Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Odrůda genově modifikovaných brambor Amflora

Konstrukce, výhody, rizika
 |  10. 6. 2010
 |  Vesmír 89, 392, 2010/6

Letos Evropská komise schválila pro průmyslové využití v Evropské unii genově modifikovanou odrůdu brambor Amflora. Odrůda má sníženou produkci amylózy, která gelovatí a působí „neplechu“ při zpracování bramborového škrobu v papírenském a textilním průmyslu či při výrobě tmelů a lepidel. Vývoj odrůdy se odehrál na firemní bázi. Na ověřovacích polních pokusech se podíleli vědci z České republiky, Holandska, Švédska a Německa. Další výzkumné skupiny prověřovaly bezpečnostní aspekty práce s odrůdou. Standardní prověřování rizika pro člověka a živočichy bylo v tomto případě zjednodušeno, protože se nepočítalo s využitím pro krmné či potravinářské účely. Povoleno bylo pouze zkrmování zbytků hlíz po extrakci škrobu, jejichž nezávadnost byla pečlivě prověřena.

pomocí technologie „anti-sens“. Upravený genSyntézu amylózy „hlídá“ jediný enzym, proto se nabízelo celkem jednoduché řešení: omezit projev příslušného genu, anebo tento gen poškodit. Autoři se rozhodli pro omezení pro anti-sens-RNA vnesli do rostliny pomocí bakterie Agrobacterium tumefaciens. V modifikovaných rostlinách se potom kromě původní RNA syntetizovala také anti‑sens‑RNA, která je k ní komplementární a může s ní vytvářet dvouřetězcovou RNA. Ta zabrání tomu, aby dobře fungoval gen pro enzym, jenž je nezbytný k syntéze amylózy. Produkce amylózy se proto v takto upravené rostlině téměř zastavila.

Aby se daly pozměněné buňky snadno odlišit, byla modifikovaná DNA označena genem rezistence vůči antibiotiku kanamycinu. Evropská lékařská agentura upozornila, že kanamycin je antibiotikum, které se používá v lidské i veterinární medicíně. Proběhlo mnoho experimentů, které měly rozhodnout, zda v přírodních podmínkách přenos z rostliny do bakterie nastává. Nepodařilo se však zaznamenat ani jeden případ, i když za speciálních umělých podmínek k přenosu dochází.

Další námitky se týkaly nebezpečí úniku modifikačního genu, respektive modifikovaného organismu do prostředí, popřípadě problémů s koexistencí upravených a neupravených odrůd (např. s ohledem na organické zemědělství). Ač mnoho rostlin má schopnost produkovat amylózu, není téměř úplná ztráta této vlastnosti letální a zdá se, že ani nevede k zjevnému znevýhodnění modifikované rostliny (většina organismů však amylózu nevyrábí). Přenos genu schopného potlačit produkci enzymu pro tvorbu amylózy na principu anti-sens efektu by tudíž v naprosté většině případů neměl mít biologický účinek, i kdyby k němu došlo, což je vysoce nepravděpodobné. Brambory pocházejí z Ameriky a v Evropě nemají žádné příbuzné, u nichž by se dalo uvažovat o mezidruhovém pohlavním křížení. Navíc se většinou množí vegetativně hlízami nebo jejich částmi. Pravděpodobnost vzniku klíčivých semen je zejména u odrůdy Amflora zanedbatelná. Problém nekontrolovatelného šíření pohlavním rozmnožováním proto nehrozí. Koexistence modifikovaných a nemodifikovaných brambor by mohla nastat pouze tehdy, kdyby nějaké hlízy modifikované odrůdy zůstaly po sklizni v zemi a pole bylo v následující sezoně oseto bramborami nemodifikovanými. Farmáři budou proto vázáni písemnou dohodou, která (kromě dodržování dalších pravidel) stvrdí, že v bezprostředně následující sezoně nelze pole použít pro kultivaci nemodifikovaných brambor. To lze až později, a to po úplném odstranění všech genově modifikovaných hlíz. Farmáři jsou motivováni dodržovat tuto dohodu, protože jinak by byl ohrožen jejich nárok na dotaci pro organické zemědělství.

Příznivci používání GMP schválení přivítali jako velmi potřebnou zlomovou událost, která je pro EU příslibem do budoucnosti. Tradiční oponenti z řad zelených seskupení a některých zemědělských sdružení však vystoupili s protesty, aniž by brali v úvahu výsledky prověřovacích studií. Spory tudíž nekončí. Schválení Evropskou komisí však ještě neznamená, že bude odrůda v Evropě opravdu využívána. Nyní záleží na jednotlivých státech, jak bude na jejich území s odrůdou nakládáno. Závěrečné rozhodování bude probíhat pod silným tlakem odpůrců. U nás patrně k využití odrůdy dojde, ale např. v sousedním Německu – byť se na projektu aktivně podíleli němečtí odborníci – je její využití předvídatelné jen stěží.1)

Člověk je součástí přírody, výrazně její vývoj ovlivňuje a přebírá proto za její vývoj stále větší odpovědnost. Musí s ní zacházet tak, aby jeho působení nebylo destruktivní, ale ani sebedestruktivní. Genové inženýrství a další vědecko-technické obory, sladěné s etikou a založené na hlubokých znalostech, mohou vývoji harmonického vztahu člověka a prostředí, v němž žije, účinně pomáhat. V době, kdy biologické adaptace přestávají být dostatečně svižné, aby stejně jako dříve usnadňovaly úspěšné překonávání problémů spojených se zrychlující se proměnou povrchu naší planety, je takováto pomoc ze strany rychlého kulturního vývoje stále potřebnější.

Poznámky

1) Poznámka redakce: Otazníky kolem genového inženýrství stále trvají. O těchto a dalších sporech, jež se týkají rozvíjejících se vědecko-technických možností, doporučujeme autorovu knihu Otazníky kolem genového inženýrství, která právě vychází v nakladatelství Academia. Zaměřuje se na přínosy a rizika genově inženýrských aplikací (včetně rizika zneužití) a na vývoj nových opatření proti nežádoucím únikům modifikujících genů, respektive genově modifikovaných organismů. Knížka je určena jak příznivcům, tak odpůrcům genového inženýrství a je psána způsobem přijatelným i pro neodborníky s hlubokým zájmem o problematiku bezpečnosti genových modifikací. Autor usiluje o maximální zpřístupnění probíraných problémů v souladu se svým přesvědčením, že jen zasvěcenost široké veřejnosti může snížit její bezbrannost vůči různým demagogickým tvrzením. Navíc se domnívá, že jen dostatečně poučení odpůrci mohou v diskusi s příznivci a genovými konstruktéry zaručit zdárný rozvoj bezpečnostních opatření, který musí probíhat současně s rozvojem metod genových modifikací. Genové inženýrství je možno chápat jako nástroj pro pokračování tendencí v biologickém vývoji organismů spíše než jako protipřírodní lidské počínání.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Vladimír Vondrejs

Doc. RNDr. Vladimír Vondrejs, CSc., (*1937) vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na několika vysokých školách v Čechách a na Slovensku zaváděl výuku molekulární biologie. Na katedře genetiky a mikrobiologie PřF UK zavedl genové inženýrství. Postupně se věnoval výzkumu buněčného cyklu, rozvoji metod genových modifikací a reparaci DNA u mikroorganismů. S velkým zaujetím se ve volném čase věnuje malování a sochaření.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné