Nechat jazyk kočkám – a cesty vlkům? 11

Prodáváme svůj jazyk lacino, ale tak snadno se nevykroutíme. Užijme si ještě nahodilého panoptika potvorností, kterými se náš veřejný jazykový projev hemží tak, že nemusíme ani příliš hledat. (Jak by se mohly na obecné půdě promýšlet a tříbit úrovně vyšší, například výstižnost pojmenování, vhodnost a přiměřenost stylu, musíme-li se ustavičně zabývat samými základy? A tak je tomu v naší společnosti se vším. Vzdělanost je okrajový problém: kdyby ne, smělo by se humpoláctví všude tak sebevědomě roztahovat? Přeju mnoho štěstí.)

Vzrůstajícím množstvím anglicismů v lexiku a cizích slov vůbec se nechci zvlášť zabývat: své už jsem o tom napsal, a jiní ještě lépe a důkladněji, např. Václav Petráček před časem v Literárních novinách (Jak dlouho budeme ještě mluvit česky?, 2004, č. 22, str. 3); čin tím chvályhodnější, že autor není spisovatel ani jazykovědec. Dovolím si jen poznámku všeobecnou: za tento stav věcí nesou u nás hlavní odpovědnost lidé výše postavení a kvalifikovanější – ti, které sociologie kultury označuje jako „zprostředkovatele“ –, protože ti mají přímý kontakt s cizími zdroji a nejčerstvějšími poznatky, názory, inspiracemi, o něž především stojí, a jsou tudíž prvními „přejímateli“, pravými původci nákazy. Chybují přitom dvěma způsoby: nejprve lehkovážným užitím, když přejímají cizí slova často zbytečně, bez ohledu na vlastní zdroje českého jazyka, dokonce v rozporu s tím, jaký význam to či ono učené cizí slovo v češtině už má. Nepřípustně tak zanášejí do jazyka obecného princip, který je únosný nanejvýš v odbornických hantýrkách.

Druhá chyba je závažnější: jen zcela výjimečně tito zprostředkovatelé v češtině odpovídající nové pojmosloví vytvářejí. Nad tento úkol se cítí povzneseni, mají za to, že jim nepřísluší, jako by je jejich společenská pozice stavěla nad jazyk a závazku k němu je zprošťovala. V tomto postoji jsou bohužel utvrzováni „protiintervencionalistickým“ názorem lingvistů-pozorovatelů, podle nichž si má jazyk pomáhat sám. Takovým výrokem se ovšem vydává za skutečnost něco, co je pouhou metonymií. Řekneme-li totiž, že „jazyk si něco vytvořil“, slovem „jazyk“ se tu neoznačuje sám předmět poznání (tedy úhrn znakového systému a aktivit, v nichž se uplatňuje), nýbrž může se jím pouze metonymicky označovat mluvčí tohoto jazyka – nebo množina mluvčích, předpokládáme-li, že vzniklé jazykové řešení se mohlo po nějaký čas tříbit –, který na dané řešení připadl. Jinak totiž „jazyk“ nepracuje, a tím, že „pozorovatel“ onoho mluvčího nedohlédne, se na věci nic nemění; a nemění se nic ani tehdy, když onoho mluvčího dohlédne a zjistí, např. jako pracovníka toho kterého vědeckého ústavu. Jazyk není divoké zvíře, které by se prohánělo mystickým pralesem jako nějakou středověkou zahradou alegorií a tam lovilo nápady, není to ani strom, na němž by slova samočinně bobtnala: je to souhrn a výsledek jazykových úkonů, které někdy někdo provedl, a řešení objevené v hospodě není nezbytně lepší a vhodnější než řešení vymyšlené v terminologické komisi nějakého ústavu; proto také není vůbec dobré při dalším utváření jazyka pouze na hospodu spoléhat. Neboli: „terénem“ jazyka není jen blíže neurčené – pokud možno surové – životní prostředí blíže neurčeného lidu, je jím celé uspořádané lidské společenství odshora dolů, včetně vlády, parlamentu, médií, Vysoké školy ekonomické, Akademie věd a jejích jazykovědných pracovišť, od prvního batolecího zažvatlání až po nejzazší metajazyk všech předchozích metajazyků. Povýšit se nad jazyk tudíž není možné, alespoň pro člověka, a je právem volán k odpovědnosti každý, kdo něco takového činí.

Anglicismus se bohužel stává problémem už nejen lexikálním, začíná přímo zasahovat do gramatických struktur českého jazyka. Začalo to debatami o přechylování ženských příjmení (k tomuto námětu se někdy později ještě vrátím), kde v důsledku všeobecně tolerované nekázně posléze došlo i k prvnímu průlomu, a přesně jak jsem kdysi předpokládal, dnes už začíná vadit i skloňování. Místem průlomu je tentokrát reklama, tedy působiště obchodních společností, které si také myslí (zase metonymie: nemyslí obchodní společnosti, leč jejich představitelé, kterým se točí hlava z jejich zbytnělé esence), že stojí nad jazykem a že si mohou všechno dovolit. Takže teď už se u nás neskloňují názvy těchto společností, zřejmě je to uráží stejně jako Dame Thatcher (to má být akuzativ) ženská podoba jejího příjmení: pročež bychom si měli kupovat „čokoládu od Milka“, „šampóny od L’Oréal“, „sušenky od Opavia“ a brzy dozajista vůbec všechno kvalitní zboží od Hypernova, od Kaufland a vůbec od každá samoobsluha, co ony vyskytat mezi Aš a Bumbálka, protože firma od Švýcarsko rozhodovala, že tak my muset mluvila. (Sporné je totiž i použití předložky „od“ – a ne „z“ – u názvů, které nejsou vlastními jmény majitele: čokolády by měly být spíš „z Milky“: ale když „od“ vypadá, jako bychom je dostávali darem, že? – ačkoliv při troše zlomyslnosti by se to dalo chápat také tak, že se někde kolem hieraticky strnulé Milka možná mihly, než se od ní nějak doklátily k nám.)

Pokud nechceme název firmy ohýbat, třeba aby zůstal pro zákazníka jasně rozpoznatelný, nutno jej v češtině předeslat slovem „firma“, „značka“ apod. nebo lze uvést název zboží a značku bez předložky za ním (čokolády Milka, šampóny L’Oréal). Za slušnějších časů tak obchodníci i činili. Jenže dnes dokonce český mluvčí firmy promlouvá klidně v televizi o smlouvě „mezi Kapsch a českým státem“, zase jen Češi zřejmě vymysleli obludné anglicismy jako „První Gambrinus extraliga“ nebo „Sazka aréna“, a nikdo ani nezaprotestuje, třebaže česká skladba takovéto vázání slov neumožňuje ani náhodou. Pokud vím, nemáme v Praze žádnou Hlávka kolej, ani Masaryk nádraží, ani Karel Univerzitu. Nebo se přistěhuje společnost, která si pro své označení ukradla molekulární vzorec kyslíku, ale nedosti na tom: při první příležitosti si ještě vymíní, že tento vzorec máme povinně číst „outů“. Pitomé hláskování po anglicku (proč, proboha, jsme členy nějakého „ouýsýdý“, místo OESR?) jsme už dopustili, ale tohle? Jestli firma Outů chce, abychom ji vyslovovali outů, ať se tak taky píše!