Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/9

Téma měsíce:

Chiralita

Obálka čísla

Četli jsme na téma eutanasie

na webovské stránce www.zdrav.cz/
 |  5. 3. 2001
 |  Vesmír 80, 124, 2001/3

[…] Nebudu zde argumentovat posvátností a nedotknutelností každého lidského života, argumentem naší kultury a naší civilizace. Zaměřím se však na rozbor tzv. kluzkého svahu, termínu lékařské etiky (slippery slope). Všeobecná zkušenost nás učí, že dovolíme-li sami sobě dělat něco, co bychom dělat nechtěli nebo neměli, ihned se vyskytnou otázky, zda bychom si nemohli dovolit udělat i něco dalšího. Když člověk nebo společnost nastoupí určitou kluzkou cestu, již sama gravitace je stahuje dále a dále. V případě eutanazie to znamená, že pokud dovolíme lékařům ukončovat životy umírajících na jejich vlastní žádost, rozhodně to neskončí. Budeme vtahováni stále dále a postupně bude tato možnost rozšiřována. Dojde k ukončování životů lidí s těžkou chorobou, ale dosud neumírajících, životů lidí s chorobami nevyléčitelnými, kteří by však mohli být ještě dlouho živi, životů těžce postižených novorozenců, lidí senilních nebo lidí s různým mentálním handicapem atd. Velká řada dokumentů z Nizozemí svědčí o tom, že kluzký svah se zde stal skutečností a že mezi chtěnou a nechtěnou eutanazií (nebo dokonce eutanazií proti chtění nemocného) je jen krůček. Jsem radikálním odpůrcem eutanazie. Současně jsem si však velmi dobře vědoma toho, že bolestná a těžká umírání existují. Je však třeba proti nim bojovat úplně jiným způsobem: dobrou paliativní péčí a rozvojem hospicového hnutí.

Doc. Mudr. Marta Munzarová, Csc., vede Oddělení lékařské etiky LF Masarykovy univerzity v Brně


[…] S každou morálkou by jistě bylo v rozporu a nabývalo by přímo kriminální povahy, kdyby se někdo, kdo si chce sáhnout na život z důvodů duševní choroby, osamělosti, zoufalství a případně i kdo si na život sáhne náhodou, ponechal svému osudu. Avšak morálce se musí příčit i snaha zabránit někomu vykonat oběť ve prospěch vznešené myšlenky či druhých osob, jež je přece vrcholem morálního počínání. Tyto alternativy ovšem nelze vztáhnout k žádnému typu chování; chování může být stejné, a přece je třeba hodnotit ho po morální stránce různě. Tím jediným, čím lze oba typy počínání rozlišit, je pouhá pohnutka a potažmo vůle; vůle je ovšem obvykle směsí pohnutek a někdy je obtížné tyto pohnutky roztřídit; budiž v této souvislosti zmíněn Jan Palach. Avšak porozumět pohnutkám druhého vyžaduje jiné vzdělání než to, jež jsme si všichni ve školách osvojili. Troufám si dokonce tvrdit, že naše civilizace je v tomto směru těžce dementní či retardovaná a primitivní i navzdory všem svým technickým úspěchům. Vždyť sotva kdo pořádně zná z hermeneutiky i jen její název, natož aby znal rozmanité zákony tohoto prastarého oboru. Dokud tudíž hermeneutiku v čisté i aplikované podobě nevstřebáme a dále nerozvineme, nebudeme s to otázku eutanazie vůbec řešit. Avšak i naopak, na eutanazii budeme možná jednou vděčně vzpomínat, totiž pokud se díky ní začneme uměním porozumět druhým lidem hlouběji zabývat.

MUDr. PhMgr. Jan Payne je přednostou Ústavu pro humanitní studia v lékařství 1. LF UK


[…]Ona současná diskuse má samozřejmě své dějiny. Pomineme-li hippokratovský příkaz pro lékaře nepodat smrtící lék pacientovi a židovsko-křestanský důraz na posvátnost a nedotknutelnost lidského života, pak moderní diskuse začíná v době vítězícího darwinizmu a klasického liberalizmu. Roku 1870 rozpoutal nelékař S. D. Williams diskusi o užívání éteru a chloroformu k ukončení života nevyléčitelně nemocných. Do diskuse se zapojili právníci a politici. Roku 1906 byl v Ohiu připravován zákon o legalizaci eutanazie, diskuse se vedla na stránkách politického denního tisku. Lékaři tyto snahy odmítali a zákon nebyl nakonec přijat. Veřejná diskuse se uklidnila, ale obnovila se s příchodem ekonomických problémů v Německu. K. Binding a A. Hoche publikovali práci Povolení ukončit život, který nestojí za to žít. Mluví se tu o méněcenném či bezcenném životě nevyléčitelně duševně nemocných a postižených. Smrt pro takové lidi je charakterizována jako milost či léčba. Poprvé se tu objevuje také ekonomické zdůvodnění takového postoje: bezcenné životy prý stojí společnost zbytečné peníze, a navíc se poškozuje genetický potenciál národa. Tyto ideologické důrazy pak vyústily ve zrůdnosti nacionálního socializmu, rasovou hygienu, norimberské zákony a akci eutanazie. Ve třicátých letech se však diskuse o eutanazii neomezovala jen na Německo. Diskusi rozvířil opět popularizační článek v anglickém Daily Mail a další záplava článků. Následně vznikla i odborná Společnost pro uzákonění eutanazie. V parlamentu však návrhy neprošly. Po válce došlo k odhalení hrůz koncentračních táborů a zneužívání medicíny. Veřejná debata o eutanazii víceméně utichá. Je jí vymezeno místo v odborné a věcné diskusi. S novým elánem se však opět stává novinářským hitem koncem 80. a začátkem 90. let. Podobně jako v letech třicátých dochází k ekonomickým světovým problémům. Tato propojenost veřejné diskuse o eutanazii s ekonomickými problémy je jistě důvodem k zamyšlení.

Václav Ventura působí jako odborný asistent na 1. LF UK v Praze a na Teologické fakultě UP Olomouc

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína

O autorech

Jan Payne

Marta Munzarová

Václav Ventura

Doporučujeme

Homochirální život a racemická smrt

Homochirální život a racemická smrt uzamčeno

Tomáš Ovad, Petr Slavíček  |  2. 9. 2024
Saský král Lothar III. zahájil krátce po své korunovaci římským císařem tažení na Sicílii, ovládanou normanským panovníkem Rogerem II. Ačkoli...
Žabí poklad amazonských domorodců

Žabí poklad amazonských domorodců

Pro někoho jde o magickou medicínu prodávanou na internetu, pro domorodé obyvatele Amazonie o cennou surovinu využívanou v tamní medicíně, ale v...
Podvodní ohňostroj

Podvodní ohňostroj uzamčeno

Bioluminiscence, tedy proces produkce a emise studeného světla živými organismy, se může uplatnit v základním výzkumu, v neinvazivním...