Poznání se nedá prodávat jako kšandy

Patřil do první generace poválečných psychologů, kteří mnohdy za velmi obtížných podmínek klestili pro následníky cestu v často nezmapovaném a také nepříznivém terénu. Pocházel z Jičína a tomuto městu zůstával věren. Jeho otec byl středoškolský učitel a místní kulturní pracovník. Jaroslavova cesta ke studiu byla zdržena válkou a jen málokdo věděl o jeho činnosti v odboji proti nacistům. Na fakultu ke studiu psychologie nastoupil až ve 23 letech a zároveň již při studiu působil v tehdejším Ústavu lidské práce, který s nadhledem řídil prof. Jan Doležal. Získal tam mnoho zkušeností, které po léta spoluurčovaly jeho odbornou dráhu:

Věda by se měla pěstovat interdisciplinárně, jak to denně viděl v Ústavu lidské práce, kde pracovali psychologové, fyziologové, hygienici, technici, výpočtáři, právníci i pedagogové.

Dobře se pracuje v týmu, který je propojen přátelskými vztahy a důvěrou – pro mne byla příkladem Madlafouskova spolupráce s PhDr. Josefem Látem (1918–1988) a později s MUDr. Kurtem Freundem (1914–1996) a řadou dalších odborníků.

Věda předpokládá tvrdé úsilí, hledání a zkoušení. Jakékoliv zásahy nepoučených „odborníků“ jsou velké zlo, které potírejme fakty a ověřenými poznatky.

Psychologická problematika je složitě podmíněna, stávající teorie i metodiky jsou zjednodušené, a proto se mnohdy nedaří dospět ani k obecným závěrům, ani k rozsáhlejším aplikacím. Hlavně se obával neověřených dotazníkových postupů.

Většinu technických i metodických pomůcek si musíš udělat sám a nečekat, co zařídí „úřad“.

Úvahy autorit musíš „kapírovat“, ale ne kopírovat – proto si cenil studií i přednášek prof. Josefa Stavěla o instinktivním chování, ale řádně poučen postupoval vlastní cestou (Vesmír 83, 346, 2004/6).

Životní cesty Jaroslava Madlafouska nebyly jednoduché – Čs. ústav práce byl zrušen, krátce působil na pediatrii, na Filozofické fakultě, pak v Ústavu krevního oběhu, odkud byl prakticky na hodinu propuštěn během maďarských událostí r. 1956. Obtížně hledal zaměstnání, což vyřešil statečně doc. Jaroslav Skála na alkohologickém oddělení v Lojovicích. Následoval Výzkumný ústav psychiatrický, po odchodu do důchodu činnost v etologii a v závěru života zájem o časné vedení dětí z hlediska evoluční psychologie. Mnohé studie o párovém instinktivním chování potkanů byly publikovány s ohlasem v mezinárodních časopisech. Sám v roce 1968/69 vedl Psychologickou společnost a usiloval jak o očistu vědy od ideologických nánosů, tak o její organizaci atd.

Snad pro dokreslení osobnosti několik osobitých

postojů i citátů:

• S lidmi, kteří neumějí dělat vědu, ale jen ideologii, se nebav – ztrácíš čas.
• Se vzdělanými a motivovanými odborníky debatuj i hodiny – to není ztracený čas.
• Nebudeš mít moc peněz, ale neprodávej vědu a neověřené poznatky – poznání se nedá prodávat jako kšandy.
• Cti tradici, ale nedrž se jí slepě a jdi dál.
• Musíš neustále studovat, ale nesmí z tebe být „vědecký čtenář“, který sám nebádá.
• Hledej cesty jak vést ve vědě argumentaci, ale neboj se opustit chybné kroky a odvrhnout omyly.
• Jako velký rybář říkával, že ryby jsou inteligentní, ale jinak než člověk.
• Sděluj poznatky hlavně neformálně v týmu – to uměl dokonale a jako studenty nás proháněl, co máme studovat s patřičnou kritičností, kde hledat zdroje atd.

Léta aktivní účasti na transdisciplinárním semináři na Matematicko-fyzikální fakultě (pozn. red.: na tzv. Katětovově semináři) považoval za velmi prospěšné – pro sebe i pro českou vědu.

Byl výborný učitel, i když mnohdy nevyužitý – jeho výklady (často neverbální) o dvoření koljušek, o hopkání potkanů, o aktivitách opiček kdesi v přirozených podmínkách či o hrách mláďat byly nezapomenutelné.

Byl to velký oblouk vědeckého usilování – složité problémy pracovní činnosti člověka – přechod k instinktivnímu chování – vytváření modelů poruch sexuálního chování – výzkum sexuálního chování v mnoha srovnatelných situacích u člověka i na zvířecím modelu – obecná etologická metodika – základy evoluční psychologie – výchova dětí v časném věku jako základ rozumně fungující společnosti. A to vše spojeno s jasným občanským postojem. Není zde prostor pro hodnocení jednotlivých etap Madlafouskova života (mnohé z nich jsem přeskočil), ale ve všech se prosazují původní stopy jeho činností i myšlenek.

Díky Jarko! Tvé slovo nám bude dnes chybět.