Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

O pohřbech ekosystémů a slaměných panácích

 |  5. 6. 2002
 |  Vesmír 81, 335, 2002/6
 |  Seriál: Pohřbíme ekosystém?, 7. díl (Předchozí)

Poctivý vědec v dnešním světě skutečně neví, zda si má obléknout smuteční oděv, bílý plášť či terénní obuv, pokud chce být „in“ – aspoň současná diskuse ve Vesmíru ho před podobné dilema staví, aniž by mu autority daly jednoznačný návod k tomu, jak se má zachovat. Nezbývá tedy než použít selský rozum a hledat si cestu sám. Oč v diskusi o oběšencích, pohřbech ekosystémů a nových paradigmatech 1) vlastně běží?

Každá definice má dvě části: nově definovaný pojem a výrok, který tento pojem definuje na základě pojmů jiných, považovaných za známé. Z tohoto pohledu mi někdy podstata diskuse o pohřbívání ekosystémů poněkud uniká. Máme začít nazývat definovaný pojem ekosystém jinak? To by samo o sobě příliš smyslu nemělo. Může tedy jít buď o změnu definujícího výroku, nebo o to, že definovaný pojem (ať je definován původní, či novou definicí) již ztratil význam a nemá smysl se jím dále zabývat. Proberme si obě alternativy.

Dle mého názoru není pochyb o tom, že dnes si pod pojmem „ekosystém“ nikdo nepředstavuje to, co vyjadřuje stará definice ekosystému dle E. P. Oduma (1953), nebo že se nyní na pojem „přírodní rovnováha“ díváme zcela jinak než v polovině minulého století. V tom se shodují snad všichni diskutující. Navíc se však domnívám, že máme dostatek prostředků k tomu, abychom pojem, který všichni intuitivně cítíme, definovali adekvátněji, nebo – chcete-li – „moderněji“. Právě pojem „přírodní rovnováha“ je toho krásným příkladem. Po formální stránce si pod rovnovážným stavem můžeme představit třeba jakousi periodickou trajektorii systému nebo – ještě lépe – nějaký atraktor, „přitažlivou množinu“ stavů. Zcela jednoduše se do tohoto pojmu dá zahrnout prostorové měřítko (zavedením jedné či více dalších dimenzí) či třeba náhodnost chování systému (uvažováním rovnic s perturbacemi). Tak bychom mohli pokračovat dál a myslím si, že bychom brzy došli k rozumné definici ekosystému, odrážející když ne všechny, tak podstatnou většinu dnešních poznatků. Čili jsem přesvědčen, že změna definice je možná, ba co více – že dnes již mnozí ekologové (nejspíš většina) s nějakou formou takové definice pracují (viz J. Jeník v tomto čísle Vesmíru 81, 332, 2002/6). S výzvou R. O’Neilla 2) a potažmo M. Konvičky (Vesmír 81, 127, 2002/3) zásadně revidovat koncepci ekosystému je tedy možné souhlasit, ale obávám se, zda oba nevolají po něčem, co se již dávno děje. Angličané pro to mají přiléhavý výraz, který v překladu znamená zhruba „stavět slaměného muže“.

Podívejme se na druhou alternativu: Ztratil pojem „ekosystém“ svůj význam natolik, že nemá smysl se jím dále zabývat? Konvičkovi oponenti tvrdí – a nejspíš i Konvička sám připouští (…Když jsem do Vesmíru psal krátkou informaci o návrhu R. V. O’Neilla zásadně revidovat koncepci ekosystému…) – že o to vlastně nejde. Je prostě praktické takový pojem mít a pracovat s ním, i když dnes má zcela jiný význam než před padesáti lety. A diskuse o tom, zda tento pojem ještě stále označovat slovem ekosystém či nikoliv, mi připomíná diskusi na téma, zda je možné les se 100 stromy po vykácení jednoho stromu i nadále považovat za les (pokud ano, vykácíme další strom – je to ještě les? atd.).

Jednu věc bych však přece jen rád zdůraznil. Zdá se mi, že poměrně úspěšně by se dalo polemizovat s tvrzením, že „mechanistické pojetí ekosystémů poskytlo ,vědecké‘ a zároveň srozumitelné argumenty hnutím za ochranu přírody“. Lépe řečeno, znal bych mnohem přiléhavější případ zneužití pojmu, a to toho, který je označován slovem „ekolog“. Domnívám se, že bychom přírodě velice pomohli, kdybychom místo pohřbívání ekosystémů velice důsledně ve všech možných sdělovacích prostředcích rozlišovali a vysvětlovali rozdíl mezi „ekologem“ jakožto vědcem zabývajícím se mj. těmi pohřbívanými ekosystémy (nebo „novými paradigmaty“, to je mně osobně jedno) a „ekologickým aktivistou“ jakožto člověkem snažícím se spíše politicky, amatérsky a dobrovolně o ochranu přírody, ale nikoli primárně o vědecké vysvětlení zákonitostí v ní panujících. To míním zcela pragmaticky, bez jakéhokoliv pejorativního podtextu – sám jsem členem ČSOP.

Mám pocit, že iniciátorovi diskuse šlo především o to, aby rozhýbal debatu o jednom z aktuálních témat v ekologii. To se mu bezesporu podařilo na jedničku. Jistě mi však promine, že pohřbívat ekosystém s ním nepůjdu. Do Ecology sice čirou náhodou jednu práci zrovna odesílám (a všichni víme, že téměř jistě bude nakonec otištěna někde jinde), ale jde v ní o empirický test našich hypotéz o ovipozičních strategiích hmyzích predátorů, nikoli o reakci na článek, jenž se stal prapůvodem naší diskuse. Myslím si totiž, že k O’Neillovu článku je možné kromě triviálního souhlasu dodat maximálně to, že „staví strawmana“. Ostatně – přiznejme si otevřeně – kdyby snad M. Konvička či kdokoliv další z nás diskutujících dostal MacArthurovu cenu, taky by možná při přednášce po jejím obdržení povídal banality…

Poznámky

1) Konvička M.: Vesmír 81, 127, 2002/3, Rázgová E.: Vesmír 81, 129, 2002/3, Sádlo J.: Vesmír 81, 130, 2002/3, Rychnovská M., Konvička M.: Vesmír 81, 248, 2002/5, Storch D.: Vesmír 81, 250, 2002/5, Jeník J.: Vesmír 81, 332, 2002/6.
2) O’Neill R. V.: Ecology 82, 3275–3284, 2001.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí
RUBRIKA: Diskuse

O autorovi

Pavel Kindlmann

Prof. RNDr. Pavel Kindlmann, DrSc., (*1954) vystudoval teoretickou kybernetiku na MFF UK a nyní je profesorem ekologie na Biologické fakultě Jihočeské univerzity. Zabývá se evoluční ekologií, životními strategiemi a modelováním populační dynamiky na systémech mšice – afidofágní predátoři – terestrické orchideje. Je jedním z autorů knihy Biologické principy ochrany přírody (spolu s R. B. Primackem a J. Jersákovou), nakl. Portál, Praha 2001.

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné