Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Tuberkulóza a upíři

Racionální vysvětlení vampyrismu
 |  9. 9. 2010
 |  Vesmír 89, 566, 2010/9

Lidé měli odnepaměti strach z neznámého. Zvláště věci, které se nás bezprostředně dotýkaly nebo mohly dotýkat, v nás vždy vyvolávaly téměř panickou hrůzu. Koncem 1. tisíciletí se stal strach z neznámého příčinou vzniku kultu satana a černé mše. Konec 19. století byl provázen nebývalým zájmem o okultismus, spiritismus, „mediumismus“ (mediální okultismus), náboženství Dálného východu, předpovídání budoucnosti. Dnes tyto tendence nejen ožívají, ale zažívají dříve nezaznamenanou konjunkturu. Pozorujeme nebývalou prosperitu astrologů, s neklidem sledujeme obrovský zájem o satanismus a vše, co s tímto fenoménem souvisí, a téměř nestačíme sledovat další podobné tendence. Je to strach před něčím neznámým, či pouhý módní trend, který se nicméně neobjevuje z ničeho nic? Nebo prostě při strachu zažíváme velice příjemný nárůst emocí a téměř bezbřehého vzrušení? Na tyto otázky by asi nejlépe odpověděli psychologové, sociologové, možná i psychiatři.

Jednou z nejzáhadnějších věcí, kterých jsme se báli a bojíme asi i dnes, byli bezpochyby neživí nemrtví pronásledovatelé našich předků – upíři. Nikdy se nic tak dlouho a intenzivně neproplétalo oficiálními i neoficiálními dějinami lidstva jako fenomén vampyrismu.

Jak se zneškodňuje upír

Upír lidem vysával krev. Tuto bohunelibou činnost začínal od nejbližších příbuzných, pak napadal přátele, a nakonec každého, na koho narazil. Všichni lidé, které upír napadl, zemřeli, a poté se probouzeli jako upíři. Tím hrůzostrašný řetězec úmrtí přetrvával, nebylo v lidských silách ho přerušit. V době, kdy vampyrismus existoval oficiálně, jím byly vysvětlovány epidemie infekčních onemocnění, například moru a cholery. Jak lidé proti tomu bojovali? V odborné démonologické literatuře je nejvíce místa věnováno zneškodnění upírů. Existovaly tisíce zaručeně účinných metod. Jednou z méně drastických bylo vynést osobu podezřelou z vampyrismu za hranici osady, například do bažin, a tam ji ponechat, anebo bylo možno navrtat nebožtíkův hrob a vlít do něj svěcenou vodu. Drastičtější metody se již týkají samotných těl podezřelých nebožtíků. Eliminační metody se lišily podle geografického místa a historického údobí. Těla nebožtíků-upírů byla vykopávána z hrobů a byly jim protínány šlachy pod koleny, aby nemohli chodit. Nebo se nebožtíci ukládali zpět do hrobu tváří dolů, aby kousali do země a ne do lidí. Často se nebožtíkům-upírům vkládala do úst kartička s nápisem Ježíš. Tento velice jednoduchý magický prostředek měl vyloučit možnost jejich přerodu v upíra.

Nejdrastičtější metody zneškodnění upírů začínaly uříznutím jejich hlavy. Ta pak byla položena nebožtíkovi buď mezi nohy, nebo pod jednu či druhou paži. Nejpopulárnější metodou bylo probíjení upírova srdce zašpičatělým dřevěným kůlem. Kůly musely být připraveny z osikového, dubového, javorového (ovšem pouze klenového) nebo lipového dřeva. Vrážely se někdy též do lebky, nejčastěji doprostřed čela. V některých regionech, například na Ukrajině, byly dřevěné kůly vráženy upírům do zadku. Když kůly nebyly k dispozici nebo šlo o jinou démonologickou školu, používaly se místo toho stříbrné náboje do palných zbraní a velké kovové hřeby.

Kromě těchto drastických metod se používaly metody elegantní, rafinované, jejichž cílem bylo zabránit upírovi v sání krve. Proto také byly nebožtíkovi vráženy trny do měkkého patra, popřípadě pod nehty. K dalším preventivním opatřením patřilo rozvěšování česneku na místech předpokládaného upířího útoku. Stejně účinně působil posvěcený kříž. Když selhaly všechny metody, bylo nebožtíkovo tělo vykopáno a na křižovatkách významných cest spáleno na hranici. Prach z upírova těla pak byl rozprášen do všech světových stran. Stejně jako nespočet generací lákalo vše tajemné, tajuplné a hrůzostrašné, co bylo s vampýrismem spojeno, budil také tento jev pozornost vědců, jejichž zájem měl jednoho jediného společného jmenovatele: snahu přijít upírům, vampýrům, strigám, zombiím, nekromantům a podobným na kloub.

Antropologické nálezy

Britské a americké výzkumy z poslední doby vnesly konečně do této problematiky světlo. Američtí antropologové odhalili více než tucet případů nálezů kosterních pozůstatků lidí, kteří byli vykopání a opět zakopáni. Záznamy v místních matrikách odhalily tucty případů, kdy lidé vykopávali těla svých mrtvých, o nichž se domnívali, že to jsou upíři. Celá historie začala ve Spojených státech. Déle než jedno století ležel příběh o domnělých upírech v Nové Anglii (ve východním Connecticutu) pod štěrkem. Jednoho dne našly děti na štěrkovišti lidskou lebku. Na místě se objevila státní policie následovaná FBI, oblast kolem nálezu byla uzavřena. Lebka však byla evidentně stará přes sto let. Archeolog Nick Bellantoni s kolegy se snažil přijít na to, odkud lebka pochází. Těžba štěrku byla zastavena a zahájeny archeologické práce. Nález svědčil o tom, že se pod štěrkem nachází bývalý hřbitov. Archeologové se dali do práce. Odhalili hroby 27 lidí ve věku od 6 měsíců do 70 let. Všechna těla byla orientována hlavou na západ, jak bylo zvykem na křesťanských koloniálních hřbitovech. Podle konceptu Kristova zmrtvýchvstání opustí nebožtíkova duše v den pohřbu hrob a odebere se na věčnost. Nejdříve se nenašlo nic neobvyklého, ale pak skupina archeologů narazila na hrob, v němž byly na zbytcích víka truhly iniciály zesnulého J. B. To byl v 19. století běžný postup. Zato ale to, co našli v hrobě, běžné nebylo. Tělo nebylo normálně natažené jako v ostatních novoanglických hrobech. Kostra byla upravena tak, aby tvořila seskupení ve tvaru lebky s překříženými kostmi. Někdo hrob J. B. otevřel a uspořádal jeho kosti tímto způsobem. Aby Bellantoni přišel záhadě na kloub, potřeboval pomoc soudního patologa.

Poslal proto kosti Paulu Slezickovi, správci Národního amerického institutu zdraví a medicíny. Ten konstatoval, že o lebce J. B. je možné říci několik věcí: nadočnicové oblouky lebky naznačovaly, že šlo o muže. Také velké žvýkací výběžky na horní čelisti těsně za uchem svědčily o tom, že jde o lebku muže. Tato lebka vykazovala některé patologické změny. Ještě před smrtí chybělo J. B. několik zubů. Když se usmíval, měl v ústech na místě chybějících zubů velkou díru. Určité změny vykazovaly rovněž obratle z jeho páteře. Ty, které pocházely z trupní části, měly výrazné výrůstky svědčící o tom, že J. B. trpěl osteoartritidou páteře, a byl tedy určitě už během života sužován velkými bolestmi páteře. J. B. byl aktivním novoanglickým farmářem; pravděpodobně měl rodinu a vlastní děti. Nebyl nikým výjimečným. Po jeho smrti si ale lidé mysleli, že byl zlomyslný a vrátil se z hrobu. Bellantoni již slyšel zkazky o novoanglických upírech. Je možné, že kosti J. B. jsou hmatatelným důkazem o pravdivosti těchto příběhů. Bellantoni si přizval k řešení této záhady Michaela Bella, experta na lidové příběhy. Ten hledal v místních archivech písemné záznamy týkající se příběhů novoanglických upírů a našel několik zmínek o hrobech, které se podobaly hrobu J. B., byly stejně narušené. Bell byl přesvědčen, že záznamy o 18–20 případech reprezentují jen malou část případů, které se skutečně staly: Comberland 1796, Woodstock Green 1829, Julliet City 1854 atd. Bell prozkoumal veškeré detaily každého případu popisujícího novoanglické upíry a zjistil určité souvislosti.

Upíři a infekce Nového světa

Příběh obvykle začínal na zasedání místního zastupitelstva, kde lidé žádali o vykopání těl svých zesnulých. Nad jejich domovy visela kletba, mnoho příbuzných zemřelého bylo na hranici smrti. Předpokládali, že jde o dílo upíra, který v noci vychází z hrobu, aby číhal na živé lidi. Příbuzní exhumovali těla svých rodinných příslušníků a hledali tělo toho pravého, který se lišil od ostatních. V rodinách umírají lidé, které příbuzní mají rádi. Když neudělají něco, co by upírovi zabránilo provádět nekalé činy, zemřou další členové rodiny a pak i lidé v okolí. Příbuzní hledali na mrtvém upíří znaky. Někdy našli tělo, které „vypadalo jako živé“. Tyto lidové příběhy lze vysvětlit. Například po smrti už nehty nerostou, ale zdánlivě vypadají delší, protože měkké tkáně pod nimi vysychají a stahují se. Podobné to je s vlasy. Pro rodinu zemřelého ovšem tyto znaky svědčily o nálezu upíra. Otevřeli jeho hrudník, vyňali z něho srdce, plíce a játra, která pak spálili. Dnes je Bell přesvědčen, že už přišel na to, co tyto příběhy spojuje. Ve všech případech, kdy byla mrtvola podezřelá z upírství, zemřel nebožtík na tuberkulózu. A většinou tito lidé umírali poměrně mladí. Před občanskou válkou byla v Americe tuberkulóza nejčastější příčinou smrti, měla tam na svědomí každé čtvrté úmrtí. Záhadně se přenášela z města do města, z rodiny na rodinu. Nikdo nevěděl, že jejím původcem je bakterie Mycobacterium tuberculosis, která se šíří kapénkovou nákazou podobně jako např. virus chřipky. Nikdo nevěděl, jak tuberkulózu léčit. Byly známy pouze její smrtelné příznaky, kdy se plíce rozpadají a nestačí už zajistit dostatek kyslíku pro tělo. Nemocný se stává slabším a bledším. Vypadá jako „živá mrtvola“, vykašlává chuchvalce krve, pak i plic. Symptomy posledního stadia tuberkulózy se skutečně podobají lidovým představám o tom, jak vypadá člověk napadený upírem. Podle Bella lze tuberkulózou vysvětlit i nejstrašnější aspekt víry v upíry: po spálení nebožtíkových orgánů členové jeho rodiny snědli popel z infikovaných orgánů spolu se spečenými zbytky. Věřili, že se takto „vyléčí“. Nejen že se nevyléčili, ale nevědomky šířili chorobu dále.

Stalo se to tak i s J. B.? Paul Slezick hledal stopy po tuberkulóze. Na vnitřním povrchu levých horních žeber objevil nápadné bělavé skvrny – pozůstatky reakcí kostní tkáně příznačných pro tuberkulózu. Když Slezickova zpráva dorazila k archeologům, všechno do sebe zapadalo. Archeologické nálezy bylo možné dát do souvislosti s příběhy o upírech na jihu Nové Anglie. Rodina J. B. byla zřejmě přesvědčena, že jejich příbuzný rozšiřuje tuberkulózu i po smrti. Otevřeli jeho hrob, aby spálili jeho orgány a zkonzumovali jejich popel, jenže z J. B. už zbyla jen kostra. Aby mu zabránili opouštět hrob, překřížili mu nohy. Mysleli si, že J. B. vycházel z hrobu a živil se na svých příbuzných. Byli to zoufalí lidé, kteří tento způsob zvolili poté, co všechno ostatní selhalo.

Logické vysvětlení jevů a představivost

I v Evropě mohly být „upíří incidenty“ příčinou vzniku smrtelných chorob, zejména moru (původcem je bakterie Yersinia pestis) a cholery (bakterie Vibrio cholerae). V době, kdy lékaři neměli dost odpovědí na otázku, co je příčinou úmrtí, hledali si lidé náhradní vysvětlení.

Podobným logickým vysvětlením končívá většina paranormálních jevů. Zda větší vzrušení přináší vzývání vědeckých bohů v laboratořích, velkolepých chrámech současnosti, nebo hrůza při četbě o bytostech v tajuplných chrámech naší bezbřehé představivosti, je intimní záležitostí každého, kdo se o to někdy aspoň jednou pokusil. Holdování oběma neřestem ostatně poskytuje větší dávku vzrušení, než kdybychom dávali přednost jen jedné z nich.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína

O autorovi

Dittmar Chmelař

RNDr. Dittmar Chmelař, Ph.D., (*1955) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Na Fakultě zdravotnických studií Ostravské univerzity se zabývá patogenezí a detekcí patogenních mikroorganismů, je vedoucím Referenční laboratoře ČR pro anaerobní bakterie. Přednáší obecnou a lékařskou mikrobiologii, evoluční a lékařskou biologii.

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné