Pocta Bolzanovi v Těchobuzi

Během loňských bolzanovských dnů v Těchobuzi jsem si uvědomil, jak silně se Bolzanův osud prolnul s historií obce. V zámku Bolzano bydlel a tvořil. S kostelem sv. Marka souvisí jeho role představitele osvícenského křesťanství. Školu z Bolzanova podnětu postavili manželé Hoffmannovi. Kaple sv. Jana Nepomuckého vznikla jako hrobka šestnáctileté dcery Hoffmannových, jimž Bolzano po její smrti poskytoval duchovní útěchu. Špýchar měl z Bolzanova podnětu sloužit jako obilní záložna pro obyvatele obce. Ke studánce nedaleko zámeckého parku chodíval Bolzano na procházky.

Kdekdo ví, že Bolzano položil základy moderní matematické logice. Málokdo ví, že svá stěžejní díla (psaná německy) vytvořil převážně v Těchobuzi. Málo vešel v obecnou známost Bolzano jako člověk.

Jakým člověkem byl Bernard Bolzano?

Po celý život se rozhodoval mezi posláním, kterému se zaslíbil profesurou teologie, a matematikou, k níž měl mimořádné vlohy. Zatímco první činnost jej přivedla do sporu s církví i světskou vrchností, a tím se stal ve své době známým doma, druhé zaměření jej proslavilo po celém světě, ovšem až v dobách následujících.

V roce Bolzanova narození zrušil Josef II. nevolnictví, byl vydán toleranční patent a vyšlo první vydání Kantovy Kritiky čistého rozumu. O necelých dvacet let později započal na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity Bolzanův vnitřní souboj mezi dvěma touhami – matematikou a teologií. V prvním kole zvítězila teologie. Na podzim r. 1800 přestoupil na bohosloveckou fakultu, i když nebyl o hodnotě a smyslu náboženství zcela přesvědčen. Doufal, že odpověď na některé otázky najde během studia. Nakonec došel k závěru, který byl do určité míry v rozporu s církevní tradicí a teologickými dogmaty. Své poslání viděl v šíření osvěty, v mravní výchově a v úsilí zmírňovat strádání prostých lidí. Domníval se, že úkolem vrchnosti by měla být péče o blaho poddaných. Není divu, že se brzy poté, co byl jmenován profesorem náboženské vědy na Filozofické fakultě, dostal do konfliktu s ideologií rakouské monarchie. Bigotní císař František I. doufal, že zřízení stolice náboženské nauky pomůže potlačit liberální myšlení, které se s osvícenskými tendencemi začalo v monarchii vzmáhat. Bolzano ale začal hlásat své osvícenské mravní ideály v domnění, že tím slouží poslání církve i blahu věřících. Tak byl už roku 1805, kdy císař potvrdil Bolzanovo jmenování, odstartován vleklý proces, který skončil Bolzanovým sesazením na přelomu let 1819 a 1820. Dlouholetý zápas za Bolzana, na němž se podíleli instituce i jednotlivci (české gubernium, pražské arcibiskupství, vídeňská univerzita, dvorská studijní komise, státní rada, římský nuncius, císařův zpovědník a sám císař František I., nemluvě o jednotlivých obhájcích Bolzana, mezi nimiž vynikal Josef Dobrovský), neskončil ani Bolzanovým sesazením. Formálně byl uzavřen až r. 1825 tím, že Bolzano na zvláštním zasedání pražské konzistoriální komise složil předepsané vyznání víry. V náznaku se podřídil, ale jasného odvolání názorů se od něj církev nikdy nedočkala. Papežská kurie nespokojená s výsledkem zesílila postih tím, že Bolzanovy projevy věnované akademické mládeži dala na index zakázaných knih (1828) a obdobně naložila i s jeho přednáškami z náboženství, které vydali jeho žáci r. 1834 v Bavorsku.

Když byl Bolzano zakázán, nezbylo mu než se zabývat něčím jiným. Druhé kolo rozhodování vyhrála matematika. Usadil se v Těchobuzi, kde se mohl soustředit na svou práci pod záštitou rodiny Hoffmannových. Paní Anna Hoffmannová se stala jeho věrnou posluchačkou, inspirátorkou a pečovatelkou. Kromě matematiky se věnoval logice a také poněkud utopickým úvahám o spravedlivějším společenském uspořádání. Všechna svá díla napsal německy. Řada jich vyšla až po roce 1848. Na konci svého života žil v Praze. Roku 1841 se na doporučení Palackého stal sekretářem matematické a filozofické sekce Královské české společnosti nauk. V té době se věnoval problémům nekonečna a připravil řadu přednášek matematického, geometrického, fyzikálního, filozofického, jazykovědného a estetického zaměření, z nichž některé byly později vydány tiskem. Nevyhýbal se ani politickému dění, problematice národního obrození aj.

Bolzanova galerie

V rámci již zmíněného projektu bylo v prostorách bývalé školy vytvořeno informační centrum a v památkově chráněné budově zámeckých špýcharů přibyla rozsáhlá výstavní plocha vybavená audiovizuální technikou. ¹⁾ Asi pětina plochy (136 metrů čtverečních) má být věnována stálé expozici o Bolzanovi.

Bolzanova galerie v Těchobuzi bude slavnostně otevřena 23. června 2007 v 15.00 hodin vernisáží výstavy mých obrazů a soch „Pocta Bolzanovi“. Výstava potrvá do konce srpna. Zároveň mohou návštěvníci shlédnout i zmíněnou expozici věnovanou Bolzanovu životu a jeho rozsáhlému dílu.