Co nás vede k altruismu …

Pod heslem altruismus najdeme ve slovníku cizích slov české ekvivalenty: nesobeckost, nezištný zájem, vztah a láska k lidem. Primatolog Frans de Waal ve své knize Dobráci od přírody snáší důkazy pro tvrzení, že prvky altruistického jednání najdeme již u lidoopů. Paradoxní se může zdát, že například u šimpanzů je možné jeho základy vidět v krvelačných činech, jakými jsou lov gueréz, po němž následuje dělení kořisti. Je ale jasné, že když je k lovu nutný větší počet šimpanzů, je také nutné kořist poctivě rozdělit, protože příště by se nemuseli dostavit nadháněči. Šimpanzi totiž mají dobře vyvinutý cit pro spravedlnost.

Toto počínání by se kritikům nemuselo nezbytně jevit jako nesobecké, protože v sobě nese jistou záruku pozdější odměny, nebo alespoň naději na ni. Další vědci zabývající se touto problematikou však prokazují, že naši nejbližší příbuzní se chovají nezištně nejen k sobě navzájem a při dělení kořisti, ale jsou ochotni pomoci také příslušníkům jiného druhu.

Felix Warkenen se spolupracovníky v sérii pokusů prokázali, že mladí šimpanzi a děti si navzájem pomáhají při dosažení cíle bez očekávání odměny i tehdy, jsou-li zadané úkoly nesnadné a vyžadují větší úsilí. Pomoc je nabídnuta bez ohledu na to, jde-li o příslušníka stejného nebo jiného druhu. Takové chování bylo dosud považováno za výhradně lidské.¹⁾

Náš altruismus tedy má hluboké genetické kořeny. Současně však je ovlivňován momentální psychosociální situací. Sonya Sachdeva se spolupracovníky v chytře uspořádaném pokusu prokázala, že více altruismu projevují osoby, které mají v danou chvíli, lidově řečeno, víc másla na hlavě. Účastníci měli napsat věrohodný životní příběh, jejich možnosti však nebyly úplně bezbřehé; polovina z nich měla k dispozici jen „hezká“ slova a polovina jen slova „ošklivá“.

Vznikly tak dva druhy příběhů: jedny plné hanebností a druhé přetékající dobrotou. Pak měli autoři přispět na charitu částkou do 10 dolarů. Ti, kteří byli přinuceni napsat příběhy plné hanebností, pociťovali zřejmě deficit dobroty, a snad proto dávali na dobročinnost v průměru pětkrát více než autoři příběhů přetékajících dobrotou.²⁾

Není to nic objevného, protože podobných experimentů postavených na předpokladu, že stud nebo pocit viny jsou hlavními motivačními vlivy, které vedou k altruistickému chování, už proběhlo hodně. Jsou zde také dost přesvědčivé důkazy o „rubové“ straně této mince získané od osob, které mají o sobě vysoké morální mínění.

V souladu s přesvědčením založeném na haló-efektu se mnoho lidí domnívá, že konzumenti biopotravin jsou celkově ušlechtilejší než my ostatní, kteří se ládujeme vším možným. Nicméně v experimentu provedeném Ninou Mazarovou a Chen Bo Zongem v Torontu se prokázalo, že tyto osoby – u vědomí své ušlechtilosti a tím také jisté nadřazenosti – daleko více podvádějí a kradou, mají-li k tomu příležitost.³⁾

Vladas Griskevicius se spolupracovníky vysvětlují tuto skutečnost tím, že navenek směřující signály altruismu zvyšují personální statut toho, kdo je vysílá, a na tomto základě také pocit větší moci, a tím i svérázně chápané neodvislosti. Upozorňují také na to, že „zelení“ dávají přednost bioproduktům před luxusnějšími potravinami i před levnějšími běžnými produkty, když je ostatní vidí. Pokud ne, není už jejich nadšení pro biopotraviny tak bezbřehé.⁴⁾

Ale patrně stud a vina nejsou těmi prvotními a již vůbec ne jedinými prameny našeho altruismu, který se v primitivní a nezralé podobě projevuje již u dvouletých dětí. A ty – z vývojového pohledu – se ještě k těmto pocitům nemohly dopracovat. Dětští psychologové došli poprvé před 80 roky k závěru, že mnohé děti reagují již před druhým rokem jakýmsi soucitem na pláč svých vrstevníků a samy „volají o pomoc“. Zdá se, že již v prvních měsících života až 80 % dětí prokazuje prvky jakéhosi vcítění do potíží druhého dítěte. A platí to také o reakcích opačných, kdy jde o jakousi primitivní závist.⁵⁾

Obdobně vyznívá studie Erika Stauba a Johany Volhardtové, vycházející z poznání získaných v dospělém věku, nazvaná případně: Altruismus se rodí z utrpení. To, že se člověk stal obětí, ho nemusí dovést k pocitům bezmoci a beznaděje, ale naopak to může jedince aktivizovat, naplnit ho vzdornou houževnatostí a v modelu alfa-beta-omega (viz rámeček) mu umožnit zaujmout novou roli – roli pomocníka, která je užitečná nejen pro jeho slabšího partnera, ale i pro jeho vlastní osobnostní růst. Psychické změny pak vedou k posílení všech pozitivních struktur osobnosti.⁶⁾

Tuto skutečnost postihuje ve svém autobiograficky koncipovaném eseji také kolega – oběť holocaustu MUDr. Petr Riesel, který napsal: Mocným impulzem zvenčí, který mě obohatil, který fungoval jako výzva k životu, bylo formální vzdělání. Zvláště pak lékařství, které mě připravovalo pro nápomocné povolání.⁷⁾

Mnohem širší motivační okruh k altruistickému jednání otevírá Jonathan Haidt,⁸⁾ který na margo svého zásadního programového souhrnného článku a chystané knihy pro média řekl: Liberálové a ateisté nemohou v obecné rovině nikdy porozumět hloubce lidské morálky. Domnívají se, že jejím smyslem je zabránit škodám a posílit spravedlnost a autonomii. Ale morálka ze všeho nejvíce na světě slouží provázanosti lidí do pevného společenství se spolehlivými institucemi a společnými cíli.

Na základě svého empirického výzkumu Haidt uzavírá, že ve všech kulturách je morální systém budován na základě pěti základních přirozených psychologických subsystémů, které obsahují následující protikladné tendence: poškození – péče, spravedlnost – vzájemnost, výlučnost – loajalita, autorita – respekt a tělesnost – spiritualita.

Zatímco první dva subsystémy jsou skloňovány ve všech liberálních teoriích, další tři jsou reflektovány a respektovány ve společenstvích prostoupených určitou duchovní kvalitou. Altruistické jednání patří sice nejzřetelněji do okruhu prvního, ale všechny další je ve své podstatě zahrnují také.

Ve svém řemesle jsem se potkal se spoustou altruistických lidí. Můj dojem z těch nejkvalitnějších, kteří se nechtěli stát spasiteli, ani tyto aktivity nedělali „na úkor“ svých základních potřeb, ale jaksi navíc, je, že je to prostě bavilo. Asi jako kluky baví hrát fotbal.