Ptáčkaři a ornitologové jsou dvě odlišné skupiny, které mají spolupracovat

Ad Vesmír 90, 236, 2011/4 a reakce Pavla Brandla

Za upozornění na záměnu slova „oddělení“ za „popis“ taxonu děkuji, ale nedomnívám se, že by to byl závažný problém – podstatné je, že výsledek je v obou případech stejný: místo jednoho druhu máme dva. Kredit „profesionála“ snad dříve stál na encyklopedických znalostech o bionomii, taxonomii apod., ale ta doba už je pryč. Dnes se profesionalita hodnotí u nás i ve světě podle seznamu kvalitních publikací, tj. článků v uznávaných časopisech, a podle citovanosti.¹⁾

K hanebné neznalosti tetřeva a páva: na základě čeho se P. Brandl domnívá, že studentka, která si nevzpomněla na konkrétní opeřence, „by pravděpodobně prošla bez problémů“ ze statistiky? Nebohá studentka by musela projít proto, aby autorovi dokázala, že „test kovarianční strukturou“ nefunguje dle jeho představ o tom, kdo je ornitolog. Tahle argumentační figura nesedí, stejně jako vtip o psa neznalém molekulárníkovi jednoduše proto, že schopnost poznat psa není smysluplným kritériem hodnocení molekulárníka; ten se poznáváním psů neživí, místo toho je homogenizuje v mixéru a pouští na elektroforézu. A proč by měla být ona studentka ornitoložka? Nebyla to prostě jen „šprtka“ bez zájmu o přírodu, nebo savcoložka či botanička?

K jádru pudla: poznat „tetřeva“ pro úspěšnou práci ornitologa nutné není, kromě těch konkrétních ornitologů, kteří zkoumají právě tetřeva, a těch, kteří studují složení ptačích společenstev – a těch je mezi ornitology drtivá menšina, jak patrno z prolistování jakéhokoli ornitologického, evolučního či ekologického časopisu, ať už impaktovaného či neimpaktovaného.²⁾ Naopak metodika, statistika, psaní odborného textu atd. jsou vše podmínky nutné. Bez nich ornitolog, amatérský či profesionální, solidní práci neodvede, bez ohledu na to, zda tetřeva, páva a další ptactvo nebeské pozná či ne.

Proč jsem rozverný esej o ptáčkařích vůbec psal? Právě kvůli ptáčkařům, „kteří … ve svém volnu cílevědomě střádají data a publikují je podle ,ornitologických‘ pravidel“. Bohužel často (připomínám, že často ≠ vždy) podle starobylých, chybných a vědci dávno opuštěných „pravidel“. Nesmyslná amatérská metodika mnohdy znemožňuje získaná data zpracovat a interpretovat (konkrétní příklady viz Grim T., Ptačí svět 18, s. 20, 2011/1). Nemluvě o neznalosti literatury vyplývající z přístupu: „To je anglicky? To číst nebudu.“ Což nevyhnutelně vede k objevování už dávno známého (na výzvy amatérů „na tomhle by měl konečně někdo začít bádat!“ nejčastěji odpovídám „již se stalo, viz anglická učebnice…“).

Příčinou existence takovéto amatérské kargo³⁾ ornitologie je právě naivní představa, že přece stačí „poznat ptáky“ a pak si něco zapisovat. V českém jazyce bohužel neexistuje žádná příručka, která by amatéry seznámila i s tím nejzákladnějším, co by měli vědět, tedy se záludnostmi sběru dat. O jejich zpracování a interpretaci se raději nezmiňovat, vždyť s tím mají často problém i profesionálové, kteří prošli specializovanými kurzy. Ostatně většinaekologických – včetně ornitologických – článků je plná metodických,⁴⁾ statistických,⁵⁾ interpretačních⁶⁾ a citačních⁷⁾ chyb! Pokud P. Brandl nebo někdo z čtenářů zná ekologický článek, který je prost nedostatků, rád se s takovým unikátem seznámím (moje články kontrolovat nemusíte – chyby jsou ve všech:-).

Smyslem zábavného eseje ve Vesmíru a podrobnějšího, zcela vážně a doslovně míněného článku v Ptačím světě (viz výše) bylo upozornit na přehlížený fakt, že smysluplný ornitologický výzkum je mnohem složitější a náročnější záležitost, než si myslí amatéři – a mnozí profesionálové. Tedy i „pracovníci muzeí, zoologických zahrad, rezervací, národních parků, úřadů ochrany přírody“. Není náhodou, že z amatérů k našemu poznání života ptáků nejvíce přispěli ti, kteří kladli důraz na konzistentní metodiku (např. nedávno zesnulý Vladimír Fiala⁸⁾), a ti, kteří spolupracují s profesionály (např. Miroslav Král⁹⁾). Právě spolupráce mezi amatéry, kteří mají potenciál sbírat data v časoprostorovém měřítku daleko za možnostmi odborníků, a profesionály, kteří „mají pod palcem“ metodiku a analýzu dat, je pro ornitologii zcela zásadní. Možnosti a omezení amatérů vs. profesionálů jsou zcela jiné (viz tabulka na s. 21 v zmiňovaném článku v Ptačím světě), což jen podtrhuje fakt, že jde o dvě odlišné skupiny.¹⁰⁾ Pokud si své možnosti, omezení a odlišnosti budou obě strany uvědomovat, jejich vzájemné spolupráci to jen prospěje.¹¹⁾