Následky filmové slávy šestimocného chromu

V květnu 2006 oznámil odborný americký časopis Journal of Occupational and Environmental Medicine stažení článku čínských autorů J. Zhanga a S. Li z roku 1997. Podle vyjádření redakce bylo důvodem k tak razantnímu kroku podezření, že se na přípravě uvedeného textu mohly finančně či intelektuálně podílet osoby, o jejichž existenci a zájmech nebylo v průběhu redakčního řízení představitelům časopisu nic známo. Jinými slovy že autoři nehráli s časopisem zcela otevřenou hru. V oznámení redakce se také výslovně uvádí, že neexistují žádné důkazy o účelovém zkreslení vědeckých dat či jiném podobném vědeckém podvodu a že obsah a závěry jmenovaného článku není třeba přehodnocovat. Aspoň to. V opačném případě by se totiž jeden z autorů publikace ocitl v pozici popleteného krále z Pyšné princezny, který odvolával, co už odvolal. Stažený článek byl takovým „remakem“ Zhangova textu z roku 1987, který se zabýval tím, jak zvýšený obsah šestimocného chromu v pitné vodě ovlivnil zdraví obyvatel města Jinzhou v severovýchodní Číně. Novější verze se od té starší liší jen v zanedbatelných detailech, a to v jazyku a pointě. Zatímco první čínsky psané vydání končí z pohledu lidí pijících kontaminovanou vodu v Jinzhou poměrně špatně, neboť autor konstatuje, že v důsledku toxického účinku šestimocného chromu mají statisticky významně větší šanci zemřít na rakovinu (zejména žaludku) než zbytek čínské populace, končí pozdější anglicky psaná verze mnohem optimističtěji. Že by se snad náklonnost Američanů k happyendům promítala i do vědeckého publikování? Svým způsobem ano, i když je to celé trochu složitější.

Spor v Hinkley

Zhangova práce z roku 1987 sehrála klíčovou roli ve sporu obyvatel kalifornského městečka Hinkley s energetickým gigantem PG&E. V tomto starém případě, který byl r. 2000 znova rozvířen filmem Erin Brockovich (s Julií Robertsovou v hlavní roli) a vzbudil nemalou pozornost veřejnosti v mnoha zemích světa, šlo také o kontaminaci studní šestimocným chromem. Firma PG&E byla v roce 1996 nucena přiznat obyvatelům Hinkley 333 milionů dolarů jako odškodné za to, že v důsledku neodpovědného nakládání s odpadními vodami způsobila silné znečištění tamních zdrojů pitné vody. V souvislosti s tím pak byli mnozí lidé v daném regionu vystaveni dlouhodobým účinkům toxických dávek šestimocného chromu, a tím bylo vážně poškozeno jejich zdraví. Zásadní význam čínsky psané publikace byl v tom, že v době procesu neexistovala žádná další relevantní studie, která by se zabývala chronickými účinky šestimocného chromu v pitné vodě na zdraví člověka. Šlo tedy (a vlastně stále jde) o publikaci za miliony dolarů a její kurz stále stoupá, neboť obyvatelé Hinkley nejsou jediní, kteří by chtěli na PG&E vysoudit nějaký ten dolar, a PG&E není jediná firma, která má na svědomí kontaminaci zdrojů pitné vody šestimocným chromem. Navíc je tu problém norem. Každý mikrogram na litr, o který se podaří zvýšit povolenou koncentraci chromu v pitné vodě, znamená značné úspory z pohledu znečišťovatelů. No a tady někde je třeba hledat důvod k vzniku druhé verze Zhangovy práce – té s optimističtějším koncem.

Přepracovaná verze

Představitelé konzultační firmy ChemRisk, která zpracovávala podklady pro právníky PG&E, zkontaktovali v roce 1997 J. Zhanga a najali ho jako experta na problematiku epidemiologie, kontaminace podzemních vod a zdravotní účinky chromu. Jeho jménem, avšak pravděpodobně bez jeho souhlasu pak nabídli zaměstnanci ChemRisku dvěma významným odborným časopisům přepracovanou verzi původní studie. Journal of Occupational and Environmental Medicine (JOEM) tuto práci, jež popírala původní výsledky svědčící o karcinogenitě šestimocného chromu v pitné vodě, přijal a otiskl. Verze z roku 1997 se pak stala důležitým důkazem pro právníky PG&E, kteří po uvedení filmu Erin Brockovich do kin čelili množícím se požadavkům na odškodné. A nejen to. D. J. Paustenbachovi, prezidentu firmy ChemRisk, tato verze posloužila k bezprecedentnímu ovlivnění procesu tvorby kalifornské normy pro obsah chromu v pitné vodě. Zúčastnil se r. 2001 shromáždění expertů známého jako „Blue-Ribbon Panel“ a použil druhou Zhangovu práci jako nejdůležitější podklad pro závěr, že orálně přijímaný šestimocný chrom v pitné vodě nepředstavuje riziko rakoviny. Tento závěr pak vedl k tomu, že stát Kalifornie upustil od vlastní přísnější normy pro celkový obsah chromu v pitné vodě (2,5 mikrogramu na litr) a vrátil se k mírnějšímu federálnímu standardu (50 mikrogramů na litr). ¹⁾

Shrňme: J. Zhang napsal práci, ve které poukázal na riziko vzniku nádorových onemocnění v důsledku konzumace vody kontaminované šestimocným chromem. Tato publikace posloužila jako důkaz proti koncernu PG&E, jehož činnost vedla k znečištění zdrojů pitné vody v Hinkley. PG&E byl nucen zaplatit astronomické odškodné lidem, kteří na základě této práce připisovali své zdravotní problémy toxickým účinkům šestimocného chromu. Ve snaze účinně čelit podobným žalobám si PG&E najal konzultantskou firmu ChemRisk, jejímž hlavním úkolem bylo vyvrátit tezi o karcinogenním účinku orálně přijímaného šestimocného chromu. ChemRisk si najala autora původní práce a pod jeho jménem vydala v prestižním odborném periodiku JOEM přepracovanou verzi článku, popírající autorovy dřívější závěry. Po devíti letech se tento časopis rozhodl sporný článek stáhnout. Co z toho plyne pro naše znalosti o toxicitě šestimocného chromu? Na jedné straně vůbec nic a na druhé straně strašně moc.

Toxický účinek versus ochranný mechanizmus

Karcinogenní účinky šestimocného chromu jsou nepochybné při vdechování. Jestliže jsme dlouhodobě vystaveni prachu se zvýšeným obsahem šestimocného chromu, riziko vzniku rakoviny plic je poměrně vysoké. Dále není sporu o tom, že je tato forma chromu schopná velmi účinně prostupovat buněčnou stěnu a po redukci uvnitř buňky se ve formě trojmocného chromu vázat na DNA. Dostane-li se tedy chrom až k buněčné stěně v oxidované formě, je prokazatelně genotoxický. A právě tím se to celé komplikuje. Šestimocný chrom je totiž velmi reaktivní a co nejrychleji se snaží zbavit nadbytečného náboje. Redukovaná forma trojmocného chromu však buněčnou stěnou téměř neprostupuje. Pro výsledný toxický efekt je tedy důležité, v jaké formě se chrom dostane na místo účinku. Redukce šestimocného chromu v žaludku a krvi působí jako detoxikační mechanizmus. Je ale tento proces dostatečně účinný, aby nás při pití kontaminované vody ochránil před rakovinou? Jedni tvrdí, že prokazatelně ano – při koncentracích šestimocného chromu kolem 2 miligramů na litr (což už je koncentrace, při které začíná mít voda viditelně žlutý nádech) neprojde do lidského krevního oběhu ani stopové množství oxidované formy. Druzí naopak tvrdí, že každý si svůj šestimocný chrom redukuje, jak umí, a že někteří z nás to neumějí zas tak dobře. Svá tvrzení tito pochybovači opírají hlavně o poněkud sporné výsledky pokusů na zvířatech a dovolávají se principu předběžné opatrnosti.

V momentě, kdy na jedné straně existuje poměrně jasný mechanizmus toxického účinku a na druhé straně obranný mechanizmus se spornou účinností, by se nám epidemiologická studie nezaujatě zkoumající skutečné zdravotní následky dlouhodobé expozice šestimocnému chromu opravdu hodila. Taková studie ovšem neexistuje. Jediné, co máme, je znevěrohodněná práce J. Zhanga, jejíž design je navíc vhodný spíše k vytváření hypotéz než k jejich testování. Nejde totiž v pravém slova smyslu o epidemiologickou studii, ale spíše o studii ekologickou. V prostředí, kam s filmaři přišly silné emoce a s právníky nepředstavitelné sumy peněz, však budeme na nějakou věrohodnější studii čekat zřejmě velmi dlouho.