Následky dlouhodobé konzumace vody s arzenem na severu Chile

Arzen v podzemní vodě je považován za velký problém v mnoha zemích světa, např. v Bangladéši, Indické republice, Tchaj-wanu, Argentině nebo Číně (viz např. Vesmír 85, 75, 2006/2; 83, 490, 2004/9; 77, 323, 1998/6). Je prokázáno, že konzumace vody s arzenem vede k řadě zdravotních problémů, které typicky začínají kožními změnami a končí rakovinou vnitřních orgánů. Velké mediální pozornosti se v posledních letech dostalo vysokým koncentracím arzenu v podzemní vodě Bengálského bazénu, o který se spolu dělí Bangladéš a Západní Bengálsko. Jsou zde ohroženy desítky milionů lidí. Posouzení rizika však komplikuje velká variabilita koncentrace arzenu v podzemní vodě – mezi vrty vzdálenými od sebe jen několik desítek metrů mohou být rozdíly v koncentracích obrovské.

Situace na severu Chile je značně odlišná. Kolem Antofagasty (v oblasti II) je vzhledem k pouštnímu klimatu využívána k zásobování obyvatelstva voda z povrchových vodních toků. V období 1958 až 1970 zde koncentrace arzenu ve vodě dosahovala 870 mikrogramů na litr, což je mnohem více než tehdejší limit 50 mikrogramů na litr (současný limit je podle WHO 10 mikrogramů na litr). Existují jak záznamy o koncentraci arzenu ve vodě konzumované místní populací, tak údaje o příčinách úmrtí z tohoto i pozdějšího období. To je velmi odlišné například od Bangladéše, kde se expozice arzenu běžně liší mezi obyvateli vesnic i o několik řádů.

Unikátní data ze severu Chile využil tým Allana Smithe z Kalifornské univerzity v Berkeley k epidemiologické studii, která přinesla dosti šokující výsledky. Jako srovnávací oblast bylo použito okolí Valparaisa (oblast V) ve středním Chile, kde koncentrace arzenu ve vodě konzumované místní populací je jen okolo 1 mikrogramu na litr. Životní úroveň a styl jsou v obou oblastech podobné, protože v Chile jsou poměrně menší sociální a regionální rozdíly než ve většině zemí Jižní Ameriky. Byla porovnána úmrtí způsobená rakovinou plic a močového měchýře a také úmrtí způsobená akutním infarktem myokardu. Výsledky v podobě poměru výskytu mortality způsobené konzumací vody s arzenem mezi oblastí Antofagasty a srovnávací oblastí Valparaisa indikovaly velké časové zpoždění za obdobím expozice arzenu u úmrtí na oba druhy rakoviny, které se však nevyskytuje u úmrtí na infarkt.

Výskyt rakoviny vrcholil v období 1991–1995 (tedy více než 20 let po maximální expozici), a to i u lidí, kteří v období extrémně vysoké koncentrace arzenu ve vodě 1958–1970 byli buď v dětském věku, nebo dokonce ještě nebyli na světě. Teprve v druhé polovině devadesátých let začala úmrtnost na rakovinu klesat, ale i po roce 2000 zůstává stále dost vysoká.

Počet úmrtí na infarkt vzrůstal naopak už během maximální expozice, kulminoval krátce po skončení expozice (v letech 1971–1980), a poté následoval rapidní pokles.

K velkému zpoždění úmrtnosti tak došlo jen u rakoviny, kdežto u infarktu se konzumace vody s arzenem projevila téměř okamžitě nebo jen s poměrně malým zpožděním. Byl také vypočítán relativní nárůst úmrtí způsobený konzumací vody s arzenem bez ohledu na příčinu úmrtí, který byl u mužů okolo 10,9 % a u žen okolo 4 %. Jak řekl Allan Smith na arzenovém kongresu Royal Geographical Society v Londýně v srpnu 2007, toto zvýšení úmrtnosti nemá obdobu u žádných dalších kontaminantů.