Papyrus Edwina Smitha, nejstarší lékařská kniha světa

Když před osmdesáti lety uveřejnil přední americký egyptolog James Henry Breasted faksimile, překlad a komentář Smithova papyru, žasli egyptologové i lékaři. Objevilo se totiž před nimi odborné metodické pojednání o léčení ran, které představuje neocenitelný pramen pro výzkum a pochopení staroegyptského lékařství. Papyrus Edwina Smitha je nejrozsáhlejší známý chirurgický text ze starověkého Egypta pocházející z doby kolem roku 1600 př. n. l., přičemž ovšem jde o mladší opis staršího díla.

Cesta k vydání Smithova papyru v roce 1930 však byla dlouhá. Začít musíme přirozeně v Egyptě, a to v oblasti dnešního Luxoru (starověkých Théb), kde text papyru v uvedeném období sepsal blíže neznámý písař. Nicméně i tento zkušený písař se při opisování původní předlohy, staré možná i 300 let, dopustil některých gramatických a stylistických chyb. Na základě výsledků jazykovědného studia textu se ukázalo, že však nešlo o předlohu, o které se v minulosti někteří egyptologové domnívali, že pochází již z doby stavitelů pyramid, dokonce snad přímo z pera Imhotepa (obr. 2), který žil za vlády panovníka 3. dynastie Necericheta Džosera (okolo roku 2680 př. n. l.) a později byl ztotožněn s řeckým bohem lékařství Asklépiem.

Text, který je zapsán hieratickým písmem klasickou egyptštinou a vykazuje tehdy běžné znaky vědomé archaizace, pokrývá 17 papyrových listů („stránek“) na jejich přední straně (recto) a 5 listů na jejich zadní straně (verso). Listy byly slepeny v jeden svitek, jehož celková délka činila úctyhodných 4,68 m (výška byla 33 cm). Lze předpokládat, že byl uložen v „domě života“, v němž učenci a písaři tvořili, opisovali a uchovávali významná vědecká a náboženská díla. „Dům života“ byl přičleněn k chrámu a pravidelně se v něm prováděl obřad, který měl umožnit zachování života na zemi.

O nalezení papyru není známo nic bližšího. Obecně se pouze uvažuje o tom, že by mohl pocházet z hrobky lékaře v thébském pohřebišti na západním břehu Nilu. A je možné, že byl objeven spolu s Ebersovým papyrem, kterému je velmi blízký písmem i jazykem a o kterém se zmíníme později. Jisté je až to, že papyrus zakoupil v Luxoru Američan Edwin Smith roku 1862 od egyptského obchodníka a konzulárního agenta Mustafy Aghy Ajata. Podle obchodníka se starožitnostmi Edwina Smitha (1822–1906) je tedy tento nejslavnější staroegyptský lékařský papyrus také pojmenován. Po jeho smrti darovala Smithova dcera papyrus Historické společnosti v New Yorku. Poté, co byl v roce 1938 zapůjčen k vystavení Brooklynskému muzeu krásných umění, obě zmíněné instituce ho v roce 1948 poskytly Newyorské lékařské akademii, kde je uložen dodnes.

Smithův papyrus poprvé vědecky zpracoval a ve dvou výpravných svazcích vydal již zmíněný egyptolog James H. Breasted (1865–1935), přičemž jeho lékařským poradcem byl Arno Luckhardt. Od té doby se stal předmětem mnoha zajímavých i lékařských studií, až po dosud poslední překlad Jamese P. Allena s lékařskými poznámkami Davida T. Mininberga v roce 2005. Za zmínku stojí i český překlad tohoto papyru od zakladatele naší egyptologie Františka Lexy (1876–1960), který při vydání v roce 1941 (v periodiku Rozhledy v chirurgii) spolupracoval s věhlasným chirurgem Arnoldem Jiráskem.

Nejnovější překlad Smithova papyru pořídil autor těchto řádků ve spolupráci s lékařem, antropologem a paleopatologem Evženem Strouhalem. Stalo se tak v rámci projektu „Lékařství starých Egypťanů“, který je součástí vědeckovýzkumného záměru „Výzkum civilizace starého Egypta“, řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Výsledkem projektu, kterého se účastní také egyptoložka Hana Vymazalová, bude obsáhlé třídílné kompendium právě s názvem Lékařství starých Egypťanů (I: Staroegyptská chirurgie, péče o ženu a dítě, II: Staroegyptská interna, III: Lékaři, nemoci a léčení).

Co je tedy zaznamenáno na Smithově papyru?

Text na jeho přední straně obsahuje zasvěcené a vysoce odborné pojednání o léčení ran, ke kterým často docházelo na stavbách nebo ve válkách a s nimiž měli lékaři jistě bohaté zkušenosti. Popis zranění a jejich léčba jsou uspořádány systematicky od hlavy směrem k patě, přičemž písař se při opisování dostal ke 48. případu, kterým je naražení hrudního obratle. Jde o zachovanou část (zhruba první čtvrtinu) rozsáhlého chirurgického spisu, nejstaršího z lékařských papyrů, který obsahuje racionální empirické poznatky staroegyptských lékařů (obr. 3) o rozpoznávání a léčbě poranění. Tímto se také Smithův papyrus výrazně liší od jiných lékařských spisů starého Egypta a Středního východu.

Zachovaná část papyru případy řadí od povrchu hlavy (lebeční klenby, č. 1–8) přes čelo (č. 9), obočí (č. 10), nos (č. 11–14), tvář (č. 15–17), spánkovou krajinu (č. 18–22), ucho (č. 23), dolní čelist (č. 24–25), ret (č. 26), bradu (č. 27), hrdlo (č. 28), krční obratle (č. 29– 33), klíční kost (č. 34–35), pažní kost (č. 36–38), hrudník (č. 39–41, 45–47), žebra (č. 42–44) až po hrudní obratel (č. 48). V podstatě to odpovídá i pořadí současné anatomie. V rámci uvedeného členění jsou případy někdy uváděny podle jejich závažnosti, jindy se střídají případy s dobrou, nejistou a špatnou prognózou „na přeskáčku“.

Názvy jednotlivých případů jsou většinou psány červeně, podobně jako některé důležité věty nebo i celé pasáže. Po názvu případu následuje popis rány, stanovení diagnózy, postup léčení a případný komentář („vysvětlivky“), jehož účelem je objasnit některé méně obvyklé pojmy lékařské terminologie, případně výrazy, kterých se v období vzniku textu do doby jeho opisování přestalo používat, takže upadly v obecné zapomenutí. Součástí diagnózy je vyjádření lékaře, že jde o „nemoc, kterou budu léčit“ (30krát), „nemoc, se kterou budu bojovat“ (8krát) nebo o „nemoc, se kterou se nedá nic dělat“ (14krát).

Všechny případy jsou přesně a objektivně popsány a léčení je racionální. Kauzální léčba je pouze u jednoho jediného případu (č. 9), kterým je prolomení lebeční kosti, doplněna recitací následujícího magického zaříkání, a to při aplikaci předepsaného léku:

Nepřítel, který byl v ráně, je vyhnán! Spiknutí, které bylo v krvi, je potlačeno! Uchvatitelé Hora, kteří byli na všech stranách, (skončili) v ústech Prospěšné bohyně! Tato spánková (kost) nebude postižena! Není v ní žádný krokodýl ani jed! Neboť já jsem pod ochranou Prospěšné bohyně: syn Usira je zachráněn!

Toto zaříkání přitom odkazuje na prastarý mýtus o bohu Usirovi, v němž Prospěšná bohyně Eset ochránila svou magickou mocí svého syna Hora před lstivým Sutechem a jeho stoupenci.

Připomeňme také, že ve Smithově papyru se dvakrát odkazuje na blíže neznámý lékařský spis „Zacházení s ranami“ (v 5. a 41. případu) a jednou na rovněž nedochovaný spis „Dovednost balzamovače“ (19. případ). Oba spisy ale patří k těm lékařským textům, o jejichž „poznání budeme bohužel asi navždy ochuzeni…“.

Na ukázku nyní uvedeme některé případy ze Smithova papyru v jejich úplném souvislém znění, aniž bychom vyznačili poškozená místa nebo současná doplnění pro lepší pochopení již tak obtížného textu. Čtenář je však najde v prvním dílu naší zmíněné knihy, kde se také nachází podrobný lékařský komentář k jednotlivým případům.

Jako první vybíráme 3. případ (obr. 1), který řeší závažnější poranění hlavy s neurologickými důsledky:

Poučení o zející ráně na pacientově hlavě, která pronikla až ke kosti a prorazila mu lebku.

Když vyšetřuješ někoho, kdo má zející ránu na hlavě, která pronikla až ke kosti a prolomila mu lebku, musíš ránu nejprve ohmatat. Když shledáš, že se nemůže podívat na své paže, ani hruď, a že trpí strnulostí šíje, pak o něm řekneš: „Člověk se zející ránou na hlavě, která pronikla až ke kosti a prorazila mu lebku. Nemoc, kterou budu léčit.“

Až spojíš jeho ránu stehy, musíš přiložit hned první den čerstvé maso. Nesmíš ho obvázat. Musí zůstat ležet na lůžku až do doby, než jeho nemoc pomine. Potom musíš každý den používat obvazy s olejem a medem, než se mu uleví.

Pokud jde o „zející ránu na pacientově hlavě, která pronikla až ke kosti a prorazila mu lebku“, je to malé prolomení, neboť toto způsobené prolomení připomíná proražení hrnce.

Pokud jde o „nemůže se podívat na své paže, ani hruď“, znamená to, že pro něho není snadné pohlédnout na své paže a není pro něho ani snadné pohlédnout na svou hruď.

Pokud jde o „trpí strnulostí šíje“, znamená to strnulost po předchozím úrazu, který mu přešel do šíje, takže jeho šíje tím onemocněla.

Pokud jde o „musí zůstat ležet na lůžku“, je to jeho uložení na lůžko a jeho sledování bez podání léku.

Příznivou prognózu také slibuje případ (č. 12) zlomeniny v nosní dutině, který se týká zadní, kostěné části nosní přepážky. Její fraktura doprovázená otokem způsobuje popsané zkřivení nosu a znetvoření obličeje. Zajímavá je závěrečná třetí vysvětlivka potvrzující znalost procesu krevní srážlivosti, jež se tu srovnává s vodním červem (pijavicí, štětinatcem?):

Poučení o zlomenině v nosní dutině pacienta.

Když vyšetřuješ někoho, kdo má zlomeninu v dutině nosu, a shledáš, že nos je zkřivený, obličej zploštělý a otok na něm vystouplý, pak o něm řekneš: „Člověk se zlomeninou v dutině nosu. Nemoc, kterou budu léčit.“

Vrátíš nos do správné polohy. Vyčistíš nosní dutiny dvěma lněnými pásky, až vyjdou všechny krevní sedliny zaschlé uvnitř nosních dutin. Pak mu musíš vtlačit dva lněné smotky, navlhčené olejem, do nosních dutin. Musíš mu přiložit dva pevné lněné válečky a obvázat. Budeš ho ošetřovat olejem a medem, než se mu uleví.

Pokud jde o „zlomeninu v dutině pacientova nosu“, je to střed jeho nosu, až tam, kde končí mezi obočím.

Pokud jde o „nos pacienta je zkřivený, obličej zploštělý“, znamená to, že jeho nos je nakřivo a celý velice nateklý, stejně jako tváře, takže obličej je znetvořený a nemá svou obvyklou podobu, neboť všechny dutiny jsou postiženy otokem, a obličej tudíž vypadá znetvořený.

Pokud jde o „všechny krevní sedliny zaschlé uvnitř nosních dutin“, je to krevní sraženina uvnitř jeho nosních dutin, podobná červu žijícímu ve vodě.

V případu č. 25 je zase výstižně popsáno napravení vykloubené dolní čelisti, přičemž doporučený postup se používá dodnes:

Poučení o vymknutí pacientovy dolní čelisti.

Když vyšetřuješ někoho, kdo má vymknutou dolní čelist, a shledáš, že má ústa otevřená a nemůže je zavřít, musíš vložit své palce pod konce ramen dolní čelisti uvnitř jeho úst a ukazováčky pod bradu. Pak ramena vtlačíš na jejich místo. Pak o něm řekneš: „Člověk s vymknutou dolní čelistí. Nemoc, kterou budu léčit.“

Musíš ho každý den ovazovat obvazem s kamencem a medem, než se mu uleví.

Naopak mezi beznadějné případy (č. 31) patří vymknutí jednoho z obratlů horní a střední krční páteře, kdy dojde k sevření nebo úplnému přerušení míchy:

Poučení o vymknutí pacientova krčního obratle.

Když vyšetřuješ někoho, kdo má vymknutý krční obratel, že následkem toho neví o svých rukách ani nohách, že následkem toho je jeho penis ztopořený, zatímco mu z penisu kape moč, aniž o tom ví, že se nadouvá větry a oči má podlité krví, pak jde o posunutí krčního obratle, které zasáhlo jeho páteř, což způsobuje, že neví o svých rukách ani nohách. Když je krční obratel vymknutý, má to za následek ztopoření penisu. Pak o něm řekneš:

„Člověk s vymknutým krčním obratlem, který neví o svých nohách ani rukách a kterému vytéká moč. Nemoc, se kterou se nedá nic dělat.“

Pokud jde o „vymknutí krčního obratle“, týká se to odloučení jednoho krčního obratle od druhého, přičemž maso, které je na nich, zůstává neporušené, stejně jako když se o něčem, co má spojovat dvě věci, ale ve skutečnosti je odděluje, říká, že je to vymknuté.

Pokud jde o „následkem toho je jeho penis ztopořený“, znamená to, že jeho penis je trvale ztopořený a na konci penisu je semeno. Je tím řečeno, že je vzpřímený; neklesá, ani nestoupá.

Pokud jde o „kterému vytéká moč,“ znamená to, že moč neustále vytéká z jeho penisu a nemůže ji zadržet.

Smithův papyrus končí 48. případem, který však není úplný. Písař z neznámého důvodu náhle skončil uprostřed věty, ačkoli mu na papyru ještě zbývalo volné místo (obr. 3):

Poučení o naražení pacientova hrudního obratle.

Když vyšetřuješ někoho, kdo má naražený hrudní obratel, řekneš mu: „Natáhni nohy a skrč je!“

On je natáhne a hned zase skrčí, protože mu to působí bolest kvůli postiženému hrudnímu obratli. Pak o něm řekneš: „Člověk s naraženým hrudním obratlem. Nemoc, kterou budu léčit.“ Musíš ho uložit nataženého na zádech. Připravíš mu…

Pro úplnost dodáme, že text odlišného charakteru na zadní straně Smithova papyru, jehož posledních 27 řádků napsal jiný písař, obsahuje osm magických zaříkání proti vzduchu zamořenému nákazou, horečce, duševní poruše, spolknuté mouše a nemocem způsobeným démony a dále pět receptů na menstruační potíže, různé kosmetické vady a zánět hemoroidů.

Smithův papyrus patří mezi vzácně dochované lékařské texty z faraonského Egypta. Dále se k nim v chronologickém sledu řadí gynekologický papyrus z Káhúnu, tři papyry z Ramessea (zádušního chrámu Ramesse II. v Thébách), papyrus Hearstův, papyrus Britského muzea v Londýně č. 10059, papyrus Carlsberg VIII z kodaňské univerzity, berlínský papyrus č. 3038, pět papyrů Chestera Beattyho a berlínský papyrus č. 3027 (Kniha pro matku a dítě). Některé z nich se však dochovaly pouze ve fragmentárním stavu.

Zvláštní pozornost si přitom zaslouží Ebersův papyrus, zakoupený rovněž Edwinem Smithem roku 1862 v Luxoru. Teprve v roce 1873 ho odkoupil slavný egyptolog a romanopisec Georg Ebers (1837–1898) a dnes se nachází v Univerzitní knihovně v Lipsku (obr. 5). Se svými 110 listy je vůbec nejdelším dochovaným lékařským papyrem (o délce 20,23 m). Zaznamenává celkem 877 případů chirurgických, interních, močových, kožních a popisuje léčení například i popálenin či uštknutí jedovatými hady. Zahrnuty jsou v něm také ženské potíže a dětská onemocnění. Na rozdíl od Smithova papyru však zároveň obsahuje i postupy založené na magii, která měla pomoci, když vědomosti egyptských lékařů a léčitelů selhávaly. Ebersův papyrus je přitom datován do 9. roku vlády Amenhotepa I. (cca 1535 př. n. l.).

Staroegyptské lékařské papyry v každém případě představují důležitý, i když ne jediný pramen pro poznání lékařství v dávné zemi na Nilu, jehož kořeny tam sahají do 3. tisíciletí př. n. l. Výsledky současného multidisciplinárního výzkumu dochovaných lékařských papyrů, ikonografických pramenů, mumií, lékařských nástrojů a léčivých prostředků jednoznačně prokazují vysokou úroveň egyptské medicíny, o níž se s obdivem a úctou vyjadřovali antičtí autoři. Však také staroegyptské lékařské znalosti postupně převzaly medicíny řecká, římská, židovská, byzantská a arabská, jež vyústily v lékařství evropské.