Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

Jiná malebnost

 |  8. 9. 2003
 |  Vesmír 82, 538, 2003/9

Četl jsem si v letošním horkém létě eseje pražského rodáka Viléma Flussera, velkého teoretika médií a technických obrazů, které z pozůstalosti psané v portugalštině přeložila a k vydání připravila paní Edith Flusserová. 1) V eseji o dešti jsem našel toto pěkné vymezení protikladu přírody a kultury: Je příjemné pozorovat déšť za okny. Tam venku zuří přírodní síly a krouží dokola jako vždy beze smyslu. Koho toto kroužení zachvátí, je bezmocně vystaven mocnému víření a neovladatelným silám. Zde uvnitř jsou ve hře jiné procesy. Kdo je uvnitř, řídí události. Pocit bezpečí má původ v jiném pocitu, totiž že se během nesmyslného překotného přírodního dění nacházíme v dějinách a v kultuře. Větrem hnané kapky, dopadající na okenní sklo, představují vítězství kultury nad přírodou. Pozorujeme-li déšť přes okno, nenacházíme se jen vně tohoto deště, nýbrž v situaci protikladné. Tato situace charakterizuje kulturu, totiž její schopnost pozorovat přírodu z odstupu.

Kultura jako odstup od přírody, schopnost vyčlenit se z přírody a zaujmout vůči ní stanovisko. Mluvíme-li o přírodě, vždy už zaujímáme nějaké stanovisko zděděné, naučené, kulturně podmíněné, zkrátka stanovisko, do nějž jsme se přirodili, a jen zřídka se někomu podaří nalézt stanovisko nové. V tomto smyslu není žádná příroda o sobě a hesla typu návrat k přírodě znamenají vždy buď návrat k nějaké dřívější perspektivě, dřívějšímu odstupu, nebo vytvoření varianty nějakého takového odstupu. Stejně tak snahy o zpřírodnění přírody (např. proměny francouzských geometrických parků na romantické přírodní krajiny anglické nebo některé snahy ochránců přírody) jsou jen změnou odstupu a vnucením tohoto postoje přírodě. I takzvané přírodní národy mají propracovaný svůj odstup od přírody, většinou jak ukazuje sociální a kulturní antropologie odstup (kulturu) rozhodně ne primitivní.

Odstup od přírody je vlastní jak vědě, tak umění, a odstupy - perspektivy se v průběhu dějin proměňovaly. V oblasti výtvarného umění tyto proměny těsně souvisejí s proměnami estetického vnímání přírody.2) Dějiny estetiky přírody, toho, co kdy bylo pokládáno v přírodě za krásné, jsou fascinujícím sledem až nepochopitelných proměn. Od naprosté lhostejnosti k takzvaným krásám přírody přes děs z toho, co pokládáme za zvláště krásné v dané době (např. až do 19. století les nebo velehory). Uvádívá se příklad estetika J. J. Winckelmanna, který se v 18. století při spatření Alp prý pozvracel hnusem. Na Přírodovědecké fakultě UK se nyní realizuje grantový projekt věnovaný právě dějinám a filozofii estetického vnímání přírody a má už některé zajímavé výstupy (např. v knize B. Ptáčkové, K. Stibrala a kol. Estetika do kapsy, Olomouc 2002). Estetická hlediska hrají ovšem významnou roli i ve vědě.

Máme mnoho adjektiv, jimiž vyjadřujeme estetické uspokojení při pohledu na krajinu. Je mezi nimi jedno, které je velmi výmluvné: malebný. Nevyjadřuje ani tak to, že je to krajina, kterou by stálo za to namalovat, jako spíše to, že tato krajina odpovídá té představě krásné krajiny, kterou jsme většinou nevědomě přejali z obrazů vynikajících malířů. Ti přece nemalují malebnou krajinu (to dělají druhořadí a podřadní výtvarníci), nýbrž krajina se stává malebnou až jejich dílem, které je vždy symbolotvorné.

Obrazy Bohdana Hostiňáka jsou neustálým dialogem a zápasem s klasickou krajinomalbou. Jeho starší obrazy se zakládají na šifrách, kódech, symbolech, jimiž se pokoušel uchopit tajemství reality a zároveň tuto realitu i zpochybnit, virtualizovat. Tyto šifry a kódy se pak staly součástí jeho krajin, které jsou zrovna tak realistické jako virtuální. Právě z tohoto spojení symbolického, vznešeného, s klasicky realistickým, nízkým, vznikají krajiny-příběhy virtuálně-reálné, bizarní, snové, ironické i alegorické. Předvádějí nám jinou malebnost.

Obrázky

Poznámky

1) Vogelflüge, Essays zu Natur und Kultur, Hanser, Mnichov 2000.
2) Je to trochu pleonazmus, neboť slovo estetika je z aisthesis, což znamená právě vnímání, a estetika je vnímavost pro krásu; toto slovo utvořil německý filozof A. G. Baumgarten v roce 1750.

Citát

Vilém Flusser: Zvyk jako estetické kritérium,

Výtvarné umění 34/1996, s. 4451, překlad Jana Maixnerová

Zcela na vrcholu se nachází něco jako pásmo naprosto neobvyklého, pásmo čistého děsu. V tomto stěží patrném pásmu možná sídlí tzv. „posvátné“. Tomuto pásmu spalujícího záření totiž staří říkali hierofanie (zjevování posvátného). Jiným jménem pro toto krajní pásmo, vycházející z estetického univerza, by asi byl „zázrak“. Zda se v tomto pásmu nacházejí vůbec nějaká umělecká díla, se odtud zdola, kde jsou umělečtí kritici, nedá zjistit, přestože i tito kritici rádi příležitostně mluví o „zázračném umění“.

Všechno nové děsí, nikoli proto, že je takové a ne jiné, nýbrž proto, že je nové. Stupeň děsivosti může sloužit jako míra novosti. Čím děsivější, tím novější. [...]

Kdo prožil otřes krásou (to znamená každý), intuitivně chápe,

jak to s děsivostí nového je. [...]

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné