Spustil únik uhlovodíků globální oteplení?

Eocén začal obdobím enormního globálního oteplení, které trvalo 200 000 let. Během geologického okamžiku – za pouhých 10 000 let – stouply teploty asi o 5–10 °C. Důkazy, že se během této doby do atmosféry uvolnilo enormní množství CO₂, se zdají být nezpochybnitelné. Množství uhlíku, které se tehdy mělo dostat do atmosféry, se odhaduje na 1500 gigatun. Sedimenty svědčí o tom, že v tom období, tj. před 55 miliony let, silně poklesla koncentrace izotopu ¹³C. Jediným uspokojivým vysvětlením se zdá být, že se uhlík uvolnil z ohromného rezervoáru organického materiálu, který je o tento izotop ochuzen. ¹⁾ Jaký mechanizmus však tak velké uvolnění organického uhlíku spustil?

Analýzou seizmických dat ze sedimentárních bazénů v Norském moři geofyzikové zjistili pozoruhodný fakt: dno těchto bazénů je protkáno tisíci sopouchů, které začínají ve vrstvách sedimentů, jež jsou starší než 55 milionů let. Tyto struktury se podobají aktivním komínům, jimiž dnes vyvěrají na mořském dně plyny a voda. Pod sedimenty Norského moře se nachází složitý komplex bazaltických vrstev a žil. Geologové usuzují, že tehdy žhavé magma těmito žílami proniklo do sedimentů bohatých na organický materiál. Z organického materiálu vznikl metan, který těmi dávnými sopouchy pronikl na dno mořské. Zde se částečně rozpustil ve vodě, částečně unikl do atmosféry. Oxidací metanu vznikal CO₂ a voda. Alternativní hypotézy – dopad komety anebo vznícení rašelinišť – uspokojivé vysvětlení neposkytly.

Mechanizmus bychom sice měli, ale problémů se přesto ještě nezbavíme. Vyvstane tím otázka stejně problematická. Aby tímto mechanizmem bylo možné vysvětlit naměřené izotopové anomálie, muselo by uniknout dvakrát tak vysoké množství uhlíku, tj. 3000 gigatun. Vzhledem k tomu, že celkové množství uhlíku uložené v zásobách ropy, olejů a zemního plynu se odhaduje na 5000 gigatun, zdá se, že tento mechanizmus přinejmenším není úplný.