Pohlavní hormony + ekonomie = publikační předpojatost

Každý jednáme v ekonomických problémech odlišně, někdo nesnáší riziko, má úspory na běžném účtu a jistotu státního zaměstnance by nikdy neměnil. Jiný je ochoten vsadit chalupu v mariáši a vítá účast v seberiskantnějším podniku. Žijí mezi námi lidé spravedliví i prospěcháři. Ekonomie či „kalkulus slasti a strasti“ však tyto individuální preference donedávna nezkoumala. Považovala je za dané a zajímalo ji, jaké zákonitosti všichni tito lidé vykazují v honbě za svými rozličnými potěšeními.

Přes nesporné výhody ignorování detailů lidské povahy vede tato metoda někdy na scestí, jelikož dává lehce zapomenout na neekonomické motivy. Zvažme jednu studii se známou experimentální hrou Ultimátum: První hráč podmíněně získá 800 Kč a musí se rozdělit s druhým hráčem. Podmínka obdržení peněz praví, že druhý hráč musí jeho nabídku přijmout. Odmítne-li ji, ani jeden nic nedostane. Volby jsou omezeny na dvě možnosti: nabízející si ponechá 700 a nabídne 100, nebo pro sebe určí 300 a pro protihráče 500. Hra je zcela anonymní a jednokolová. Podle základní ekonomické logiky neexistuje důvod, aby protihráč jakoukoliv nabídku odmítl, a nabízející by proto měl zvolit 700 : 100.¹⁾ Přesto už téměř třicet let, co se hra v různých variacích hraje, lidé takovou nabídku nepřijímají.

Ekonomie hormonálně nevyrovnaných

Větší uspokojení jim přinese odmítnutí. Sami tratí, ale udrží si „sebeúctu“, a zároveň lakomý nabízející prohraje víc. Biologovi – na rozdíl od ekonoma – připadá výsledek hry naprosto zřejmý. Touha po dobré reputaci (byť nahlížené jen vlastním pohledem) a snaha omezit možnost, že by protihráč získal více, jsou notoricky známé ze studií sociálních vztahů. Navíc lze předpovědět i biologické mechanismy, které budou ve věci zapojeny – kupříkladu u mužů půjde o metabolismus testosteronu, mužského pohlavního hormonu, jenž významně koreluje se sociální dominancí. Muži s vyšší hladinou hormonu reagují útočněji, což by v situaci nízké nabídky mělo značit odmítnutí. Tato domněnka byla potvrzena, nižší nabídky ostentativně zamítali hráči, kteří měli v době hry vyšší hladinu testosteronu.²⁾

Fakt, že odlišnosti v ekonomickém chování lze vysvětlit na bázi různých hladin pohlavních hormonů, vyvolal rozmach dalšího výzkumu. Jelikož bylo známo, že testosteron u mužů dále souvisí i s rizikovějším chováním či větší vytrvalostí v hledání, byli zvoleni k testu makléři na burze. Když ceny na trzích cenných papírů rostou, je optimem riziková či agresivnější investiční strategie. Vyšší hladina testosteronu by takové jednání měla vyvolat, a proto by nadprůměrných výsledků měli dosahovat muži s nadprůměrnou hladinou hormonu. I tento předpoklad se později potvrdil.³⁾

U žen bylo naopak vysledováno, že s rostoucí hladinou estrogenu (ženského pohlavního hormonu) začínají mít k riziku averzi. Jelikož je estrogen významně zapojen v procesu ovulace, jedna z hypotéz předpokládá, že rostoucí hladiny estrogenu omezují rizikové jednání žen, aby takto manipulovány snáze unikly nebezpečí (zejména znásilnění) v době své největší plodnosti. A obdobná tendence byla nalezena i v tržních vztazích. Když ženy hrály experimentální aukční hru v době menstruace – kdy je hladina estrogenu nejnižší – neodlišovalo se jejich vystupování od mužského. V ostatních fázích menstruačního cyklu však nebyly ochotny podstupovat stejná rizika, což je nakonec stálo 39 % výdělku, kterého muži v závěru obchodování dosáhli.⁴⁾

Souběh jevů versus příčina a důsledek

Všechny tyto studie však byly založeny na tom, že se sledovalo chování subjektů a souběžně se zjišťovala úroveň jejich hormonů. Mohla ovšem existovat jiná příčina, která ovlivňovala chování i úroveň hormonů, a nelze proto uzavřít, že právě hormony způsobují odlišnosti v jednání. Docent ekonomie na Stockholmské ekonomické škole Niklas Zethraeus a jeho kolegové proto uspořádali experiment, v němž rozdělili dvě stě žen po menopauze (50 až 65 let) do tří skupin.⁵⁾ Prvním zvyšovali hladinu estrogenu, druhé braly tablety s testosteronem a třetí užívaly jen placebo. Účastnice experimentu nevěděly, do které skupiny patří, všechny tablety byly stejné. Po čtyřech týdnech dopování hormony a placebem sehrály ženy Ultimátum a řadu dalších ekonomických her, v nichž byl sledován jejich vztah k riziku, úroveň obětavosti či poctivosti.

U účastnic požívajících tablety testosteronu a estrogenu vystoupaly hladiny příslušných hormonů v krvi na několikanásobek původních hodnot, dokonce tak vysokých, jaké se užívají k léčbě symptomů menopauzy. U žen užívajících placebo nedošlo (pochopitelně) k žádným změnám. Když se poté porovnalo jejich chování v hrách s ženami „na hormonech“, nezjistil se vůbec žádný rozdíl. Kdyby hormony byly skutečnou příčinou odlišnosti jednání, musely by nadopované ženy hrát jinak, protože všechny ostatní faktory zůstaly neměnné. K tomu však prokazatelně nedošlo. Zethraeus s kolegy došli k závěru, že musí existovat nějaký jiný, neznámý faktor, který ovlivňuje jak ekonomické chování, tak úroveň hormonů. Dosavadní závěry o významnosti hormonů prohlásili za falešné.

U šedesátiletých žen ovšem vpravdě nelze očekávat, že ve svém věku významně změní chování za rizika, i když k tomu budou manipulovány biologicky aktivními látkami. Doufání stejně marné, jako že babičku po skleničce Cabernetu přemluvíte k projížďce na své motorce, když tato dáma jezdí maximálně vlakem, nadto žmoulajíc obrázek sv. Kryštofa. Naproti tomu u bojácných mladých žen by stejná přesvědčovací metoda asi své ovoce nesla. I přes další možné námitky je Zethraeův experiment nesmírně cenný (už proto, že umožňuje ekonomům vyhnout se studiu endokrinologie). Upozorňuje, že v publikovaném výzkumu převládají pozitivní výsledky (tj. objevení nějakého efektu), protože získané negativní výsledky nejspíše nikdy nevstoupí na stránky vědeckých časopisů.