Hodnocení vědecké práce – jsou nutná jasná pravidla hry

Hodnotit badatele a jejich výstupy je nutné a naše společnost má v tomto směru velké rezervy. Souhlasím s názory V. Žárského (Vesmír 86, 749, 2007/12). Je třeba přijmout skutečnost, že věda je polem soutěživosti bystrých myslí. Impakt faktory (IF) mezinárodních časopisů jsou odvozeny od toho, jak četná je citovanost, a zhruba odrážejí prestiž časopisu v daném oboru. V renomovaných časopisech je obtížné se prosadit. Vyžadují originální myšlenky a přesvědčivé důkazy.

Na druhé straně mají IF svá úskalí.

Odvíjejí se od množství badatelů a časopisů v daném oboru, a proto je nutné porovnávat s přihlédnutím k mediánu pro daný obor. Je také velmi důležité, zda je hodnocený vědec hlavním (tj. předkládajícím) autorem, nebo zda přispěl jen dílčí prací. Může se ovšem stát, že citační bratrstvo IF některého časopisu uměle nadsadí, takže pak neodpovídá úrovni článků v něm zveřejněných. Nemyslím si však, že by tento okrajový jev výrazně diskvalifikoval scientometrické ukazatele, jak se domnívá R. Mikuláš (Vesmír 87, 194, 2008/3). Jako přibližný odhad kvality vědecké práce může IF po korekci na medián oboru dobře sloužit.

K čemu má vlastně hodnocení vědecké práce pomáhat a jak je k tomuto účelu využíváno? Na úrovni institucí jde o přidělení více nebo méně peněz, možná i o jejich další existenci. Na úrovni jednotlivců by to mělo být stejné. V české praxi však méně produktivní jedinec odejde z vědy jen zřídka. Je opravdu těžké říct padesátníkovi: „Už se tu deset let jen tak plácáš, je nám líto, ale tvůj plat potřebujeme pro někoho schopnějšího.“ Proto je potřeba jasně oddělit trvalá místa od pracovních smluv dočasných. Síto, kterým procházejí uchazeči o trvalá místa, by mělo být velmi náročné. Stačí se inspirovat třeba v USA. Čerství držitelé Ph.D. se tam ucházejí o dočasná místa postdoktorandů, ale mohou se stát rovnou profesory s trvalou pozicí, pokud jsou opravdu dobří a univerzita má zájem o jejich specializaci. V žádném případě by neměli být zvýhodňováni uchazeči z domácí instituce, požadavky na kvality a schopnosti kandidátů by měly být podrobně a konkrétně stanoveny před začátkem konkurzu. V současné době absolventi postgraduálního studia sice odjíždějí na stáže do zahraničí, nicméně jim mateřská instituce často drží místo doma. Tento přístup nejen demotivuje mladé lidi, ale zároveň brání přijetí někoho jiného, třebas pro danou problematiku vhodnějšího.

Ještě k úvahám, že současná věda znemožňuje založení rodiny. Spolu s manželem, vědeckým pracovníkem, jsme bez pomoci babiček vychovali tři děti. Bylo to velmi těžké, podstatnou roli sehrál nedostatek peněz. V současné době se ale jak platy vědeckých pracovníků, tak možnosti hlídání dětí agenturou přece jen pomalu zlepšují. V nejtěžší situaci jsou matky po návratu z rodičovské dovolené. Měly by mít možnost startovacích grantů bez ohledu na věk. Ten totiž odměřují vnitřní biologické hodiny spolehlivěji než grantová agentura. Pokud má někdo vědu opravdu rád, disponuje talentem a získá nezbytné finanční prostředky, zvládne rodinu i laboratoř.

Ač se v některých ústavech již blýská na časy, ve svém celku potřebuje česká věda razantní reformu zejména v oblasti práce s lidmi. Protože lidé jsou koneckonců ve vědě to nejdůležitější. Rezignace na hodnocení produktivity badatelské práce nenastolí idylickou společnost, kde se budou mít všichni rádi. Naopak povede k nepřehledné džungli protekce, klientelizmu a ostrých loktů. Protože peníze na vědu se nějak rozdělovat musí. Budou-li chybět jasná kritéria, přidělí se podle toho, jak je kdo komu sympatický a kdo je čí kamarád.

/kráceno redakcí/