Aktuální číslo:

2018/1

Téma měsíce:

Exkrement

O pojmech, slovech a slovíčkaření

 |  15. 1. 2009
 |  Vesmír 88, 63, 2009/1

Budeme-li se alespoň trochu soustavně a s jistou dávkou logické argumentace zabývat otázkou, co je to pravda, budeme si nejspíš počínat filozoficky. Budeme-li se nejen ptát, co je podstatou či invariantem toho, čemu se říká gen, ale budeme-li také příslušnou oblast reality, k níž toto slovo odkazuje, odpovídajícími prostředky a metodami zkoumat, budeme se zřejmě chovat jako badatelé v oboru „science“ (filozofie je nikoli „science“, nýbrž toliko „humanity“). Budeme-li tvrdit, že jalovice není kráva, budeme slovíčkařit, třebaže budeme přesvědčeni o své pravdě.

O naprosto totéž slovíčkaření však půjde i tehdy, bude-li jeden odborník (říkejme raději odborník než vědec, neboť slovo odborník má mnohem jasnější význam než slovo vědec) tvrdit, že to, co jiný odborník nazývá genem nebo slovem nebo vkusem, není gen, slovo nebo vkus, ale je to něco (sice možná podobného, ale přece jen) jiného. Z opačné strany viděno, stejné slovíčkaření je, jestliže jeden odborník tvrdí, že tak, jak jiný odborník definuje gen, slovo nebo vkus, se gen, slovo nebo vkus definovat nedá. Neboť: Co JE to jisté ono, jež se tak či onak nedá definovat?

Potíž je v tom, že ve všech oborech poznání se nám téměř až tragicky nedostává slov. Proto jedním slovem pojmenováváme mnoho různých souvisejících věcí. Další potíž plyne z toho, že to, co spolu v jedné době jasně a nesporně souvisí, v době jiné už spolu souvisí méně či dokonce vůbec. (Nechme zde stranou otázku, jak se pozná, že spolu něco souvisí. Není zde na ni místa.)

Uvědomme si proto a pamatujme na to, že slova atom, gen, pravda či jalovice jsou jen slova, jež my lidé obdařujeme tím či oním významem. Že je obdařujeme často významy různými, podle toho, jaké související, avšak různé pojmy se nám právě rodí v hlavách.

Rozlišujme tedy mezi pojmem jako faktem našeho vědomí a slovem, jímž tento mentální fakt označujeme a vyjadřujeme. Užíváme-li jako odborníci slova, které pojmenovává pojem, jenž je definován, říkejme mu nadále termín.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika

O autorovi

František Štícha

Doc. PhDr. František Štícha, CSc., (*1950) vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni. Poté nastoupil aspiranturu v Ústavu pro jazyk český ČSAV. Ještě před jejím ukončením byl z ústavu vyhozen. Od dubna 1990 se v Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., zabývá výzkumem gramatiky, zejména syntaxe současné češtiny, kontrastivním studiem češtiny a němčiny. Je mj. autorem monografie Utváření a hierarchizace struktury větného znaku (1984) a monografie Česko-německá srovnávací gramatika (Argo 2003). V Ústavu translatologie FF UK vyučuje česko‑německou kontrastivní gramatiku a stylistiku.

Doporučujeme

Spálené nemluvně patřilo k neznámé větvi lidstva

Spálené nemluvně patřilo k neznámé větvi lidstva audio

Jaroslav Petr  |  17. 1. 2018
Genom šestitýdenního novorozence, který byl pochován před více než 11 000 roky v povodí aljašské řeky Tanana, odhaluje neznámou kapitolu osídlení...
Soumrak českého školství?

Soumrak českého školství?

Český ornitolog, expert na kukačky, autor Vesmíru a dlouholetý vysokoškolský pedagog Tomáš Grim se rozhodl odejít ze školství. Důvody, které ho...
Mikrokrása

Mikrokrása

Ondřej Vrtiška  |  8. 1. 2018
Do soutěže Nikon Small World 2017 zaslali fotografové z celého světa přes dva tisíce snímků pořízených přes objektiv optického mikroskopu. Využili...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné