Život mezi ekonomy

Text pochází z legendární studie Axela Leijonhufvuda, ¹⁾ a přestože byla sepsána před 36 lety, je stále až neuvěřitelně přesná. Podobně jako v jiných vědních oborech se i v ekonomii ²⁾ tradují charakteristické vlastnosti jejích představitelů, u ekonomů jsou však bezmála všechny negativní – sobeckost, materializmus, zaměření na úspěch a usilování o moc. ³⁾ Nad obyčejnými předsudky bychom mohli mávnout rukou až na to, že od sedmdesátých let vznikla řada vědeckých studií – zpravidla vypracovaných ekonomy – které tyto předsudky, či snad lépe potésudky, potvrdily.

Ekonomové jezdí načerno

Nejprve bylo zjištěno, že studenti ekonomie jsou mnohem náchylnější stát se černými pasažéry. ⁴⁾ Černý pasažér je označení pro jednotlivce, jenž získává výhody z libovolné společenské činnosti, aniž se jakkoli podílí na jejích nákladech. Sklon stát se černým pasažérem je experimentálně zjišťován pomocí hry „veřejné blaho“. V její jednoduché verzi obdrží každý účastník experimentu určitou sumu peněz, řekněme 50 korun, a je instruován, aby vložil do „veřejného fondu“ libovolnou část svých peněz, vložené peníze od všech hráčů jsou poté znásobeny, kupř. dvakrát, a nato jsou ve stejném poměru rozděleny mezi všechny účastníky hry bez ohledu na výši jejich příspěvku.

Ve společensky optimálním případě by každý z účastníků měl vložit celou úvodní částku, jelikož pak je výnos ze hry pro všechny nejvyšší.

Máme-li 5 účastníků a každý uloží 50 korun, vklad do fondu by byl 250, po vynásobení 500 korun, každý by pak obdržel rovným dílem 100 korun. Naopak individuálně optimální strategií je nevložit nic. Nevložíte-li nic a všichni ostatní dají opět 50 korun, fond obsahuje 200, po multiplikaci 400 korun, rozdělí se však po 80 korunách pro každého, vy tedy získáte 130 korun (ponechaných 50 a 80 korun z fondu), ostatní jen oněch 80 korun. A jak vypadá herní chování ekonomů? Průměrná výše příspěvku u studentů ekonomických oborů byla 20 % z přidělené částky, zatímco studenti neekonomických oborů přispívali více než dvojnásobně, 42 % z úvodní částky. Hraje-li se hra po více kol bez možnosti potrestat ty, kteří nepřispívají vůbec či přispívají jen málo, výše příspěvků postupně klesá, až dosáhne nuly a kooperace se zhroutí. U ekonomů dochází ke krachu velmi brzy.

Solidaritu nahrazuje korupce

Představte si, že vy a další dvě vám neznámé osoby se účastníte hry, v níž pravděpodobnost vyhrát 200 korun je 2/3 (a tedy pravděpodobnost nevyhrát nic je 1/3). Zároveň před začátkem hry všichni hráči musejí stanovit, jak velkou část ze své výhry by solidárně přenechali spoluhráčům v případě, že by nic nevyhráli. ⁵⁾

Nemáte-li ekonomické vzdělání, jste-li žena a vyhrála jste, pak byste jednomu nevyhrávajícímu přenechala zhruba 60 korun. Jestliže nevyhráli oba spoluhráči, přenechala byste každému z nich kolem 40 korun. Jste-li muž, činila by vaše solidarita s jedním nevyhrávajícím 50 korun a s oběma nešťastníky po 30 korunách. Ne tak ekonomové, u nichž jsou tyto solidární příspěvky podstatně menší, a navíc je mužský rod zcela namístě. Studentky ekonomie byly solidární ve stejné míře jako jejich kolegyně z jiných oborů, zatímco mužská část ekonomické vědy by jednomu nevyhrávajícímu dala v průměru jen 20 korun, a pokud by nevyhráli oba spoluhráči, ponechali by jim pouze po desetikoruně.

Nyní zvažme situaci, v níž bylo 4000 korun patřících vašemu zaměstnavateli omylem spláchnuto do odpadu a jediná možnost jak hotovost získat zpět je zavolat instalatéra. Vám byla uložena povinnost dohodnout se s jednou z mnoha firem na podmínkách kontraktu a na celou záležitost dohlédnout. Jeden z instalatérů nabízí, že peníze vytáhne za 400 korun, jiný navrhuje cenu 1600 korun s tím, že vám osobně „přenechá“ 860 korun, a také je tu jeden řemeslník, který navrhuje, že hotovost z odpadu sice vymámí, ale odpřisáhne, že tam nebyla a vám za zavřené oči předá 2880 korun. Když byli před tuto volbu postaveni studenti, věc pro zaměstnavatele dopadla žalostně, průměrně si řekli o úplatek 1700 korun, třetina o ten vůbec nejvyšší a pouze 12 % z nich se zachovalo čestně. Podle očekávání si o zdaleka nejvyšší úplatky říkali studenti ekonomie, a to bez ohledu na pohlaví. ⁶⁾

Šedá teorie a zelený strom života

Zdá se, že nadměrně zjednodušený pohled ekonomické vědy, v němž je člověk považován za maximalizátora užitku sledujícího vlastní zájem, mění čisté duše studentů tak dalece, až se z nich stanou do sebe zahledění sobci. Nicméně laboratorní pokusy mají podstatné omezení, jelikož existuje oprávněné podezření, že studenti budou experimentální hry hrát v souladu s naučenou teorií a pokus považovat za jakýsi test, avšak mimo laboratoř nebudou naučené teorie brát v potaz. Domněnka byla potvrzena experimentem v „přirozeném“ prostředí. V různých místnostech univerzity, v nichž byly vyučovány ekonomické a neekonomické předměty, byly poztráceny ofrankované obálky s adresou, jež obsahovaly několik bankovek, a zjišťovalo se, z kterého oboru jich studující vrátí nejvíce. Překvapivě byli vůbec nejčestnějšími studenti ekonomie. ⁷⁾

Studie ukazující na nesobeckost ekonomů jsou však ryzí vzácností. Většina uzavírá, že studenti ekonomie jsou opravdu jiní, a někteří autoři se obávají, že pomocí indoktrinace ekonomickou teorií vychovávají fakulty opravdu špatné občany. Pravdě bližší je ale alternativní vysvětlení, tedy že egoističtější jedinci mají větší tendenci ekonomii či obchod studovat. Je to pochopitelné, chce-li člověk ve svém životě dosáhnout vyššího materiálního úspěchu, je pravděpodobnější, že půjde studovat ekonomii či obchod než jiný obor.

Prozatím posledním slovem o charakteru studentů ekonomie je dosud nejrozsáhlejší studie, v níž se porovnával poměr studentů různých oborů, kteří přispěli do fondů Curyšské univerzity na podporu sociálně slabých a zahraničních studentů. ⁸⁾ O příspěvku do fondu pro své chudší spolužáky se studenti rozhodují před začátkem každého semestru (včetně prvého) a dlouhodobé trvání tohoto programu umožňuje zjistit vývoj poměru přispívajících u různých oborů během studia. Bylo zjištěno, že poměr přispívajících u nově přijímaných studentů ekonomie je skutečně nižší než u studentů ostatních oborů a během let se poté pohybuje u všech oborů obdobně, přičemž nejštědřejší jsou studenti teologie. Při dodatečné analýze bylo rozpoznáno, že nižší úroveň přispívajících v ekonomických oborech způsobují studenti obchodu. Tím byla potvrzena domněnka, že studenti ekonomie se sobci nestávají v důsledku svých studií, ale že sobci inklinují zvolit si ekonomii, respektive obchod coby směr svého vzdělání.

Dobré známky za malé dárky?

Dosavadní poznatky pro studenty ekonomie nevyznívají nejlépe, a bylo by proto s podivem, kdyby jejich vlastnosti neměly důsledky, až zestárnou a budou působit v ekonomickém výzkumu nebo výuce. S neetickým chováním se setkáváme ve všech vědních oborech, skandály s podvrženými výsledky jsou obsahem i běžného zpravodajství. Zároveň se vědecké metody a získané poznatky staly natolik komplexními, že některé chyby (nebo podvody) je téměř nemožné odhalit. Rozsáhlejší data z pochopitelných příčin neexistují a chceme-li se něco dovědět o etice vědecké práce, nezbývá než se poohlédnout po výsledcích anonymních dotazníkových studií, v nichž vědci referují o svém chování a o představách, jež mají o jednání kolegů. Je patrně zbytečné dodávat, že motivace uvést či pravděpodobnost znát pravdu je, řekněme, limitovaná.

Jeden z rozsáhlejších průzkumů byl proveden na setkání Americké ekonomické asociace, nejprestižnější konferenci akademických ekonomů. ⁹⁾ Na otázku, zda zkreslovali data ve vlastním výzkumu, odpověděla souhlasně 4 % účastníků. Na další otázku, jak velká část výzkumu v předních časopisech oboru je patrně zfalšovaná, byla průměrná odpověď přes 6 %. ¹⁰⁾ Druhá část výzkumu se zaměřila na „malé zločiny“, jakými jsou nedovolené využití práce někoho jiného (kupř. svého studenta), neoprávněné spoluautorství apod. K nim se přiznalo 9 % ekonomů a předpokládali, že tak činí 15 % jejich kolegů. Poslední skupina otázek se soustředila na nemorální chování při výuce, tedy zda jsou například ochotni přijmout peníze, dárek či sex výměnou za lepší známku pro studenta. Nepřiznal se téměř nikdo z nich a existenci takového obchodu očekávali u 4 % kolegů.

O řezníkovi, sládkovi a pekaři

Uvádí se, že po Bibli je nejcitovanějším dílem historie Bohatství národů sepsané „prvním ekonomem“ Adamem Smithem roku 1776. Toto dílo obsahuje notorickou tezi o podstatě tržního procesu, jež je součástí všech učebnic ekonomie: „Že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů. Nedovoláváme se jejich lidskosti, nýbrž jejich sobectví, a nikdy jim nevykládáme o svých potřebách, nýbrž o výhodách, které z toho budou mít… [Každého z nich] vede tu jakási neviditelná ruka, aby napomáhal k dosažení cíle, o který mu vůbec nejde… Tím, že jde za svým vlastním zájmem, prospěje mnohdy zájmu společnosti účinněji, než když mu chce opravdu prospět.“

Podstatně méně známou skutečností je, že A. Smith při psaní Bohatství národů nutně vycházel ze svého staršího díla Teorie mravních citů, jejíž úvodní kapitola začíná slovy „Ať již je dovoleno pokládat člověka za jakkoli sobeckého, přesto v jeho přirozenosti evidentně existují určité principy, které způsobují, že je zainteresován na osudu jiných lidí a že jejich štěstí je pro něj nezbytné, i když z něj nemá nic jiného kromě radosti, že je jeho svědkem.“ ¹¹⁾ Obě tyto tváře jsou pro člověka důležité, jen by si neměl plést, kterou z nich v dané situaci ukáže.