Judita Durynská – paní znamenité krásy a ducha neobyčejného

Královniny pozůstatky byly objeveny při archeologickém výzkumu románské baziliky a kláštera v Teplicích, které Judita založila na počátku 2. poloviny 12. století.

Nálezová situace – uložení v pohřební kapli baziliky tváří k oltáři – svědčila o výjimečnosti a stáří pohřbu. Kostra spočívala na zádech, hlava byla položena na prostém opukovém kameni, milodary chyběly.

Výzkum prováděly Archeologický ústav ČSAV a Krajské muzeum v Teplicích v letech 1954–1957 pod vedením A. Hejny. Obsah Juditina hrobu byl nejdříve uložen v Teplicích, pak byl převezen do Archeologického ústavu v Praze a odtud do depozitáře ve Slaném. Tehdejší zpráva M. Blajerové (1961) však ani neobsahuje nálezovou dokumentaci, ani příliš nepopisuje královniny pozůstatky. Tečku za nenahraditelnými ztrátami cenného historického materiálu udělalo až převzetí Juditiny lebky antropologickým oddělením Národního muzea v Praze koncem 90. let minulého století. Zatím bohužel můžeme jen konstatovat, že se celá královnina kostra – kromě lebky a spodní čelisti – kdesi ztratila.

Judita Durynská

První manželka knížete Vladislava II. Gertruda Babenberská zemřela 4. 8. 1150 ve svých 32 letech. O dva roky později se Vladislav II. oženil s Juditou, dcerou Ludvíka II., lantkraběte Durynského. Po Vladislavově korunovaci na českého krále r. 1158 se Judita stala královnou. Kronikář o ní píše jako o paní znamenité krásy, ducha neobyčejného a téměř mužského, mysli smělé a podnikavé, milovnici nauk a literatury, sběhlé i v řeči latinské a ve věcech politických. Často zastupovala krále v době jeho nepřítomnosti. Vladislav byl velmi činorodý, především při zakládání mnišských sídel a jejich nadání. Obě jeho manželky se zúčastnily založení 9 nejbohatších a nejslovutnějších staročeských klášterů (6 mužských a 3 ženských). Byl mezi nimi i teplický klášter u léčivých pramenů, který byl zasvěcen patronu léčivých vod Janu Křtiteli. Tento klášter byl jako druhý v Čechách osazen ženskou benediktýnskou řeholí, a tím se ocitl v blízkém vztahu s prvním ženským klášterem, svatojiřským konventem, založeným na Pražském hradě již r. 973. Ten mu byl nadřazen jako klášter mateřský. Nejstarší zprávy o založení teplického kláštera pocházejí od Vincenta Pražského a milevského opata Jarlocha. První z nich Juditu výslovně jmenuje jako zakladatelku a budovatelku, což druhý potvrzuje. Obě zprávy se vztahují k letům 1158–1164. O Juditě jako o zakladatelce teplického kláštera se zmiňuje i Dalimil, který navíc píše, že byla po smrti pohřbena v Teplicích. Pozdní zprávu o její smrti a pohřbení v teplickém klášteře přináší i autor jejího nekrologu. Po něm r. 1370 přebírá starší záznamy a tradice ještě Pulkava.

Kronikář Vincent Pražský považuje stavbu teplického kláštera za významnou a řadí ji po bok nejslavnějšího královnina podniku – stavby kamenného mostu v Praze. Most byl situován přibližně jako dnešní most Karlův. Byl dlouhý 514 m, široký 6,8 m a měl 21 oblouků. Z této stavby zbyly jen části prvních pilířů na staroměstském a malostranském břehu Vltavy. Nákladná stavba, financovaná hlavně penězi z králových válečních tažení, se uskutečnila v letech 1158–1172. Most nesl jméno královny Judity. Mostní stavba byla r. 1342 zničena povodní. Teprve r. 1357 se začal stavět Karlův most.

