Nory vymřelých obřích savců

Nory obřích savců, zachované buď v dosud průlezném stavu, nebo vyplněné různými usazeninami, byly popisovány z okolí argentinského města Mar del Plata už od počátku 20. století. Šlo však vesměs o stručné zprávy v regionálním tisku psané španělsky, takže fenomén těchto svérázných jeskyní, který zřejmě nemá jinde na světě přímou obdobu, pronikl do anglicky psané geologické a paleontologické literatury až před několika lety.

Mezitím však již nemalá část těchto obřích nor připomínajících jeskyně zanikla, ať už přirozenými pochody (erozí přímořské plošiny, v níž byly vytvořeny) nebo přičiněním člověka (zástavbou města Mar del Plata). Další jsou však pokračující erozí odkrývány.

Jeskyně-nory byly vytvořeny ve zpevněných píscích a prachovcích usazených koncem pleistocénu jen několik metrů nad dnešní hladinou moře (tehdejší hladina musela ležet podstatně níže). Rovněž mechanickou, pasivní výplň nor (pokud vyplněny jsou) lze datovat buď do konce pleistocénu (tj. období starších čtvrtohor), nebo do samého počátku bezprostředně následujícího holocénu. Největší z nor mají průměr až 1,8 m a délku do 20 metrů. Jejich původce lze poměrně spolehlivě identifikovat podle škrábanců na stěnách vytvořených během hloubení nory; šlo o obří vymřelé lenochody rodů Glossotherium a Scelidotherium. Zhruba poloviční průměr mají tunely, jejichž stěny i strop jsou pokryty sériemi dlouhých, asi 1 cm širokých „škrábanců“. Původcem je v tomto případě nade vši pochybnost některý z již vymřelých druhů velkých pásovců. Bylo spočítáno, že na jeden čtvereční kilometr příbřežní plošiny připadalo v průměru 44 těchto nor, což je podivuhodně vysoká hustota populace (pokud ovšem byly všechny nory obydleny současně). Konečně jsou tam drobnější nory hlodavců, známé i z fosilního záznamu dalších oblastí.

Mimo Jižní Ameriku, jejíž savčí fauna je neobyčejně svérázná (a v pleistocénu byla ještě svéráznější), nejsou zaznamenány zvířecí nory, které by z hlediska speleologie odpovídaly definici jeskyně. „Sloní jeskyně“ v Africe jsou sice využívány jako místa, kde sloni seškrabují pomocí klů solné výkvěty, které pojídají, základ dutin je však jiného původu. Jeskynní medvědi evropského pleistocénu sice místy zanechali škrábance v sintrech krasových jeskyní, sami však nory-jeskyně nevytvářeli.