Jsou tropy kolébkou nebo muzeem druhového bohatství?

Druhová rozmanitost napříč kontinenty je výsledkem tří hlavních procesů: jak rychle druhy vznikají (speciace), jak rychle zanikají (extinkce) a jak rychle kolonizují nové oblasti (migrace). Abychom zjistili, proč jsou některé oblasti druhově rozmanitější než jiné, potřebujeme znát, který proces v dané oblasti převládá. Tato zdánlivě jednoduchá otázka je však již několik desítek let předmětem vědeckých sporů. Hlavní debata se vede především o tom, proč v tropech žije tolik druhů organismů ve srovnání s oblastmi mírného pásma. Někteří věří, že tropy jsou tzv. kolébkou druhové rozmanitosti, což znamená, že tam druhy vznikají rychleji než jinde (Vesmír 83, 508, 2004/9, Vesmír 78, 338, 1999/6). Jiní ale tvrdí, že tropy spíš reprezentují tzv. muzeum druhové rozmanitosti způsobené pomalejší rychlostí vymírání (viz např. Vesmír 78, 338, 1999/6). Předpokládají, že zde druhy měly delší čas pro svůj vznik, ale nebyly zatím schopny přizpůsobit se novým oblastem s jiným klimatem. Tropické oblasti jsou totiž ve srovnání s ostatními biomy nejstarší.

Nedávná studie si dala za cíl prozkoumat tyto hypotézy pomocí srovnání fylogenetických stromů (stromů života) jednotlivých společenstev savců po celém světě. Testovali, jestli jsou v tropických oblastech jednotlivé savčí druhy vývojově starší ve srovnání s mírným pásmem nebo jestli zde naopak převažují druhy mladé. Přítomnost velkého množství druhů s relativně starým obdobím vzniku by odpovídala hypotéze o tropech jako muzeu. Pokud však většina druhů vznikla nedávno, můžeme uvažovat o rychlejší speciaci. Překvapivě se potvrdily oba případy. V tropech starého světa (Afrika) žije velké množství velmi starých druhů, které vznikaly pomalu během dlouhého období. Naproti tomu většina tropických savců Nového světa (jižní Amerika) vznikla poměrně nedávno. Z toho plyne, že zatímco Starý svět reprezentuje muzeum druhové rozmanitosti, kolébku druhů savců v současnosti představuje svět Nový.

Pozoruhodné na tom celém je, že druhová rozmanitost v obou případech (Starý i Nový svět) roste směrem k rovníku stejným způsobem, ačkoliv procesy za ní zodpovědné se liší. Proč výsledný pattern vypadá stejně, zůstává záhadou. (J. T. Davies & L. B. Buckley, Global Ecology and Biogeography 21, 1096-1105. 2012)