Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Poznání se nedá prodávat jako kšandy

Hrstka vzpomínek na Jaroslava Madlafouska /*9. 5. 1922 v Jičíně – †25. 6. 2008 v Praze/
 |  11. 6. 2009
 |  Vesmír 88, 415, 2009/6

Ve věku 86 let nedávno opustil řady psychologů a etologů PhDr. Jaroslav Madlafousek, CSc. Jeho vědecké dílo jistě zhodnotí specializované vědecké časopisy. Jeho památce bych zde rád věnoval několik osobních vzpomínek.

Patřil do první generace poválečných psychologů, kteří mnohdy za velmi obtížných podmínek klestili pro následníky cestu v často nezmapovaném a také nepříznivém terénu. Pocházel z Jičína a tomuto městu zůstával věren. Jeho otec byl středoškolský učitel a místní kulturní pracovník. Jaroslavova cesta ke studiu byla zdržena válkou a jen málokdo věděl o jeho činnosti v odboji proti nacistům. Na fakultu ke studiu psychologie nastoupil až ve 23 letech a zároveň již při studiu působil v tehdejším Ústavu lidské práce, který s nadhledem řídil prof. Jan Doležal. Získal tam mnoho zkušeností, které po léta spoluurčovaly jeho odbornou dráhu:

Věda by se měla pěstovat interdisciplinárně, jak to denně viděl v Ústavu lidské práce, kde pracovali psychologové, fyziologové, hygienici, technici, výpočtáři, právníci i pedagogové.

Dobře se pracuje v týmu, který je propojen přátelskými vztahy a důvěrou – pro mne byla příkladem Madlafouskova spolupráce s PhDr. Josefem Látem (1918–1988) a později s MUDr. Kurtem Freundem (1914–1996) a řadou dalších odborníků.

Věda předpokládá tvrdé úsilí, hledání a zkoušení. Jakékoliv zásahy nepoučených „odborníků“ jsou velké zlo, které potírejme fakty a ověřenými poznatky.

Psychologická problematika je složitě podmíněna, stávající teorie i metodiky jsou zjednodušené, a proto se mnohdy nedaří dospět ani k obecným závěrům, ani k rozsáhlejším aplikacím. Hlavně se obával neověřených dotazníkových postupů.

Většinu technických i metodických pomůcek si musíš udělat sám a nečekat, co zařídí „úřad“.

Úvahy autorit musíš „kapírovat“, ale ne kopírovat – proto si cenil studií i přednášek prof. Josefa Stavěla o instinktivním chování, ale řádně poučen postupoval vlastní cestou (Vesmír 83, 346, 2004/6).

Životní cesty Jaroslava Madlafouska nebyly jednoduché – Čs. ústav práce byl zrušen, krátce působil na pediatrii, na Filozofické fakultě, pak v Ústavu krevního oběhu, odkud byl prakticky na hodinu propuštěn během maďarských událostí r. 1956. Obtížně hledal zaměstnání, což vyřešil statečně doc. Jaroslav Skála na alkohologickém oddělení v Lojovicích. Následoval Výzkumný ústav psychiatrický, po odchodu do důchodu činnost v etologii a v závěru života zájem o časné vedení dětí z hlediska evoluční psychologie. Mnohé studie o párovém instinktivním chování potkanů byly publikovány s ohlasem v mezinárodních časopisech. Sám v roce 1968/69 vedl Psychologickou společnost a usiloval jak o očistu vědy od ideologických nánosů, tak o její organizaci atd.

Snad pro dokreslení osobnosti několik osobitých

postojů i citátů:

  • S lidmi, kteří neumějí dělat vědu, ale jen ideologii, se nebav – ztrácíš čas.
  • Se vzdělanými a motivovanými odborníky debatuj i hodiny – to není ztracený čas.
  • Nebudeš mít moc peněz, ale neprodávej vědu a neověřené poznatky – poznání se nedá prodávat jako kšandy.
  • Cti tradici, ale nedrž se jí slepě a jdi dál.
  • Musíš neustále studovat, ale nesmí z tebe být „vědecký čtenář“, který sám nebádá.
  • Hledej cesty jak vést ve vědě argumentaci, ale neboj se opustit chybné kroky a odvrhnout omyly.
  • Jako velký rybář říkával, že ryby jsou inteligentní, ale jinak než člověk.
  • Sděluj poznatky hlavně neformálně v týmu – to uměl dokonale a jako studenty nás proháněl, co máme studovat s patřičnou kritičností, kde hledat zdroje atd.

Léta aktivní účasti na transdisciplinárním semináři na Matematicko-fyzikální fakultě (pozn. red.: na tzv. Katětovově semináři) považoval za velmi prospěšné – pro sebe i pro českou vědu.

Byl výborný učitel, i když mnohdy nevyužitý – jeho výklady (často neverbální) o dvoření koljušek, o hopkání potkanů, o aktivitách opiček kdesi v přirozených podmínkách či o hrách mláďat byly nezapomenutelné.

Byl to velký oblouk vědeckého usilování – složité problémy pracovní činnosti člověka – přechod k instinktivnímu chování – vytváření modelů poruch sexuálního chování – výzkum sexuálního chování v mnoha srovnatelných situacích u člověka i na zvířecím modelu – obecná etologická metodika – základy evoluční psychologie – výchova dětí v časném věku jako základ rozumně fungující společnosti. A to vše spojeno s jasným občanským postojem. Není zde prostor pro hodnocení jednotlivých etap Madlafouskova života (mnohé z nich jsem přeskočil), ale ve všech se prosazují původní stopy jeho činností i myšlenek.

Díky Jarko! Tvé slovo nám bude dnes chybět.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Psychologie a psychiatrie

O autorovi

Václav Břicháček

* *

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné