Aktuální číslo:

2018/9

Téma měsíce:

Zde domov můj

Nejen knihy, ale i sbírky mají své osudy

 |  9. 12. 2010
 |  Vesmír 89, 775, 2010/12

V předposledním čísle Vesmíru mě zaujal článek o Německé univerzitě v Praze. V něm autoři T. Hermann a M. Šimůnek uvádějí: „Rostlinný fyziolog a přední algolog Ernst G. Pringsheim (1881–1970)… Působil v letech 1922–1938 na fakultě jako profesor rostlinné fyziologie. Ve 20. letech založil v Ústavu rostlinné fyziologie sbírku řas, kterou po nucené emigraci převezl na univerzitu v Cambridge ve Velké Británii. Pocházejí z ní tři největší světové sbírky kmenů řas (Cambridge, Göttingen, Austin).“

Tato formulace budí dojem, jako by E. Pringsheim svoji sbírku do Cambridge odstěhoval a ta pražská tím zanikla. Pringsheim však pouze odvezl odočkované paralelní kmeny a pražská sbírka existovala dále. Prvý Pringsheimův seznam z r. 1928 udával 49 kmenů. Druhý seznam kmenů byl v tisku v roce 1945 a obsahoval 177 kmenů, včetně 7 mechorostů, byl podepsán V. Denkem (původním jménem E. Czurda, dříve asistent E. Pringsheima, údajně horlivý nacista, který zmizel koncem války). Tento seznam však kvůli válečným poměrům nikdy nevyšel tiskem, máme jen jeho korekturu.

Sbírka málem zanikla ve zmatcích na konci války, zachránili ji profesoři rostlinné fyziologie S. Prát a jeho asistent R. Řetovský. Sbírka patřila Univerzitě Karlově až do r. 1979, kdy ji převzal Botanický ústav ČSAV díky pochopení tehdejšího ředitele S. Hejného, který do Botanického ústavu převedl i řasovou sbírku Mikrobiologického ústavu ČSAV. Tu založili J. Komárek a F. Hindák v Algologické laboratoři MBÚ v Třeboni v r. 1961, ale poté, co ředitel I. Málek „neprošel prověrkami“ v r. 1969, měla být zlikvidována. Naštěstí k likvidaci nedošlo a nyní jsou obě sbírky spojeny v Třeboni jako součást BÚ AV ČR, udržují přes 1000 kmenů sinic, řas a mechorostů a v rámci Evropy je to významná banka kmenů.

Takže nejen Cambridge, Göttingen a Austin, ale i současná třeboňská sbírka patří do odkazu a dědictví E. G. Pringsheima. O jejím významu svědčí, že ji Evropská unie zahrnula do projektu COBRA, jehož cílem bylo vybudovat kryoprezervované zálohy kmenů důležitých evropských sbírek, což se také úspěšně stalo. Ještě pro přesnost: Cambridžská sbírka se později přestěhovala do Windermeere a nyní je v Obanu ve Skotsku.

Za zmínku však stojí i osudy prvních řasových sbírek na české Karlově univerzitě. Prvou začal v r. 1913 budovat V. Uhlíř z izolátů symbiotických sinic lišejníku Collema. Uhlíř byl zřejmě velice talentovaným a progresivním algologem, např. jako prvý pěstoval sinice na žárovkovém světle, použil půdní extrakt jako živné médium atd. Jeho práce vyšla v Živě v r. 1915, ale zřejmě až posmrtně, protože Uhlíř padl téhož roku v bitvě u Krasniku. Jeho smrtí skončila i jeho sbírka, byl však přinejmenším vědeckým současníkem Pringsheimovým. Druhou sbírku v letech 1914–1916 vybudoval S. Prát v laboratoři B. Němce ze svých četných izolátů sinic. Sbírka sice přežila první světovou válku, ale poté zanikla pro nedostatek prostředků na její udržení.

Dalším mužem pohnutého osudu, který by neměl být zapomenut, byl A. Pascher. Narodil se na Šumavě (Tusset, nyní Stožec) a působil v letech 1927–1945 jako profesor botaniky na Německé KU. Byl předním světovým algologem, autorem tenkrát převratného a uznávaného systému založeného na organizačních stupních, monografem několika skupin řas atd. V květnu 1945 spáchal se svou manželkou sebevraždu. Byl sice členem NSDAP (jako šéf katedry asi neměl jinou volbu, jako ji neměla později řada našich šéfů a ředitelů – členů KSČ), ale ti, kdož s ním byli tenkrát v osobním styku, o něm smýšleli povětšinou dobře. I Vl. Krajina, prominentní člen socialistické strany a protinacistického odboje, o něm psal příznivě a zmiňuje se, že mu chtěl pomoci, ale bylo už pozdě. Také vědecká komunita pražských botaniků se prý za něho chtěla postavit. Jen B. Němec jej ve svých Vzpomínkách odsuzoval.

Takže nejen vědci a knihy, ale i sbírky mají své osudy, vypovídají o tom, co se stane, když i ve vědě jsou zdravý rozum a slušnost přemoženy fanatismem, hloupostí, nenávistí a hulvátstvím, naštěstí dosud vždy jen dočasně. Mezi zbraněmi nemlčí jen Múzy artistické, ale i Věda „je kuš“.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Jaromír Lukavský

 

Doporučujeme

Člověk býložravcem

Člověk býložravcem uzamčeno

František Vyskočil  |  3. 9. 2018
Z dvaceti aminokyselin, které naše tělo potřebuje k vytváření životně důležitých bílkovin, si asi osm neumí vyprodukovat samo. Ještě pár vitaminů...
„Archetyp“ pražské kavárny

„Archetyp“ pražské kavárny

Pavel Janoušek  |  3. 9. 2018
Krásnou literaturu lze číst z mnoha důvodů: ze školní povinnosti, pro zábavu i z potřeby vstoupit při četbě do dialogu s někým, kdo mi může...
Století Československa

Století Československa uzamčeno

Jitka Rychtaříková  |  3. 9. 2018
První světová válka za sebou nechala celosvětovou spoušť, v níž vyhasly miliony životů. Ačkoliv přímé vojenské ztráty v Českých zemích (Čechách,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné