BIOPHARM

Historie dnešního ústavu sahá až do roku 1965, kdy bylo prof. Dr. B. Ševčíkem, DrSc., založeno „Středisko pro vývoj veterinárních léčiv“. Bylo součástí tehdejšího farmaceutického koncernu SPOFA a stalo se prvním pracovištěm tohoto typu v celé RVHP.

Díky nezměrné energii Dr. Ševčíka a kolektivu mladých nadšených odborníků, které kolem sebe Dr. Ševčík shromáždil, měli terénní veterináři záhy konečně možnost léčit své pacienty veterinárními léky a nikoliv různě přizpůsobovanými léčivy humánními. Do začátku devadesátých let minulého století bylo ve středisku vyvinuto a předáno do výroby více než 170 veterinárních přípravků. Šlo jak o chemoterapeutika a antibiotika, tak o léky regulující poruchy metabolismu hospodářských zvířat i pre paráty pro řízení reprodukce sko tu a prasat. Zejména posledně jme nované přípravky dosáhly velkého úspěchu i v mezinárodním měřítku a některé z nich se stále vyrábějí a používají nejen v Česku a na Slovensku, ale i v jiných zemích.

Jednou z oblastí, jimž byla od začátku věnována velká pozornost, byl vývoj preparátů pro kontrolu kokcidió zy kura domácího.

Kokcidie jsou parazitičtí prvoci, kte ří napadají většinou buňky střevních stěn postižených zvířat. V nich se intenzivně množí, což vede v lehčích případech k snížení příjmu živin z potravy a zpomalení růstu, v horších případech až k hromadným úhynům. Provoz velkokapacitních drůbe žáren, tak jak byly budovány po druhé světové válce, by nebyl možný bez preventivní kontroly kokcidiózy. Do krmiv pro kuřata se začala přimíchávat antikokcidika, tj. látky, které preventivně zabraňují množení kokcidií nebo léčí infekci. Kokcidie si však proti těmto preparátům vytvářely postupně rezistenci.

Do určité doby byl farmaceutický průmysl schopen dodávat na trh víceméně pravidelně nové přípravky s jiným mechanismem účinku. Proto i ve Středisku pro vývoj veterinárních preparátů byl od začátku prováděn antikokcidiální screening. Nejrůznější nově syntetizované látky, hlavně z VÚFB, Výzkumného ústavu farmacie a biochemie, zde byly testovány na účinnost proti kokcidiím.

Situace v kontrole kokcidiózy se změnila na konci šedesátých let 20. století, kdy kokcidie získaly rezistenci proti všem tehdy dostupným antikokcidikům. V té době uvedla firma Elanco na trh monensin, první antikokcidikum ze skupiny „ionoforů“, tj. látek zprostředkujících přenos kationtů přes buněčné membrány. Tyto látky jsou produkovány některými bakteriemi rodu Streptomyces. Na dlouhou dobu se zdálo, že problém kokcidiózy je definitivně vyřešen. Zatímco k dříve vyvinutým chemickým antikokcidikům se kokcidie běžně staly rezistentními již zhruba po dvou letech jejich podávání, k fermentačním antikokcidikům typu monensinu nebyly schopny si vytvořit rezistenci ani po téměř 10 letech kontinuálního používání. Nakonec to ale zvládly dokonale. Kmeny kokcidií, které si vytvoří rezistenci proti jednomu ze šesti dnes povolených ionoforových antikokcidik, jsou rezistentní i proti všem zbývajícím pěti preparátům. Jde tedy o zkříženou rezistenci.

V druhé polovině osmdesátých let minulého století začala být situace v kontrole kokcidiózy drůbeže opět vážná. Naštěstí již v průběhu osmdesátých let probíhal na několika pracovištích ve světě základní výzkum biologie kokcidií a intenzivní výzkum imunitních pochodů při kokcidióze. Jedním z pracovišť, která se této problematice věnovala, byl i tehdejší Výzkumný ústav pro biofaktory a veterinární léčiva, následník původního Střediska pro vývoj veterinárních léčiv a předchůdce dnešní akciové společnosti BIOPHARM, Výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv. Tyto práce vyústily ve vývoj živých oslabených (atenuova ných) vakcín proti kokcidióze kura domácího, ve Velké Británii vakcín řady PARACOX a v Československu vakcín řady LIVACOX. Používání oslabených vakcín se rychle prosadilo zejména v odchovech drůbeže. Zatímco na začátku devadesátých let byly na trhu dostupné pouze čtyři biopreparáty proti kokcidióze drůbeže (vedle již zmíněných PARACOX a LIVACOX ještě dvě virulentní vakcíny, COCCIVAC a IMMUCOX), dnes jejich počet přesáhl dvacítku.

Za zmínku zároveň stojí, že od začátku devadesátých let nebyla uvedena na trh žádná nová antikokcidika. Farmaceutické firmy vývoj těchto preparátů zastavily vzhledem k velkému riziku rychlého vývoje rezistence a zároveň postupnému zákazu používání antikokcidik v důsledku zpřísňujících se požadavků na nezávadnost veterinárních léčiv pro zvířata, lidi i životní prostředí. Zavedením výroby vakcín řady LIVACOX další výzkum kokcidiózy hospodářských zvířat v BIOPHARM, Výzkumném ústavu biofarmacie a veterinárních léčiv, neskončil. Pokračuje při zapojení nejnovějších vědeckých metod z oblasti biotechnologií.

Jiná část výzkumu v ústavu je zaměřena na studium genetiky drůbeže s cílem vyvinout linie kura domácího, které produkují ve vejcích různé biologicky účinné substance pro další medicinální využití.

Na své výzkumné aktivity si ale musí ústav vydělat. Státní podpora výzkumných projektů formou grantů kryje potřebné finanční prostředky pouze částečně.

Další okruh činností je sice též výzkumného a vysoce odborného charakteru, ale probíhá na základě obchodních vztahů s farmaceutickými firmami. Jde o tzv. farmakologický servis.

Registrace veterinárních léčiv (tj. povolení k používání) se uděluje na základě rozsáhlé dokumentace, která mj. dokládá účinnost a bezpečnost daného léku. Požadavky registračních úřadů v různých zemích nejsou zcela identické a obecně jsou stále náročnější, z čehož vyplývá povinnost výrobců předložit aktualizovaná nebo nová data. Pro firmy prakticky z celého světa jsou prováděny studie předklinické (například toxicitní, bioekvivalenční, farmakokinetické, reziduální, toleranční) a dále studie klinické (stanovení účinnosti a neškodnosti léčiv). Nově byly zařazeny i testace chemických látek podle evropské legislativy REACH.

Ekonomicky důležitou aktivitou je také výroba antiparazitárních a vitaminominerálních přípravků a medikovaných krmných směsí pro spárkatou zvěř a dále produkce speciálních krmných směsí a doplňků pro lovnou zvěř, hospodářská zvířata, domácí mazlíčky a nově i pro laboratorní zvířata. Tento úzce specializovaný sortiment byl v ústavu i vyvinut.

Výroba kokcidiálních vakcín i dalších produktů by nebyla nic platná bez jejich prodeje. Proto mezi aktivity společnosti patří i obchod, který zahrnuje nejen vlastní přípravky (vakcíny LIVACOX jsou exportovány do více než 40 zemí světa), ale také veterinární léky několika firem z tuzemska i zahraničí, které pověřily ústav zastoupením v ČR a SR.