Dostavba výzkumných laboratoří na pracovišti experimentální medicíny IKEM

Areál Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze-Krči je poměrně rozsáhlým urbanistickým celkem. Jeho různorodá skladba vznikala po založení Institutu klinické a experimentální medicíny v padesátých letech minulého století postupnou výstavbou. Zatím poslední realizovanou stavbou je nový objekt laboratoří a zvěřince pro malá laboratorní zvířata v experimentální části IKEM.

Novostavba propojuje dvě dosavadní části. Tím je určeno její umístění u severovýchodní hranice areálu v přímé prostorové souvislosti s Kunratickým lesem, který byl pro tuto stavbu rozhodující limitou a zároveň výraznou přírodní komponentou pro architektonický návrh objektu.

Bylo třeba splnit řadu specifických provozních požadavků, které vyžaduje vědecké pracoviště 21. století. Při upřesňování stavebního programu je vždy rozhodující domluva mezi zadavatelem a autorem projektu. V tomto případě zřejmě úspěšně nalezli společnou řeč.

V objektu je sdruženo v podstatě pět základních provozních částí: dva zvěřince pro malá zvířata a tři soubory laboratoří – chirurgické, metabolické a radioizotopové. Každá z těchto pěti částí má specifické provozní požadavky a samozřejmě bylo třeba optimalizovat jejich vzájemné vazby. Oba zvěřince mají prakticky analogický provoz i požadavky na vnitřní prostředí. V chovném zvěřinci jsou navíc hygienické filtry, sloužící jak pro personál, tak pro materiál. Chovná zvířata jsou odtud pouze odebírána, nikdy se nevracejí. To je dáno především požadavkem na standardizaci jedinců pro experiment.

Druhý zvěřinec slouží pro chov zvířat v pokusech – a zde již absolutní oddělení od ostatních provozů není tak striktní. Laboratoře jsou lineárně řazeny na jedné chodbě a tvoří samostatné neprůchozí celky. Soubor je doplněn seminární místností, sociálním zařízením pro zaměstnance a provozní kanceláří. Před zvěřinci je ještě provoz pro zásobování spotřebním materiálem (stelivem, krmením apod.) a pro odvoz odpadu. Zadavatel požadoval, aby byly všechny funkce řešeny na jedné úrovni, což se ukazuje jako provozně nejvýhodnější. Architektonickou odpovědí na tyto požadavky je horizontální půdorysně členěný objekt, který svou formou a materiálem fasád pravdivě vyjadřuje své funkční uspořádání.

Oba zvěřince jsou prezentovány stejnou formou – s vyšší konstrukční výškou, než je základní hladina objektu. To vyplynulo z požadavku umístit zde klimatizační rozvody, jež jsou pro vytvoření přísně regulovaného vnitřního prostředí pro chovy nezbytné. Tvoří tak symetrickou dvojici hmot s omítanou fasádou téměř bez oken a s mírným překonzolováním nad spodním podlažím, ve kterém jsou umístěny strojovny vzduchotechniky.

Svažitý terén využili autoři pro vjezd do tohoto technického podlaží a na boční straně směrem k lesu pro rampu zásobování. Ostatní části objektu mají na rozdíl od uzavřených hmot zvěřinců fasádu (s okny do laboratoří a provozních místností) obloženou dřevem. Racionální je i stavební řešení. Objekt je navržen s ohledem na minimalizaci energetických ztrát. Konstrukce je zděná, v ekonomických rozponech. Fasády jsou řešeny jako sendvič s vnější tepelnou izolací. U zvěřinců je fasáda s kontaktní izolací a stěrkovou omítkou, u ostatních částí objektu je izolace kryta dřevěným obkladem s větranou mezerou. Okna jsou dřevěná z europrofilů s vakuovanými dvojskly.

Plochá střecha objektu je řešena jako pátá fasáda, protože je pohledově exponována z lůžkových částí IKEM. Pohledová vrstva střechy je tvořena plochami extenzivní zeleně a štěrkového valounového posypu v křivkové kompozici. Horizontální forma objektu spolu s dřevěnými fasádami ve středně tmavém přírodním hnědém tónu a ozeleněnou střechou vytváří přirozený přechod areálu do přilehlé zeleně Kunratického lesa.

Nový objekt je již v plném provozu a zcela vyhovuje vstupním požadavkům. Autorům se podařilo realizovat provozně náročný objekt se vzácnou pokorou k danému prostředí, aniž ustoupili ze svého výtvarného přesvědčení.