Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Nory vymřelých obřích savců

„Jeskyně“ z pleistocénu Argentiny
 |  15. 1. 2009
 |  Vesmír 88, 55, 2009/1

Nory obřích savců, zachované buď v dosud průlezném stavu, nebo vyplněné různými usazeninami, byly popisovány z okolí argentinského města Mar del Plata už od počátku 20. století. Šlo však vesměs o stručné zprávy v regionálním tisku psané španělsky, takže fenomén těchto svérázných jeskyní, který zřejmě nemá jinde na světě přímou obdobu, pronikl do anglicky psané geologické a paleontologické literatury až před několika lety.

Mezitím však již nemalá část těchto obřích nor připomínajících jeskyně zanikla, ať už přirozenými pochody (erozí přímořské plošiny, v níž byly vytvořeny) nebo přičiněním člověka (zástavbou města Mar del Plata). Další jsou však pokračující erozí odkrývány.

Jeskyně-nory byly vytvořeny ve zpevněných píscích a prachovcích usazených koncem pleistocénu jen několik metrů nad dnešní hladinou moře (tehdejší hladina musela ležet podstatně níže). Rovněž mechanickou, pasivní výplň nor (pokud vyplněny jsou) lze datovat buď do konce pleistocénu (tj. období starších čtvrtohor), nebo do samého počátku bezprostředně následujícího holocénu. Největší z nor mají průměr až 1,8 m a délku do 20 metrů. Jejich původce lze poměrně spolehlivě identifikovat podle škrábanců na stěnách vytvořených během hloubení nory; šlo o obří vymřelé lenochody rodů GlossotheriumScelidotherium. Zhruba poloviční průměr mají tunely, jejichž stěny i strop jsou pokryty sériemi dlouhých, asi 1 cm širokých „škrábanců“. Původcem je v tomto případě nade vši pochybnost některý z již vymřelých druhů velkých pásovců. Bylo spočítáno, že na jeden čtvereční kilometr příbřežní plošiny připadalo v průměru 44 těchto nor, což je podivuhodně vysoká hustota populace (pokud ovšem byly všechny nory obydleny současně). Konečně jsou tam drobnější nory hlodavců, známé i z fosilního záznamu dalších oblastí.

Mimo Jižní Ameriku, jejíž savčí fauna je neobyčejně svérázná (a v pleistocénu byla ještě svéráznější), nejsou zaznamenány zvířecí nory, které by z hlediska speleologie odpovídaly definici jeskyně. „Sloní jeskyně“ v Africe jsou sice využívány jako místa, kde sloni seškrabují pomocí klů solné výkvěty, které pojídají, základ dutin je však jiného původu. Jeskynní medvědi evropského pleistocénu sice místy zanechali škrábance v sintrech krasových jeskyní, sami však nory-jeskyně nevytvářeli.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Radek Mikuláš

RNDr. Radek Mikuláš (*1964) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá studiem biogenního přepracování hornin, paleobiologií a geomorfologií. Je autorem či spoluautorem několika knih, z poslední doby např. Současná umělecká díla v krajině, Divoká příroda Prahy a blízkého okolí či Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky.
Mikuláš Radek

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné