Petroglyfy v kyrgyzských horách

Kyrgyzstán je hornatou zemí v severovýchodní části střední Asie. Zabírá celou západní část Tchien-šanu. Horská pásma se střídají s hlubokými stržemi a ledovcovými údolími. Nadmořská výška kolísá od 500 m do více než 7000 m nad mořem. Takřka polovina území leží v nadmořské výšce 1000 až 3000 m n. m. a téměř třetina ve výšce od 3000 do 4000 metrů. Díky tomu jsou přírodní a klimatické podmínky země velmi rozmanité a s tím nepřímo souvisí i množství archeologických pozůstatků. Jedněmi z nejvýznamnějších jsou petroglyfy, které se nejlépe zachovaly ve špatně přístupných údolích a sedlech a které představují jedny z nejstarších kulturních památek střední Asie. Jsou vyryté do skal, skalních bloků, osamělých morénových balvanů či jeskynních stěn na mnoha místech v Kyrgyzstánu, jako jsou Sajmaly-Taš, okolí jezera Issyk-Kuľ, Talaské údolí, Ketmen’-Tjube, Alaj, v regionech Naukat a Aravan či na hoře Sulajman-Tu v Oši.

Nejrozsáhlejší území, pokryté jedněmi z nejstarších petroglyfů typických pro celou střední Asii a jižní Sibiř, bychom nalezli v Sajmaly-Taš, zhruba uprostřed Ferganského hřebenu. Jde o severo-jižně orientovanou sníženinu dlouhou asi 6 km, širokou 700–800 m, položenou v nadmořské výšce až 2800–3450 m. Lokalita je přístupná pouze pěšky či na koních po úzké horské cestě, která prochází podél nebezpečných propastí, přes divočící řeky, nebo stoupá do dlouhých strmých svahů a sněhových polí. Často tu vane silný vítr a výjimkou nejsou ani několikadenní silné deště či krupobití. Kvůli špatným povětrnostním podmínkám zůstává toto místo přístupné většinou jen během jediného měsíce – srpna. Nepřístupnost sice znesnadňuje výzkumné práce, na druhou stranu však malby přirozeně ochraňuje.

Petroglyfy oblasti Sajmaly-Taš jsou vyryty v bazaltických horninách pokrytých hnědou patinou, jež je výsledkem intenzivního zvětrávání. Celkem zde bylo nalezeno asi 10 000 kamenů s kresbami, přičemž hustota dosahuje 50–70 obrazů na kámen. Mezi tyto nálezy jsou však zahrnuty jen dobře viditelné petroglyfy. Pod tlustou vrstvou patiny je skryto nesčetné množství dalších, v podstatě nedokumentovatelných kreseb. Petroglyfy byly vyryty bronzovými a železnými nástroji 0,5–1 cm hluboko do bazaltů. Motivů je nesčetné množství (viz snímky a popis motivů např. obrázek 1, obrázek 2, obrázek 3, obrázek 4, obrázek 5, obrázek 6) a je podle nich možné identifikovat jednotlivé fáze vzniku monumentálního „petroglyfiště“.

Nejstarší petroglyfy v sedle Sajmaly-Taš pocházejí z neolitu až začátku doby bronzové čili z třetího až začátku druhého tisíciletí před naším letopočtem. Mají jasně geometrizující ráz – těla zvířat či lidí jsou rozestavena do mnohoúhelníkovitých či trojúhelníkovitých tvarů. Tento styl je dobře pozorovatelný na rytinách zobrazujících jízdu na dvoukolových vozech, orbu či soužití zvířat s lidmi. Kresby vytvořené v pozdní době bronzové jsou situovány v těsné blízkosti nejstarších rytin a ztrácejí geometrický charakter. Obsahují mnoho antropomorfních objektů, znaky slunce, zvířata a scény kultovního charakteru. Obě skupiny představují nejzajímavější a zároveň nejstarší dochovanou skupinu petroglyfů na Sajmaly-Taš. Další petroglyfy vznikly v mladší době železné, v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Ztrácejí jakoukoli geometrizaci, jsou hlubší a výraznější. Objevují se zoomorfní motivy, scény lovců a domestifikace divokých zvířat – koní, vysoké či kozorožců. Nápadnou svéráznost tohoto období způsobuje vliv skytského umění – zvířata zpodobňovaná, jako kdyby chodila po špičkách či běhala tryskem. Čtvrtá skupina skalních kreseb je datována do prvního tisíciletí našeho letopočtu. Je charakteristická tzv. lineárním stylem. Je jednodušší, hrubší, bez specifických rysů starších rytin. Komplexní motivy se již ztrácejí, jsou znázorňována především jednotlivá zvířata, hlavně kozoroh. Pravidlem se stávají kresby tvořené ostrými liniemi a bez detailů.

Oblast Sajmaly-Taš objevil až r. 1902 vojenský topograf N. G. Chludovoj během mapování. Hned o rok později se do údolí vypravila speciální expedice pod vedením I. G. Poslavského, člena Turkmenského kroužku milovníků archeologie. Skutečný odborný průzkum však započal až r. 1946 a vedl jej B. M. Zima, lektor Kyrgyzského pedagogického institutu ve Frunze (dnes Biškek). Nejpodrobněji zpracoval petroglyfy profesor A. N. Bernštam z Leningradu (Sankt Peterburgu) v padesátých letech.

Jeho práce Skalní vyobrazení v Sajmaly-Taš ¹⁾ si uchovala význam dodnes. V posledních letech studovalo petroglyfy několik odborníků, matematici, archeologové i etnologové. Nikdo z nich však k výzkumu nepřistupoval opravdu systematicky.

V současné době je Sajmaly-Taš jedním z mnoha cílů archeologického výzkumu v Kyrgyzstánu. Roku 1991 začala s jeho systematickou dokumentací K. I. Tašbajeva, pracovnice Institutu dějin Národní akademie věd Kyrgyzské republiky. Vyhledává všechny kameny s kresbami, fotografuje je a popisuje. S její pomocí vznikl i dokumentární film o skalních kresbách. Sajmaly-Taš není dosud zahrnut mezi památky UNESCO jako podobná naleziště petroglyfů v Kazachstánu. Netěší se ani žádnému jinému způsobu ochrany. Přesto mu přímé nebezpečí zkázy nebo poškození nehrozí. Místo je natolik nepřístupné, že je tam počet turistů a návštěvníků vskutku minimální.