Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Nejen eugenik!

Pokus o rehabilitaci jubilanta
 |  10. 3. 2011
 |  Vesmír 90, 167, 2011/3

V lednu proběhlo sté výročí úmrtí Francise Galtona (1822–1911), osobnosti desatera vědeckých řemesel, člověka, o němž je všeobecně povědomo snad jen to, že byl bratrancem Charlese Darwina a vynálezcem té ošklivé eugeniky. Nuže, ukažme si alespoň stručně, že zdaleka nebyl jen tím.

Po dandyovském mládí napřed vynikl jako cestovatel v Africe. Poté, co spolykal a vstřebal Darwinův Původ druhů (vyšel roku 1859), začal zásady přirozeného výběru aplikovat na člověka a jeho kulturu, konkrétně na dědičnost duševních schopností. Nezávisle na Gregoru Mendelovi (který na to přišel experimentálně) odvodil podíl vlastností zděděných po předcích; vyšlo mu, že potomek dědí po rodičích vždy 1/4 svých vlastností, po dědečkovi 1/16, po pradědečkovi 1/64 atd.

Ve svém darwinizování využíval Galton statistiku, proto ji vylepšil k potřebě své: Vynalezl jednak korelační analýzu, jednak přístroj k modelování některých typů statistických rozdělovacích funkcí, jednak dotazník – jeho pomocí mj. prokázal, že duchovní nežijí déle než jiná inteligence a že lodi s misionáři troskotají stejně často jako jiná plavidla, tudíž modlitba coby „ochrana od všeho zlého“ nefunguje.

Galton první vědecky zkoumal podíl dědičnosti a prostředí na formování lidského individua (je autorem spojení nature – nurture), k čemuž první konal pokusy s dvojčaty. Vynalezl metodu volných asociací (tu později převzal Freud pro psychoanalýzu) a asociační testy, vynalezl testy inteligence1) a jimi prokázal určitou dědičnost inteligence,2) přičemž vtipně odlišil inteligenci a morálku: „Podle toho, kolik členů naší Sněmovny lordů si bere dcery milionářů, se lze domnívat, že časem bude náš Senát tvořen více než obvyklým procentem chytrých byznysmenů, ale také asi nižší mírou obchodní bezúhonnosti, než je tomu dosud.“

Svými poznatky a názory ohledně dědičnosti duševních vlastností pak s těmi nejlepšími úmysly vydláždil cestu k ideji pozvolného zušlechťování lidského rodu podporou rozmnožování „řádných“ lidí oproti „neřádným“. Tento proces nazval eugenika (eu – dobrý, genos – zrození). Eugenika, především vinou politického a rasového zneužití v první polovině 20. století, se dnes navenek odmítá, zároveň se její prvky běžně uplatňují v lékařské genetice.

Velký všeměřitel

Francis Galton vášnivě rád měřil všechno možné a propůjčoval tomu veškeren svůj důvtip. V rámci Mezinárodní výstavy zdraví roku 1884 v Londýně otevřel Antropometrickou laboratoř, kde si návštěvníci za tři pence mohli nechat změřit své tělesné rozměry, ostrost zraku a sluchu, úroveň rozlišování barev, reakční čas. Během šesti let existence Laboratoř shromáždila údaje od 10 000 osob. Dalších pár příkladů Galtonovy měřicí obsese: Vynalezl „ultrazvukovou“ píšťalku ke zjišťování horního sluchového prahu lidí a zvířat, sestavil sadu závaží k měření kinestetické citlivosti a sadu různě dlouhých tyčí k hodnocení přesnosti odhadu rozměrů.

Sestrojil „mapu krásy“ Britských ostrovů: „Nejhezčí kusy jsou v Londýně, nejošklivější v Aberdeenu“. (Přitom si všiml, že splynutím fotografií většího počtu ženských obličejů lze vytvořit jakousi „většinovou ženskou tvář“, kterou převaha lidí pokládá za přitažlivější, než je kterákoli z těch, které k jejímu vzniku přispěly.)

Navrhl postup k měření nudy: „Mnohý z duševních procesů dovoluje, aby byl zhruba měřen. Například lidská znuděnost se dá odhadnout z intenzity vrtění se. Nezřídka jsem si tuto metodu vyzkoušel na konferencích Královské zeměpisné společnosti, protože dokonce i tam je možné příležitostně vyslechnout nudné memoáry. Pozorováním na hodinkách bych upoutal pozornost, a tak jsem odhadoval čas podle svého dýchání – asi 15 vdechů za minutu. Nepočítal jsem je v duchu, ale postupným mačkáním 15 prstů. Samotné počítání se vztahuje na to, kolikrát se pozorovaná osoba bude ošívat. Sledování se omezuje jen na osoby středního věku. Děti pobudou v klidu jen málokdy, zatímco postarší vědátoři do stavu strnulosti upadají na dlouhé minuty.“

O dalších jeho zájmech vypovídají názvy publikací: O brýlích pro potápěče, Ořechy a pánové, Průměrný ruměnec při rozrušení, Vize normálních lidí, Původ měsíců, Aritmetika čichem, Tři generace lunatických koček, Léčba pakostnice jahodami, Krájení koláče na vědeckých základech. Někdy práce pro Ignáce Nobela, jindy čistý mašíbl,3) nicméně některé z Galtonových objevů ve vyspělejší podobě slouží dodnes; hlavní galtonovská témata, dosud stigmatizovaná, pak naléhavě čekají na své znovuotevření.

Poznámky

1) Podle odhadu jednoho z jeho následovníků Lewise M. Termana (průkopníka IQ testů v USA) sám Galton měl IQ kolem 200.

2) Dnes se tento názor coby „nekorektní“ nepřipouští ani ve své nejslabší, pravděpodobnostní podobě. Pokud má inteligence i genový základ, tak podle mého názoru pravděpodobnost, že obecně inteligentnější rodiče budou mít obecně inteligentnější dítě, je asi přece jen vyšší než u rodičů méně inteligentních. To naopak nemusí platit u zvláštních schopností a specifických forem geniality, které povstávají zcela náhodnou agregací jakýchkoli „syrových“ genů při oplodnění. Takže provokativně extrapolováno: Důslednou inteligenční eugenikou by pravděpodobně vzrostlo průměrné obecné IQ populace, avšak dost možná by v ní ubylo géniů. Jinak řečeno, lidstvo by – poté, co tentýž proces spustilo v přírodě – začalo ztrácet svoji diverzitu. (Otázkou do pranice ovšem je, zdali současný svět takový, jaký je, vůbec potřebuje génie? Nebo snad – že by je naopak potřeboval proto, aby takový nebyl?)

3) „Mašíbl“ značí magořina-šílenství-blbost, viz Vladimír Borecký: Zrcadlo obzvláštního, Hynek 1999

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

František Houdek

Ing. František Houdek (*1950) vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. V letech 1976–1982 působil v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Nyní je publicistou na volné noze. Je spoluautorem knih Objevy a vynálezy tisíciletí (s Janem Tůmou), Čeští vědci v exilu (s Libuší Koubskou a Karlem Pacnerem), Jak léčit nemoc šílené medicíny – aneb Hippokratova noční můra (s Janem Hnízdilem a Jiřím Šavlíkem; rec. Vesmír 88, 205, 2009/3), Vivisectio mundi aneb Povídání o věcech obyčejných i nevšedních (se Ctiradem Johnem).
Houdek František

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné