Odrůda genově modifikovaných brambor Amflora

pomocí technologie „anti-sens“. Upravený genSyntézu amylózy „hlídá“ jediný enzym, proto se nabízelo celkem jednoduché řešení: omezit projev příslušného genu, anebo tento gen poškodit. Autoři se rozhodli pro omezení pro anti-sens-RNA vnesli do rostliny pomocí bakterie Agrobacterium tumefaciens. V modifikovaných rostlinách se potom kromě původní RNA syntetizovala také anti‑sens‑RNA, která je k ní komplementární a může s ní vytvářet dvouřetězcovou RNA. Ta zabrání tomu, aby dobře fungoval gen pro enzym, jenž je nezbytný k syntéze amylózy. Produkce amylózy se proto v takto upravené rostlině téměř zastavila.

Aby se daly pozměněné buňky snadno odlišit, byla modifikovaná DNA označena genem rezistence vůči antibiotiku kanamycinu. Evropská lékařská agentura upozornila, že kanamycin je antibiotikum, které se používá v lidské i veterinární medicíně. Proběhlo mnoho experimentů, které měly rozhodnout, zda v přírodních podmínkách přenos z rostliny do bakterie nastává. Nepodařilo se však zaznamenat ani jeden případ, i když za speciálních umělých podmínek k přenosu dochází.

Další námitky se týkaly nebezpečí úniku modifikačního genu, respektive modifikovaného organismu do prostředí, popřípadě problémů s koexistencí upravených a neupravených odrůd (např. s ohledem na organické zemědělství). Ač mnoho rostlin má schopnost produkovat amylózu, není téměř úplná ztráta této vlastnosti letální a zdá se, že ani nevede k zjevnému znevýhodnění modifikované rostliny (většina organismů však amylózu nevyrábí). Přenos genu schopného potlačit produkci enzymu pro tvorbu amylózy na principu anti-sens efektu by tudíž v naprosté většině případů neměl mít biologický účinek, i kdyby k němu došlo, což je vysoce nepravděpodobné. Brambory pocházejí z Ameriky a v Evropě nemají žádné příbuzné, u nichž by se dalo uvažovat o mezidruhovém pohlavním křížení. Navíc se většinou množí vegetativně hlízami nebo jejich částmi. Pravděpodobnost vzniku klíčivých semen je zejména u odrůdy Amflora zanedbatelná. Problém nekontrolovatelného šíření pohlavním rozmnožováním proto nehrozí. Koexistence modifikovaných a nemodifikovaných brambor by mohla nastat pouze tehdy, kdyby nějaké hlízy modifikované odrůdy zůstaly po sklizni v zemi a pole bylo v následující sezoně oseto bramborami nemodifikovanými. Farmáři budou proto vázáni písemnou dohodou, která (kromě dodržování dalších pravidel) stvrdí, že v bezprostředně následující sezoně nelze pole použít pro kultivaci nemodifikovaných brambor. To lze až později, a to po úplném odstranění všech genově modifikovaných hlíz. Farmáři jsou motivováni dodržovat tuto dohodu, protože jinak by byl ohrožen jejich nárok na dotaci pro organické zemědělství.

Příznivci používání GMP schválení přivítali jako velmi potřebnou zlomovou událost, která je pro EU příslibem do budoucnosti. Tradiční oponenti z řad zelených seskupení a některých zemědělských sdružení však vystoupili s protesty, aniž by brali v úvahu výsledky prověřovacích studií. Spory tudíž nekončí. Schválení Evropskou komisí však ještě neznamená, že bude odrůda v Evropě opravdu využívána. Nyní záleží na jednotlivých státech, jak bude na jejich území s odrůdou nakládáno. Závěrečné rozhodování bude probíhat pod silným tlakem odpůrců. U nás patrně k využití odrůdy dojde, ale např. v sousedním Německu – byť se na projektu aktivně podíleli němečtí odborníci – je její využití předvídatelné jen stěží.¹⁾

Člověk je součástí přírody, výrazně její vývoj ovlivňuje a přebírá proto za její vývoj stále větší odpovědnost. Musí s ní zacházet tak, aby jeho působení nebylo destruktivní, ale ani sebedestruktivní. Genové inženýrství a další vědecko-technické obory, sladěné s etikou a založené na hlubokých znalostech, mohou vývoji harmonického vztahu člověka a prostředí, v němž žije, účinně pomáhat. V době, kdy biologické adaptace přestávají být dostatečně svižné, aby stejně jako dříve usnadňovaly úspěšné překonávání problémů spojených se zrychlující se proměnou povrchu naší planety, je takováto pomoc ze strany rychlého kulturního vývoje stále potřebnější.