Jak starý je objev kmenových buněk v plodové vodě

Nové výzkumy stále znovu potvrzují, že vlastnosti kmenových buněk mohou být využity pro studium vývoje a regenerace tkání či orgánů. Veřejnost si však především klade otázku, zda tyto buňky budou běžně opravovat poškozené či doplňovat chybějící struktury těla a zda budou využitelné pro dlouhodobé dodávání důležitých látek, jako jsou hormony nebo enzymy. Tato taktika by měla cenu především pro orgány a tkáně, které mají omezenou schopnost obnovy (mozek, srdce), nebo v případech, kdy přirozené hojení tkáně není vzhledem k rozsahu poškození dost rychlé.

Jedním z možných zdrojů kmenových buněk je embryonální tkáň. Její využití však naráží na silný odpor té části veřejnosti, která vidí v embryu bezbrannou živou bytost, jež má být obětována. Vliv odpůrců kmenových buněk může pak být využíván v politickém klání, a to i uvnitř Spojených států. Náklady na moderní výzkum kmenových buněk jsou obrovské a omezení tohoto výzkumu by mohlo uvolnit značné finance pro jiné účely národní či mezinárodní politiky, ne nezbytně jen humanitární.

Nedávná zpráva o novém zdroji kmenových buněk z plodové vody (Nature Biotechnology, viz také komentář Vesmíru 86, 76, 2007/2) byla vypuštěna právě včas, a to jak z vědeckých příčin, tak z těch politických. Získání těchto buněk je poměrně snadné a levné. Zdroj je nevyčerpatelný. Navíc odběr či manipulace s nimi nevyvolává etické problémy.

Objev není zcela nový, jak připouštějí i sami autoři – Paolo De Coppi a Anthony Atala. S pomocí Atolovy laboratoře se nakonec prosadila publikace nálezu. Trvalo sedm dlouhých let, než prorazili krustu nedůvěry a mohli své výsledky publikovat v časopise Nature Biotechnology. ¹⁾ O přítomnosti nezralých buněk v plodové vodě a v placentě, které mohou dospívat do různých buněčných typů (do buněk tukových, svalových aj.), se ostatně vědělo mnohem dříve – už před několika desetiletími. A možnost, že by progenitorové či kmenové buňky mohly být v plodové vodě a daly by se využít pro transplantace, zvažovali Andrea-Romana Prusa a Markus Hengstschlaeger z Univerzity ve Vídni již v r. 2002. Ti také navrhli základní experimentalní postupy pro charakterizaci těchto buněk. Švýcar Simon Hoerstrup ukázal, že některé tyto buňky mohou při vhodném pěstování vytvořit na laboratorní misce celou srdeční chlopeň. Ta by se později dala přenést do dítěte, z jehož plodové vody pocházela, a proto by se přihojila bez odmítavé imunitní reakce, jež je překážkou mnoha transplantací. Buňky z plodové vody patří k progenitorům, tj. buňkám, jejichž diferen ciační schopnosti jsou již částečně omezeny. Kultury, které připravili De Coppi s Atalou, však zřejmě skýtají mnohem širší diferenciační možnosti a jsou označovány jako pluripotentní, navíc se samy obnovují (sebeobnova je jednou z hlavních charakteristik kmenových buněk).

Pokud se nový objev potvrdí a vlastnost plodových kmenových buněk dále rozpracuje, bude tento objev znamenat novou éru regenerační medicíny. Již první reakce dosud zarytých odpůrců kmenových buněk (ať už z důvodů etických či náboženských) je pozitivní. Jako by si sami oddychli, že se našla dobrá alternativa. Lze očekávat, že nový přístup k výzkumu a použití kmenových buněk ovlivní počet stoupenců vedoucích politických skupin, a tak se možná přeskupí politické síly. Svědectvím může být rychlá reakce demokratů v USA, kteří okamžitě zesílili tlak pro získání nových fondů na výzkum kmenových buněk.

/Psáno 21. ledna 2007 v Iowě, USA/