… a její pozůstatky

Lebka nese jednoznačně ženské znaky. Z jednotlivých zlomků se podařilo sestavit většinu mozkovny, obličejové kostry a spodní čelisti. Lebku zdeformovala dlouhodobým tlakem náhrobní deska a těžký zásyp nad ní. Tlak působil podle osy vedoucí od pravého čelního hrbolu k dolnímu úhlu spodní čelisti. O původním dobrém zachování kostní tkáně však svědčí výborný stav alveolárních partií čelistí s úplným chrupem (při vyzvedávání byl ztracen pouze první levý dolní řezák). ²⁾

Z historických zpráv známe jen Juditin příchod do Čech r. 1152 a víme, že přežila svého manžela, který zemřel 18. 1. 1174. Nevíme nic o datu jejího narození, o jejím věku v době sňatku s králem Vladislavem II. či v době jeho smrti po jejich 21letém manželství, ani o tom, jak dlouho ještě žila po smrti svého chotě. V. Novotný ³⁾ píše, že Judita přežila ho [krále] a zemřela potom, Čech více nespatřivši, asi 9. září neznámého roku.

Musíme proto s odhadem dožitého věku vycházet ze zachování lebky, srůstu hlavních lebečních švů, dále pak ze zachovalosti a změn v tvrdých zubních tkáních zkoumaných histologickou metodou podle Gustafsona a Kiliana. Všechna tato vyšetření nepochybně prokazují vysoký dožitý věk – okolo 75–80 let.

Královna měla mimořádně zachovalý a úplný chrup bez sebemenších patologických projevů. Alveolární výběžky fyziologicky a velmi pomalu atrofovaly, ale jsou zcela bez chorobného postižení parodontu. Hranici dásně označuje velmi výrazně vytvořený zubní kámen a z ní je zřejmé, že fyziologická atrofie snížila zubní lůžka o 3–4 mm, a to na horní i dolní čelisti. Obroušení korunek hluboce odkrylo na všech zubech dentin, ale o zdraví zubů svědčí, že se na žádném z nich neotevřela zubní dutina. Na rentgenovém panoramatickém snímku čelistí vidíme všechny zubní kořeny zcela nepoškozené. Absolutní rozměry královniných zubů se nijak výrazně neliší od současných českých norem.

Profesor C. Povýšil (2001) histologicky vyšetřil zlomek Juditiny týlní kosti pomocí techniky neodvápněných řezů. Kostní tkáň byla uspořádána obvyklým způsobem, kostní trámce byly přiměřeně velké a nenesly žádné stopy osteoklastické resorpce.

Co jsme o Juditě věděli a co dosud ne

Máme jen jedinou možnost jak charakterizovat Juditinu fyzickou osobnost, a to podle dochované lebky. V padesátých letech byla lebka sestavena technicky špatně a anatomicky chybně – např. na jedné straně dolní čelisti byly zasazeny 4 stoličky. Tato prvotní úprava se však zasloužila o zachování podstatných částí. Dala se proto uskutečnit nová rekonstrukce a učinit úspěšný pokus o obraz lebky před poškozením v hrobě jednak s využitím dioptrografických kreseb, jednak digitálním zpracováním rentgenových snímků.

Juditinu lebku jsme porovnali s lebkami následujících přemyslovských králů počínaje jejím synem Přemyslem Otakarem I. Můžeme říci, že obličejový reliéf těchto králů byl jemný až žensky gracilní. Nosní kořen nebyl zaříznutý. Královnin nos byl středně široký, synův nos užší. Královna i její syn měli vysoké očnice. Mozkovna Přemysla Otakara I. byla větší a nižší, mozkovna Václava I. největší a vysoká jako u královny.

O výšce královniny postavy se můžeme jen dohadovat podle zmínky M. Blajerové o gracilitě kostry – snad měřila 161–162 cm (syn Přemysl Otakar I. měřil 166–170 cm, vnuk Václav I. 165–166 cm).

Pomocí sérologického vyšetření absorpčně eluční metodou byla prokázána krevní skupina B. Známé výsledky sérologických testů z Juditiny rodiny jsou sice neúplné, ale v souladu se známým historickým rodokmenem.

Na základě nových poznatků můžeme odhadnout, že se královna mohla narodit v letech 1135–1140, v době svatby jí bylo 13–18 let, s Vladislavem II. prožila jednadvacetileté manželství a v době královy smrti r. 1174 jí bylo okolo 40 let. Zemřela po plném a zdravém životě jako stařena ve věku 75–80 let, snad po r. 1210.

Podle královniny lebky můžeme soudit, že její zdravotní stav byl výborný, M. Blajerová zmiňuje jen artrotické projevy na koncích pažních kostí, hlavici kosti vřetenní, čéškách a prstních článcích.