Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

O pojmech, slovech a slovíčkaření

 |  15. 1. 2009
 |  Vesmír 88, 63, 2009/1

Budeme-li se alespoň trochu soustavně a s jistou dávkou logické argumentace zabývat otázkou, co je to pravda, budeme si nejspíš počínat filozoficky. Budeme-li se nejen ptát, co je podstatou či invariantem toho, čemu se říká gen, ale budeme-li také příslušnou oblast reality, k níž toto slovo odkazuje, odpovídajícími prostředky a metodami zkoumat, budeme se zřejmě chovat jako badatelé v oboru „science“ (filozofie je nikoli „science“, nýbrž toliko „humanity“). Budeme-li tvrdit, že jalovice není kráva, budeme slovíčkařit, třebaže budeme přesvědčeni o své pravdě.

O naprosto totéž slovíčkaření však půjde i tehdy, bude-li jeden odborník (říkejme raději odborník než vědec, neboť slovo odborník má mnohem jasnější význam než slovo vědec) tvrdit, že to, co jiný odborník nazývá genem nebo slovem nebo vkusem, není gen, slovo nebo vkus, ale je to něco (sice možná podobného, ale přece jen) jiného. Z opačné strany viděno, stejné slovíčkaření je, jestliže jeden odborník tvrdí, že tak, jak jiný odborník definuje gen, slovo nebo vkus, se gen, slovo nebo vkus definovat nedá. Neboť: Co JE to jisté ono, jež se tak či onak nedá definovat?

Potíž je v tom, že ve všech oborech poznání se nám téměř až tragicky nedostává slov. Proto jedním slovem pojmenováváme mnoho různých souvisejících věcí. Další potíž plyne z toho, že to, co spolu v jedné době jasně a nesporně souvisí, v době jiné už spolu souvisí méně či dokonce vůbec. (Nechme zde stranou otázku, jak se pozná, že spolu něco souvisí. Není zde na ni místa.)

Uvědomme si proto a pamatujme na to, že slova atom, gen, pravda či jalovice jsou jen slova, jež my lidé obdařujeme tím či oním významem. Že je obdařujeme často významy různými, podle toho, jaké související, avšak různé pojmy se nám právě rodí v hlavách.

Rozlišujme tedy mezi pojmem jako faktem našeho vědomí a slovem, jímž tento mentální fakt označujeme a vyjadřujeme. Užíváme-li jako odborníci slova, které pojmenovává pojem, jenž je definován, říkejme mu nadále termín.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika

O autorovi

František Štícha

Doc. PhDr. František Štícha, CSc., (*1950) vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni. Poté nastoupil aspiranturu v Ústavu pro jazyk český ČSAV. Ještě před jejím ukončením byl z ústavu vyhozen. Od dubna 1990 se v Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., zabývá výzkumem gramatiky, zejména syntaxe současné češtiny, kontrastivním studiem češtiny a němčiny. Je mj. autorem monografie Utváření a hierarchizace struktury větného znaku (1984) a monografie Česko-německá srovnávací gramatika (Argo 2003). V Ústavu translatologie FF UK vyučuje česko‑německou kontrastivní gramatiku a stylistiku.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné