Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Nechtěný a nečekaný doklad jednoho z činitelů krize lesnictví a lesního hospodářství

Ad Vesmír 90, 90, 2011/2
 |  6. 10. 2011
 |  Vesmír 90, 541, 2011/10

Vesmír se opakovaně zabýval jevy i příčinami aktuálního stavu lesnictví a lesního hospodářství s tím, že došlo na křižovatku nebo dokonce na závažné rozcestí v jeho historii (Vesmír 88, 630, 2009/10; 90, 305, 2011/5). Jde o mimořádně složitou odbornou, ideovou i politickou, a proto choulostivou kauzu dneška, o níž je možno na besedách slyšet jen dílčí názory. V naší studii (Vesmír 90, 90, 2011/2) jsme na základě obsáhlé analýzy evropské i tuzemské lesní a environmentální politiky1) psali o reálné a hluboké krizi lesního sektoru z přelomového období. Redakce k této studii přidala graficky výstižnou dvoustránkovou přílohu. Čtenářům představila České lesy, Evropu a svět. Jistě nechtě a netuše, že představuje jednu ze základních příčin doby „přelomové“ – totiž setrvávání na klasických představách o smyslu lesnictví a lesního hospodářství: dodávat světu dřevo, mít to za jedinou hospodářskou složku lesního národohospodářského sektoru.

Není opravdu jasné, koho u nás velmi pohorší a koho příjemně překvapí, když se v následujících větách dočte, jak právě toto bylo v lesnictví západní Evropy zhruba od poloviny 20. století pokládáno za klíčovou otázku jeho budoucnosti a stalo se podnětem k zásadním změnám v koncepci nakládání s lesy, v lesní politice ve vazbě k politice environmentální i v lesní legislativě evropských svobodných zemí – zejména těch, které představují lesnickou špičku.

Objasněme si, v čem grafická příloha tak jasně a nechtěně napovídá přesně to, co rozvádí studie, do níž ji redakce vložila. Zatímco se v ní dokládá, jak lesnictví a lesní hospodářství v zájmu své budoucnosti s ohledem na rozvoj euroatlantické civilizace by mělo v nakládání s lesy převzít další úkoly kromě produkce dřeva, a to jako hospodářské úkoly lesnických služeb na více než polovině plochy lesů v ČR, příloha zřejmě do pojmu svého „hospodaření“ nevčleňuje mnohem širší rozsah cílů profesní hospodářské činnosti podle veřejných environmentálních a sociálních potřeb a požadavků společnosti.

V grafické příloze není o tom ani slovo. Odhlédneme-li od znázornění druhové skladby těžeb a obnovy, není tam ani náznak, že by ti, kteří dali grafy zhotovit, chtěli pomýšlet na to, že společnost potřebuje a požaduje využívání lesů pro rekreaci a zdraví, že v kulturní krajině bleskové povodně něco naznačují o retenci vody v lesích a o přiměřené ochraně před erozí a vodním živlem, že otázka pitné vody je i problémem ekonomicky únosné upravitelnosti surové vody a tedy úlohy lesů v ochraně vodních zdrojů. To nejsou jen vize a přání – naše lesnické vědy na tom desítky let pracovaly za desítky milionů korun a dnes už dlouho víme, kde, kdy, co, proč, jak, ba i za kolik můžeme společnosti nabídnout v ochraně a tvorbě jejího životního prostředí. Tohle grafická příloha opomenula jistě nikoli náhodou, nýbrž v rámci stávajících lesopolitických poměrů.

Někoho třeba pohorší připomínka, že už před skoro čtyřmi desítkami let vyšlo na základě výsledků výzkumů vládní nařízení 121/1975, přikazující udržet a zvýšit retenční schopnosti lesů a lesy vodohospodářské obhospodařovat podle potřeb vodního hospodářství. S tím pak souvisela obecně závazná právní norma o víceúčelovém obhospodařování lesů v ochranných pásmech vodních zdrojů, která na základě výsledků výzkumů vstoupila v platnost v českých zemích od 1. 9. 1982, na Slovensku analogická norma o něco později. Ekonomické studie např. kalkulovaly, že možnosti lesa jsou 11krát efektivnější než řešit úpravu surové vody až technologicky v úpravně. I dnes máme po ruce metodické návody tohoto tématu, týkající se třeba péče o vodohospodářsky důležité a půdoochranné lesy – to je okolo 26 % lesů v ČR. Lesnická věda zpracovávala i vzorové projekty rekreačních a lázeňských lesů – to je okolo 23 % lesů v ČR. Jenže v historii ČR nebyla dosud nikdy politická vůle změnit jednoúčelový charakter lesního sektoru. Je stále ponecháno na lesnictvu, aby se s tím vypořádalo, zbude-li chuť a něco z jeho peněz, nebo najde-li si vlastník lesa sám dotace či granty, jestliže rozpozná veřejný zájem o jeho lesy. V našem lesním zákonu 289/1995 Sb. najdeme dokonce paragraf naprosto neústavně přikazující vlastníku lesa strpět újmu na hospodaření v něm právě tam, kde by naopak mohl a měl své hospodaření rozšířit.

Příspěvek lesního sektoru životnímu prostředí kulturní krajiny jakoby nedovedeme, nechceme, ba někdy ani nemůžeme účinně nabízet veřejnosti jako pro ni zajímavé až životně důležité lesnické služby. Není divu: naše jediná oficiální koncepce, zpracovaná podle ideje ekonomismu počátkem devadesátých let, „předběhla Evropu“ a z lesního hospodářství vyloučila vše kromě produkce dřeva a – myslivosti! Zkrátka pojetí ideově údajně supermoderní, avšak v podstatě jako za císaře pána – jako by se lidstvo od té doby nehnulo v životní úrovni, stylu žití co do poměrů environmentálních ve svých potřebách a požadavcích na lesy. Takže s tím souvisí, že v průzkumu veřejného mínění o lesích ve státech EU u nás si víc než polovina respondentů myslí, že největšími škůdci lesů jsou „těžby a lesní hospodářství“. K takovému paradoxu jsme dovedli lesní politiku.

V překonání této ideologické modernosti spočívá opravdu nová politicko-ekonomická cesta lesního sektoru. V jejím rámci je možno uvažovat i o úpravách biodiverzity lesů, třeba i o pastvě dobytka v lesích či návratech k pařezinám a k dalším starostem o životní prostředí přírody jen pro ni samu. Ovšem s ohledem na to, že asi nechceme např. návrat k působení živlů, jak to bývalo za našich prapředků. Nežijeme- li v přírodních pustinách, nezbývá než pamatovat i na to, aby vize týkající se lesů byly jak diskutovány, tak zavčas předem doloženy ekonomickými kalkulacemi, technickými projekty a adekvátními sociopolitickými i sociokulturními úvahami. Tak to odpovídá skutečnosti, že lesy u nás rostou a působí podle zákona jako „nenahraditelná složka životního prostředí“ v kulturní krajině; navíc jsou to mnohdy dávno lesní ekosystémy také kulturní.

Vladimír Krečmer

Poznámka redakce: Musím se ohradit vůči výtce „nechtěného“. Zmíněná tabulka „chtěla“ především porovnat lesnatost a složení lesů v ČR a zahraničí. Dat je mnoho a těžko se z nich vybíralo (viz stať Zdroje v grafické příloze). „Nedřevních“ a validních mimoprodukčních údajů o lesích je poskrovnu – a máme podnět pro další grafické přílohy: tedy snad jindy, ale získat podklady bude obtížné. Mám však velkou radost, když čtu připomenutí osvíceného lesníka, že les není jen dříví. S panem inženýrem Krečmerem jsem nedávno strávil celé odpoledne v rozhovoru o našich lesích a lesnictví vůbec, jen zatím nevím, jak jeho zajímavé vyprávění přiblížit čtenářům Vesmíru – vydalo by totiž na desítky stránek.

Stanislav Vaněk

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lesnictví

O autorech

Stanislav Vaněk

Vladimír Krečmer

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné