na lékařské fakulty a účastnili se anatomických pitev. Jejich současník – lékař vyučující na pařížské medicíně – Pierre Nicolas Gerdy3) napsal v roce 1829 studii nazvanou „Anatomie vnějších forem lidského těla aplikovaná v umění, sochařství a chirurgii“. Ve svých přednáškách, na které do amfiteátru lékařské fakulty docházeli i studenti uměleckých akademií, Gerdy údajně předváděl svalové partie nejen na medicínských modelech, ale i na příkladech z dějin umění: triceps demonstroval na Veronesovi nebo Le Brunovi.

V roce 1818 – kdy Géricault začínal s přípravou rozměrného plátna „Prám Medusy“, na kterém je znázorněna tragická historická událost, při níž ze 147 pasažérů voru na moři přežila jen desetina – malíř dynamickou malířskou kompozici sestavil jako nakupení vysílených a tonoucích těl. Géricault tehdy kresebné studie k obrazu skicoval v márnicích.

Podobně umělci postupovali i při přípravných studiích k obrazům, na nichž byla zachycována divoká zvířata. Dochovala se zpráva, že když v roce 1828 v pařížské Jardin des Plantes zahynula lvice, byli vyzváni sochař Antoine-Louis Barey a malíř Eugène Delacroix, aby si ještě teplé tělo naskicovali a skládali dle libosti do potřebných pohybových pozic a ty pak detailně zachycovali. Sochař tyto – lidským okem nezachytitelné – pohybové sekvence uhynulé šelmy odléval do sádry. Podobně mohli zacházet umělci i s lidskými těly kriminálníků a odsouzených. Jedině tak bylo tehdy možné vizuálně fixovat pohyb. Ikonografická kapacita zobrazení „živého“ pohybu nebyla možná.4) Přestože fotograf Daguerre hned po svém vynálezu v roce 1839 usiloval o urychlení doby expozice – téma rychlosti fotografického záznamu („promptitude“) bylo jeho cílem – mžikové fotografie, které umožňovaly zachycení zastavené sekvence aktuálního pohybu, vznikaly až o 40 let později, před rokem 1880.

Výuka aplikované anatomie na uměleckých školách se soustřeďovala hlavně na kosterní skelet a svalový systém a na propojení duševních stavů s nervovým aparátem a muskulaturou. Anatomie napomáhala umělci nejen k hodnověrnému vyjádření formálního patosu celé figury; přesná mimika tváře, svalové napětí v oblasti krku, gestikulace rukou umožňovaly vtisknout výjevu autentickou expresi. Na pražské Uměleckoprůmyslové škole hned po jejím založení v roce 1885 vyučoval zakladatel české vědecké anatomie Jan Janošík. Tehdy ho pravděpodobně do školy angažoval její první ředitel architekt František Schmoranz, Janošíkovými kolegy byli mimo jiné profesoři František Ženíšek a Josef Václav Myslbek. Ve školní sádrovně se dochoval jeden z prvních anatomických modelů, Janošíkův „Anatomický atlas“ je dodnes součástí historického fondu školní knihovny.

Obrázky

Poznámky

1) Jean Clair (vlastním jménem Gérard Régnier), L’ âme au corps. Art et sciences 1793–1993, Paris 1993.

2) Jean-François Debord, De l´anatomie artistique à la morphologie, in: Jean Clair, L’âme au corps. Art et sciences 1793–1993, Paris 1993.

3) Pierre Nicolas Gerdy, Anatomie des formes extérieures du corps humain, appliqué à la peinture, à la sculpture et à la chirurgie, Paris 1829.

4) André Gunthert, Photographie et temporalité. Histoire culturelle du temps de pose, in: Images Re-vues, 2008, imagesrevues.revues.org.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Lada Hubatová Vacková

Lada Hubatová-Vacková, Ph.D., (*1969) je historička umění. Přednáší na Vysoké škole umělecko-průmyslové. Zabývá se dějinami umění a designu 19. a 20. století. V současnosti pracuje na výzkumném projektu nazvaném „Aspekt a abstrakce: souvislosti obrazové reprezentace v přírodních vědách a dekorativním umění v letech 1850–1914“ (GA ČR 2506/07/gr).

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné