Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Ženy ve spektru civilizací

Klíčový problém ve vývojové perspektivě
 |  11. 3. 2010
 |  Vesmír 89, 184, 2010/3

Přestože role ženy je vždy strukturním prvkem civilizace, literatura o civilizacích jí věnuje pozornost jen zřídka. Na tuto mezeru bych rád upozornil a též zdůraznil ty „genderové problémy“, které se dnes stávají klíčovými.

Proměny pozice žen ve společnosti

Od dob, kdy lovectví a sběračství byly pro člověka hlavními zdroji obživy, prošla pozice žen ve společnosti mnoha proměnami. Přirozená dělba práce mezi ženami a muži, tj. na jedné straně mateřská péče a na druhé straně fyzická síla, nabyla nových forem s vývojem zemědělství. Dokud ještě v reprodukčním procesu byla jistá jen matka (strýcové zastávali mužskou funkci v rodině, jejíž rozsah nebyl omezen svazkem manželským), nespočívala patrně ženská role jen v domácí práci. Četné doklady poukazují na existenci matriarchátu (vůdčího postavení matky) a také levirátu (mužovy povinnosti oženit se s vdovou zemřelého bratra). Celkový obraz lze ovšem zachytit jen zhruba.

Dějinný výsek řecko-římské antiky sice poskytuje nejvíce písemných informací, ale týkají se spíše jednotlivých případů, většinou z vyšších vrstev. Mnohem známější je pozice žen v bájesloví. V pohanských náboženstvích bývá zpravidla mezi oběma rody rovnost (s výjimkou nejvyššího božstva). Polyteismus byl poslední výraznou baštou rovnosti žen s muži před příchodem modernity v europoidní části světa. Se vznikem vyšších náboženství započala „promužská“ fáze. Tento posun se projevil jak v koncepčně vyhraněných náboženstvích, tak v „slepencích“ (konglomerátech) bájeslovných představ.

  • Koncepčně vyhraněná po této stránce jsou jednak náboženství monoteistická (judaismus, křesťanství, islám), jednak náboženství neosobního principu (buddhismus, taoismus a v podstatě též zoroastrismus i z něho odvozený manicheismus).
  • Bájeslovným konglomerátem nakupeným na osu transcendentální spekulace je hinduismus, v pozdějším vývoji i zoroastrismus a částečně také mahájánový buddhismus. Zvláštní případ tvoří čínská koncepce Nebeského mandátu. Jeho funkčnost závisela na vladařské dovednosti a prokazovala se veřejným pořádkem a chováním poddaných. S pomocí konfuciánského učení se stala dlouhověkou dominantou civilizační orientace nadřazené lidovým kultům. Pozoruhodnou analogii Nebeského mandátu lze spatřovat v Jižní Americe v koncepci Nejvyššího Inky jakožto syna Slunce a zároveň jeho představitele na Zemi.

Dopad ani jedné z těchto koncepcí nebyl pro postavení žen ve společnosti příznivý.

Monoteistická i jiná misijní náboženství

U monoteistických náboženství to nebylo jen to, že Bůh, i když se nám zjevoval ve Svaté trojici, byl jedině mužského rodu, ale že jako „hlavního člověka“ stvořil muže. Ve výkladu Genesis, která patří k svatým písmům judaismu  i křesťanství a k níž uvádí četné reference i korán, je zajímavý paradox. Ze dvou verzí stvoření člověka dává křesťanství přednost té, která je pro ženy méně příznivá, zatímco korán se drží té příznivější.

  • Bible. Podle první kapitoly Genesis byli muž a žena stvořeni společně, také oběma společně svěřil Bůh vládu nad veškerou faunou a flórou (Gn 1,27–29), druhá kapitola ale podává poněkud jiný obraz. Napřed je stvořen člověk (muž), pak jeho pracoviště v ráji, a teprve nakonec z mužova žebra jeho pomocnice žena. Ta pak, na popud ďáblův, svede Adama k pojídání zakázaného ovoce, za což oba stihne Boží trest. Ženě Bůh mimo jiné řekl: „pod mocí muže tvého bude žádost tvá a on panovat bude nad tebou“ (Gn 3,16, kralický překlad). Z toho, že v hebrejském textu Genesis se Bůh v první kapitole nazývá Elóhim (což je plurál) a v druhé Jahveh, lze soudit, že koncepce spravedlivější k ženám je bližší pohanskému okolí, zatímco jahvistická koncepce se drží promužského principu.
  • Korán. Súra 4 praví: „Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní i manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen.“ To vypadá spíš jako kompromis mezi verzí první a druhé kapitoly biblické Genesis. Nenásleduje však Evin prohřešek. V koránu žena vystupuje jen jako bezvýrazná manželka následující Adama, na kterého tudíž spadá za pojídání zakázaného ovoce veškerá odpovědnost.

    Reference k Starému zákonu jsou však jen východiskem. Důležitější je, jak s ním představitelé jednotlivých monoteistických náboženství naložili. Zajímavé je, že nejtvrdší postoj k ženám zaujal islám, přestože korán je k Evě nejmírnější. Dominantní postavení mužů ve společnosti i v rodině je společným znakem nejen monoteistických, ale i jiných misijních náboženství.

  • Buddhistické prameny. Podle traktátu Sigalováda-suttanta stanoví Buddha pět způsobů blahodárného vztahu manžela k manželce. Muž má vůči ženě projevovat respekt, zdvořilost, věrnost, předávat jí pravomoc a zaopatřovat ji ozdobnými předměty. Od ženy pak může očekávat, že povede dobře domácnost a bude se starat o věci, které muž zaopatří. Mnichy však Buddha před stykem s ženami varuje: ženy jsou zdrojem pokušení, jejich mravnost je zachraňována mateřstvím; mohou se stát jeptiškami, ale za přísnějších pravidel, než jaká jsou předepsána mužům.

Dojemný je Buddhův dialog s mnichem Anandou, zaznamenaný (podle Oxfordského slovníku) v Maha-parinibbána-sutta. Ananda: „Pane, jak se máme chovat k ženám?“ – Buddha: „Nedívat se na ně.“ – A.: „Ale když se tomu nelze vyhnout?“ – B.: „Nemluvit k nim.“ A.: „Ale když ony samy začnou?“ – B.: „Být ve střehu.“

Křesťanství

V křesťansví je promužský přístup zdůvodněn spíše církevní praxí než Kristovými výroky v evangeliích, kde se uplatňuje jen implicitně – Kristus, syn Boží, je muž a jeho apoštolově jsou vesměs muži. Ježíšův postoj, jak o něm vyprávějí evangelia, je k ženám laskavější než postoj jeho pozdějších stoupenců. Pro slabosti žen měl pochopení. Surovost staré judaistické praxe (jako kamenování žen pro cizoložství) Ježíš odmítá.

Apoštol Pavel, který z celé Ježíšovy družiny nejvíce přispěl k formování křesťanské církve, zaujímá v epištolách tvrdý postoj: „Žena ať se učí mlčeti, ve všeliké poddanosti. Nebo ženě nedopouštím učiti ani vládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení. Adam zajisté prvé jest stvořen, potom Eva. A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsoucí příčinou přestoupení byla. Ale však spasena bude v plození dětí, jestliže by zůstala u víře a v lásce a posvěcení, s středmostí“ (1Tm 2,11–15, kralický překlad).

Dvornost středověkých rytířů odpovídala postoji Ježíšovu více. Církevní praxe, která neváhala postihovat ženy stejně krutými tresty jako muže, se Kristovu příkladu zcela odcizila. V současnosti je v křesťanství spor o to, zda má být Kristův tvůrčí odkaz nově interpretován v duchu lidských práv, tj. včetně rovnoprávnosti ženy s mužem, i v přístupu ke kněžským hodnostem, či zda má být postupováno podle Ježíšovy osobní situace. Zatímco evangelické církve připustily manželství kněží a otevřely ženám cestu k církevním hodnostem, katolická církev dosud trvá jak na výlučném právu mužů na kněžské funkce, tak na celibátu, který byl plně prosazen teprve na sklonku 11. století. Jako významnou symbolickou náhražku za neochotu svěřit ženám kněžskou funkci vyzvedla katolická církev kult Panny Marie, Matky Boží, který naopak reformace v 16. století zavrhla.

Islám

Nejvíce omezení žen se projevuje v islámských zemích. Intenzita omezení je nepřímo úměrná stupni modernizace té které země. Ne všechna diskriminační ustanovení jsou však záležitostí islámského práva, šaríje. V mnoha případech běží o zvyklosti (které korán výslovně nezakázal). Tak je to zejména s ženskou obřízkou praktikovanou v širokém pásmu Afriky s přesahem na Arabský poloostrov. Počet obětí se odhaduje na sto milionů. Podobně je to s tradicí zahalování ženského obličeje. Korán vyžaduje v odívání jen skromnost. Islám vznikl na pomezí kočovného světa, kde postavení žen bylo mnohem horší než v oblastech obyvatelstva usedlého. Proto jsou některá ustanovení omezující práva žen formulována tak, že se ženám nějaké právo přiznává.1)

Korán například zakazuje zabíjení novorozených děvčátek a polygamii omezuje na čtyři ženy, o něž se má manžel starat stejně. Pro ženy mají významné důsledky podmínky rozvodu. Pokud manželský kontrakt, o němž zpravidla rozhodují rodiče, nestanoví jinak, je podnět k rozvodu právem muže. Uplatní ho trojím prohlášením, přičemž mezi každým z nich musí uplynout doba tří menstruačních cyklů pro případ, že by mezitím došlo k otěhotnění. Naproti tomu žena musí o rozvod žádat u soudu. Zákonný dědický nárok ženy tvoří jen polovinu nároku mužského. Také ženské svědectví u soudu má jen poloviční platnost oproti svědectví muže. V předislámské době to prý bylo ještě horší – ženy neměly právo dědit ani právo svědčit ve sporu.

