Archa pro pár vrabců

V nejnovějších publikacích „Bird Life International“ jsem se dočetl, že na zeměkouli je ohroženo již přes tisíc ptačích druhů, tj. více než desetina. Přitom do toho nejsou započteny druhy, které vymizí v jedné zemi, ale v jiné ještě žijí. Hlavní příčinou je zmenšování rozlohy deštných pralesů, v nichž žije nejvíce druhů a také jich tam nejvíce mizí. Dalšími závažnými příčinami jsou přeměna půd a jejího obhospodařování, vysušování mokřadů, turistická zástavba mořských pláží, znečištění vod včetně moří aj. Za ubýváním druhů mohou stát ovšem i příčiny zdánlivě nepatrné – chocholouš nejspíš zmizel v důsledku motorizace, neboť v olejových skvrnách na silnici nenašel to, co nacházel v koňském trusu – a příčiny skryté či dosud nejasné. Bude mít například „přečerpání rybích zásob“ (už termín o lecčems vypovídá) v mořích katastrofický vliv na kolonie mořských ptáků jako svého času El Niño? Proč od nás zmizeli mandelík, ťuhýk menší, ťuhýk rudohlavý? Proč mizí dudek, kolonie racků chechtavých nebo domácí vrabci? Co se stalo s kavkami? Proč se nedaří umělý odchov a navrácení tetřeva do přírody (viz Vesmír 78, 563, 1999/10)? Optimista mezi biology namítne, že změna početnosti a vymírání druhů je přirozená věc. Vždyť i u nás jsou mizející druhy nahrazovány „přistěhovalci“. Během 20. století u nás totiž 10 ptačích druhů zmizelo a naopak 30 jich přibylo. Horší je, že zatímco u 27 druhů bylo zjištěno přibývání početnosti, u 54 druhů se počty snižovaly. Z 202 druhů ptáků, které u nás ve 20. století hnízdily, byl stav stabilní jen u 32,2 %, pozitivní trend byl zjištěn u 30,7 % a negativní u 37,1 % druhů. Mezi stabilní druhy přitom řadíme i vrabce domácího, který mizí v České republice, a kosa černého, který začíná mizet v sousedních státech (viz Vesmír 82, 66, 2003/2).

Krajina betonových van a olejových filmů

Proč bychom měli proti mizení druhů bojovat? Nevede nás k tomu staromilství? Není ochrana přírody jen záminkou k zajištění obživy pro pár úředníků? Nebylo by lepší využít finance obětované nejisté záchraně kalifornského kondora třeba na nákup hokejisty, který by pomohl týmu Los Angeles Kings do finále Stanley Cupu?

Nemusíme ostatně pro příklady chodit za oceán, můžeme si domyslet, k čemu by funkcionalistické přístupy vedly u nás: ke krajině s betonovými vanami a s hladinou pokrytou olejovým filmem proti vypařování, s lesy, v nichž by rostly jen smrky v pravoúhlých řadách, s poli, na nichž by se pěstovaly jen státem uznané plodiny; mezi nimi by vedly zpevněné komunikace, které by spojovaly jednotlivé super-, hyper- a megamarkety… Snad tedy abychom přece jen dali přednost kousku té přírody, byť chráněné.

Máme však znalosti potřebné k účinné ochraně jednotlivých organizmů? Naše informace o rozšíření, početnosti a jejích trendech u jednotlivých druhů ptáků jsou celkem dostatečné a neustále se aktualizují. Mnohem méně toho víme o ekologii jednotlivých druhů a ekologických faktorech, které početnost druhů ovlivňují. Při reedici knihy „Ptáci 2“ (Academia, Praha 1977) se namnoze přepracovávaly jen části o výskytu v ČR, zatímco poznatky o vztahu druhů k životnímu prostředí byly doplňovány jen výjimečně – nové poznatky prostě neexistují.

Ochrana na úrovni napajedel pro sluky

Těžko lze očekávat, že se někdy najdou finance na činnost pracovníků, kteří by zkoumali ekologii jednotlivých druhů a kvalifikovaně vytyčovali progamy na záchranu těch ohrožených tak, aby naše ochrana nezůstala na úrovni napajedel pro sluky lesní. Odborným garantem v ochraně přírody je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Působí v ní i vysoce kvalifikovaní pracovníci, mnozí jsou však zaměstnáni rutinními záležitostmi a na soustavný výzkum jim příliš času nezbývá. Podobně je tomu se zoology zaměstnanými na správách národních parků či chráněných krajinných oblastí. Další zoologové jsou v oblastních muzeích, tam je však návaznost na ochranu přírody otázkou dobrovolnosti. Navíc lze těžko od jediného zoologa očekávat kvalifikované návrhy na ochranná opatření pro ohrožené chrostíky stejně jako pro velké šelmy. Kde však vzít kvalifikované pracovníky, z čeho je financovat a čím je motivovat, jestliže jsou vědečtí pracovníci hodnoceni především na podkladě impakt faktoru? U ekologických problémů nelze zaručit rychlé řešení ani návratnost. Dost dobře nelze zkoumat dlouhodobý trend početnosti nějakého druhu, jestliže granty bývají nanejvýš tříleté. Výsledky takové práce by byly nejisté a nereprezentovaly by úroveň české vědy mezinárodně, renomovaný časopis by podobnou práci ani nepřijal.

Mražené chromozomy jako vzpomínka na domov

Předchozí řádky nemají být protestem proti hodnocení vědy, její problematiky, originality problémů či úrovně řešení a výstupů. Cílem těchto řádků je spíše upozornění na to, že likvidace živých organizmů probíhá tempem, jež může způsobit, že se některé druhy vyřešení těchto problémů nedočkají. Naděje však existuje: třeba se v miliardách, jež jsou věnovány na výzkumy budoucího přestěhování lidstva na nějakou jinou planetu, najde možnost zachránit na vesmírnou archu alespoň pár vrabců domácích či jejich zmražených chromozomů. Vždyť co jiného kolonistům vždy připomínalo jejich domov?