Zdravě pragmatický přístup

V jedné ze svých knížek se Pavel Kohout zmiňuje o Jiřím, který „…měl vadu řeči, považovanou v Čechách za rozkošnou, protože ji Smetana zhudebnil v Sabinově Prodance. On však kvůli ní neudělal pár zkoušek, přestože byl vždy příkladně připraven. Odtud jeho vnitřní nejistoty“.

Ponechme stranou spisovatelův náhled na koktavost, setrvejme spíše u zmiňovaných vnitřních nejistot. Zdaleka nejsou jen zá ležitostí balbutiků (koktavých), kteří tíživé břímě narušení plynulosti řeči různě životně zpracovávají. S nabídkou sebereflexe druhé straně – terapeutům, především logopedům, ale také psychologům, sociálním pracovníkům i lékařům – přichází nakladatelství Grada Publishing, a. s. V krátkém časovém odstupu od knížky pro balbutikyadolescenty (Koktáš? Nezoufej!) vydává Koktavost v kazuistikách, s upřesňujícím podtitulem Úspěchy a nezdary terapie.

Koktavost se v českých zemích – v odborných i laických kruzích – obtížně a pomalu, ale přece jen vymaňuje z tradovaného pojetí jakési neurózy řeči, navíc převážně pouze dětského věku, z níž jsou zraňujícím způsobem neprávem a škodlivě obviňováni rodiče dítěte.

Publikace Koktavost v kazuistikách je překladem již 10. vydání titulu Stuttering: successes and failures in therapy. Devět renomovaných logopedů, mezi nimiž nechybí ani světově proslulý Charles Van Riper, se sešlo pod záštitou Stuttering Foundation of America. Tato nevýdělečná charitativní organizace se od roku 1947 věnuje aktivitám směřujícím k prevenci a terapii koktavosti.

Podle vyjádření prezidentky Stuttering Foundation of America Jane Fraserové byli vyzváni respektovaní terapeuti, aby se vyjádřili k základním rysům chování, postojů a postupů logopedů charakteristických pro úspěchy, nebo naopak prohry v terapii koktavosti.

Oslovení terapeuti v devíti dvojicích případových studií – vždy jedné úspěšné a druhé vnímané jako terapeutický nezdar – detailalně prezentují konkrétní kazuistiky, jejichž zveřejněním chtěli vyvolat přínosnou diskusi. Ta je zaznamenána v druhém oddílu publikace Koktavost v kazuistikách, uvedeném jako Poznámky z konferenční diskuse. Shrnuje postoje zúčastněných logopedů k zásadním otázkám, např. k variabilitě kritérií úspěchu nebo prohry v terapii koktavosti, k mnohovrstevnosti terapeutického vztahu mezi klientem a logopedem, k problému rezistence vůči terapii, k požadavkům klienta i expresi terapeutových pocitů.

S knížkou Koktavost v kazuistikách přichází nakladatelství Grada Publishing, a. s., v čase, kdy právě forma kazuistik, někdy dotažená až do beletristicky laděných příběhů, získává oblibu. Zainteresovaní z řad českých terapeutů i jejich klientů budou překvapeni šíří, a zejména hloubkou pohledu jednotlivých terapeutů na reflektované případy. Autoři zpracovaných kazuistik nebyli svazováni žádnými formálními požadavky, jejich výpovědi jsou autentické a originální. Zúčastnění logopedi jsou především nedirektivními, nepaternalistickými průvodci svých klientů, věkově i sociálně rozrůzněných.

Čeští logopedi budou zřejmě zaskočeni intenzitou logopedické intervence, ať ve formě individuální, či skupinové terapie. Přístup amerických terapeutů je bezesporu pragmatický, avšak zdravě pragmatický, daleký nerealistickým proklamacím bezezbytkového odstraňování koktavosti. Klienti od nejútlejšího věku jsou citlivě „vtahováni do hry“. Ujišťování, že v tmavém lese své koktavosti se nemá malý hoch čeho obávat, je něco jiného než s ním tím lesem procházet. A později nepropást okamžik, kdy spolupráce přechází v postupné přebírání vlastní odpovědnosti za další průběh terapie. To vše s vědomím, které precizně vyjádřil Charles Van Riper: „Každý, kdo dlouhé roky koktal, jistým způsobem již zabudoval koktavost do struktury své osobnosti. Dotýkáme se samotné duše, když tento proces rozkrýváme.“