Šaríju uplatňuje každý muslimský stát jinak – Turecko ji vůbec neuznává, kdežto Saúdská Arábie ji uplatňuje v plné míře; ad absurdum ji přivedli afghánští talibové.

Zvláštním případem je Egypt, kde jsou problémy s ženskou obřízkou (viz Vesmír 86, 660, 2007/10). Podle výzkumu z roku 2005 jí prošlo 97 % vdaných žen. V letech 1995 až 2007 souhlas žen s tímto zákrokem klesl z 82 % na 68 %. Jak dalece je obřízka prováděna odborníky a jak často porodními asistentkami či holiči apod., není známo.

Pokusy moderně interpretovat celý korán mezi muslimy nechybějí, ale zůstávají jen okrajovými pokusy intelektuálů. Za zmínku stojí reinterpretace koránu od Muhammada Šahrura, vydaná v roce 1993 v Sýrii a povolená k prodeji v Libanonu, Jordánsku, Kuvajtu, Bahrajnu a Ománu. Na nátlak Saúdské Arábie byl prodej knihy v Kataru, Spojených emirátech a Egyptě zastaven. Pokud jde o rovnoprávnost žen s muži, v islámské intelektuální tradici se jí zastával jen Ibn Rušd v druhé polovině 12. století. Další případy jsou už z moderní doby.

Hinduismus

V hinduismu je těžké se orientovat. Ve světě nadpřirozených bytostí jsou si ženy a muži v podstatě rovni, i když z některých funkcí bohyň lze dedukovat, že kvalita jejich působnosti závisí na vztahu k muži, který je jejich božským protějškem. Tak je tomu zejména u bohyně Šakti, družky boha Šivy, který mimo jiné stvořil svět tancem. Šakti vystupuje jednak jako dobrotivá a pečující matka (Parvátí), jednak jako vášnivá mstitelka a ničitelka (Kálí, Durga). Většinový postoj je ale jasně promužský. Při obecném principu převtělování duší je znovuzrození duše ženy v mužském těle většinou považováno za úspěch. Nejdramatičtějším projevem zmíněného postoje je pohřební obřad sáti, tj. sebeupálení vdovy. Mughalská (svým vyznáním muslimská) dynastie v Indii se marně snažila tento zvyk vymýtit, teprve za britské vlády byl v roce 1829 výslovně zakázán. V praxi však ještě dlouho přežíval a ojedinělé případy se vyskytují dodnes.

Mezi Indy samotnými byly tyto i další formy protiženského postoje rázně odmítnuty tantriky, jejichž učení nejen zdůrazňovalo ženský úděl, ale někdy jej i stavělo do popředí. Také Šankara, obránce a reformátor upadajícího hinduismu (na rozhraní 8. a 9. století n. l.) se snažil posílit v kultovní sféře ženský prvek.

Dnes je sice uzákoněno všechno, co je třeba k tomu, aby se Indie stala moderním státem vyznávajícím rovnoprávnost pohlaví, praxe je však dána tradičními zvyklostmi a stupněm na vzdělanostním i majetkovém žebříčku. Donucení vdovy, aby se dala spálit se svým mrtvým manželem, je už výjimkou a samostatný společenský život žen nezasahuje jen vyšší patra společnosti. Filmové herečky jsou velmi populární ve všech vrstvách.

Problém je však v průsečíku sňatkové tradice a společenských vrstev. Narození dcery může rodinu ekonomicky zruinovat tím, že při jejím provdání se podle zvyku musí vyplatit věno. Rodina tím nejen ztratí pracovní sílu, ale přijde o majetek (viz Vesmír 78, 690, 1999/12). Naproti tomu syn obojí pro novou rodinu získá, a navíc udrží prestiž rodinného jména. Při sčítání lidu roku 1997 se ukázalo, že Indie má o 40 milionů žen méně než mužů (viz Vesmír 85, 256, 2006/5). Na 100 mužů tam připadá 93 žen, zatímco ve většině zemí světa je počet žen oproti mužům o něco vyšší. Podle výkazů jedné nemocnice v Bombaji připadalo na jeden potrat chlapečka 1000 potratů děvčátek.2) Jako reakci na toto zjištění indická vláda uzákonila pro nejchudší rodiny (s příjmem pod 11 000 rupií, což odpovídá zhruba stejnému počtu korun), kterým se narodí děvčátko, příspěvek 500 rupií a v budoucnu podporu jejího školného.

Soudobá Čína

S obdobnými problémy se dnes potýká Čína, kde však nejde jen o průsečík chudoby a tradice, ale také o to, že jedině muž může účinně vykonávat pohřební obřady za mrtvé. Situace v Číně je nadto komplikována populační politikou vlády, která se snaží snížit přírůstky. Přestože vláda propaguje rovnocennost obou pohlaví a poskytuje rodičům, kteří dodrží vládní požadavek mít jen jedno dítě, výhody bez ohledu na pohlaví dítěte, rodiče se novorozených děvčat zbavují. (V Číně i v Indii by Muhammad musel znovu vyslovit zákaz zabíjení děvčátek.)

Také v Číně je proto nedostatek žen k sňatkům, což při vládní politice jednoho dítěte v rodině má mnohem větší důsledky v populačním vývoji. Jeho růst má kolem roku 2040 stagnovat, a pak se očekává pokles. Už nyní údajně chybí k sňatkům 30 milionů žen. Kromě toho na čínském venkově ožívá zvyk „manželství duchů“. Zemře-li muž dříve, než se mohl oženit, jeho rodiče koupí ženskou mrtvolu, aby ji pohřbili spolu se synem. Podle zprávy v čínském tisku byl již souzen člověk, který zjistil, že pro tento obchod je snazší příslušnou ženu zabít než někde vyhrabávat její mrtvolu.

Vstup do třetího tisíciletí

Na počátku třetího tisíciletí jsou na tom ženy v evropské civilizaci po mnoha stránkách lépe než jinde na světě. Nový je útisk žen pocházejících ze zemí mimo unii, které se daly do některé ze zemí EU nalákat kuplířskou mafií. Jestliže kuplíř ženě odebere pas, zmizí dotyčná z evidence. Evropské policejní a soudní orgány nejsou vždy natolik horlivé, aby bez silného vnějšího podnětu takovou ženu z jejího otrockého postavení v soukromém nevěstinci vydolovaly a kuplíře potrestaly. V tomto případě se však ztráta svobody týká jen žen postižených nezákonnou činností, zatímco v zemích, kde se uplatňuje šaríja nebo kde přežívá většinová tradice hinduismu či jiných náboženských orientací, je nerovnoprávnost žen všeobecná.

V evropské části světa má zrovnoprávnění mužů a žen ještě jeden rozměr. Vyšší vzdělanost žen i jejich větší podíl na výrobě či distribuci je nejspíš jednou z příčin poklesu reprodukce (další příčinou může být snížená plodnost mužů kombinovaná s poklesem zájmu o potomstvo). Tyto trendy jsou patrné ve východní Evropě, v Japonsku. Naproti tomu v islámském světě a v subsaharské Africe zůstává porodnost vysoká. Vše nasvědčuje tomu, že důsledně omezovaná svoboda žen spolu s postoji stranícími mužům vytvářejí živnou půdu pro pokračující populační explozi.

Literatura

A. J. Toynbee: Study of History, Vol. 12, Oxford University Press, London

E. W. F. Tomlin: Arnold Toynbee, A Selection from his Works, Oxford University Press, London 1978

L. Kropáček: Islámský fundamentalismus, Vyšehrad, Praha 1996, s. 85

Poznámky

1) Muhammad sám se podle dochovaných pramenů choval lépe, než odpovídalo tradici. Jeho druhá žena Aiša se stala po Prorokově smrti významnou osobností veřejného života.

2) Podle zprávy UNICEF, citované britským deníkem The Independent z října 1997.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie

O autorovi

Jaroslav Krejčí

Prof. JUDr. Jaroslav Krejčí (*1916) vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze. V letech 1945–1949 pracoval ve Státním úřadě plánovacím. V letech 1954–1960 byl vězněn. Ke své odborné činnosti se mohl vrátit až r. 1968, ale sovětská okupace ho přiměla k emigraci. Na Univerzitě v Lancasteru působil hlavně na katedrách evropských a náboženských studií. Často přednášel v USA a Kanadě. Po roce 1989 se soustředil na Prahu, kde kromě působení na Právnické fakultě UK řídil středisko pro výzkum sociálně-kulturní plurality při Filozofickém ústavu AV ČR. Na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci přednáší na téma „národ a stát ve střední Evropě“. Roku 1968 vyšly jeho vzpomínky „Mezi demokracií a diktaturou“ (druhé, rozšířené vydání Masarykův ústav AV ČR). V poslední době vyšly jeho knihy „České křižovatky“ (Evropský literární klub, 2001) a „Postižitelné proudy dějin“ (Sociologické nakladatelství 2002).

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné