Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

MARTIN GOJDA: Archeologie krajiny. Vývoj archetypů kulturní krajiny

Academia, Praha 2000, 238 stran, 84 černobílích i barevných obr., grafy, tabulky, obsáhlý poznámkový aparát, reprezentativní seznam literatury, souhrny v češtině, němčině a angličtině, váz., cena a náklad neuvedeny
 |  5. 2. 2001
 |  Vesmír 80, 108, 2001/2

M. Gojda sice není první, kdo se v úvodu pokusil nastínit vývoj archeologie, jeho text je však originální tím, že srovnává střední Evropu s Anglií a Dánskem. Ukazuje, jak se v důsledku odlišného společenského, kulturního a ekonomického vývoje v různých zemích lišil i vývoj archeologie. Je rozdíl v mentalitě lidí žijících s pravěkými megalitickými monumenty před očima a těch, kteří jsou odkázáni na náhodné nálezy památek ukrytých pod zemí.

Archeologie krajiny je poměrně mladý obor, a proto se autor v přehledu neomezuje na líčení vývoje, jehož aktéry a pamětníky již spolehlivě umlčela smrt, ale hodnotí i poválečný vývoj. Nevyhýbá se kritice tradiční typologické artefaktuální archeologie a seznamuje čtenáře i s novějšími přístupy (s analytickou archeologií D. L. Clarka, procesuální archeologií L. Binforda či postprocesuální archeologií I. Hoddera). Stručný, věcný, přehledný, a hlavně srozumitelný text ocení nejen profesionální badatelé a studenti archeologie, na něž se autor v úvodu výslovně odvolává. Milovníkům tabulek a grafů doporučuji obr. 7, který shrnuje vývoj archeologie od počátku po dnešek. Cenný je rovněž nástin současné struktury našich i mezinárodních archeologických institucí.

  • Archeologie a krajina předků. Od antické bukolické krajiny vede autorova cesta přes krajinu středověkou a racionální i romantickou krajinu novověkou až k postmoderním tezím typu „krajina jako tekutá mozaika“ (viz Jiří Sádlo, Vesmír 77, 96, 1998/2). Ústředním pojmem je „paměť krajiny“ (viz též Jan Klápště, Vesmír 76, 343, 1997/6). M. Gojda se opět vrací k Anglii a vysvětluje, proč se v zemích s megalitickými památkami archeologové zajímali o vývoj krajiny již od 16. století. Zvláštní kapitola je věnována britskému badateli O. G. S. Crawfordovi (1886–1957). Kromě Velké Británie řadí M. Gojda k velmocím krajinné a environmentální archeologie skandinávské země, Německo a Španělsko.

    Tento oddíl je poněkud nahuštěn informacemi. Po seznámení s významovými nuancemi mezi archeologií environmentální, krajinnou, terénní, prostorovou, mimosídlištní aj. následuje přehled přírodních a společenských oborů, s nimiž archeolog studující krajinu spolupracuje: ekologie, botanika, geologie, geomorfogie, klimatologie, sociální, historická a sídelní geografie, kartografie, toponomastika a GIS (geografické informační systémy, využívající moderní výpočetní techniku). Z metod archeologické prospekce M. Gojda věnuje nejvíce místa „své“ letecké archeologii, resp. dálkovému průzkumu země (viz Vesmír 79, 337, 2000/6), zmiňuje se však i o dalších (fyzikálních a chemických) metodách studia podpovrchových jevů. Zabývá se také nejstaršími a technicky nejméně náročnými metodami archeologické prospekce: sběrem artefaktů na zoraných polích a dokumetací zaniklých plužin i dalších antropogenních reliktů viditelných na povrchu (valů, příkopů ad.). Tuto méně snadnou část knihy by měl čtenář prostudovat, chce-li správně pochopit závěrečné partie.

  • Archetypy evropské kulturní krajiny. Po seznámení s termíny (výšiny – nížiny, mořské pobřeží, zapojený les, sídelní zóny) následují základní typy lidských areálů v krajině: zemědělské zóny, města, fortifikace, kultovní areály, exploatační – výrobní areály. Necelé dvě desítky stran věnoval M. Gojda shrnutí výsledků archeologického studia krajiny: schéma čtyř vrstev (archetypů) viditelných v současné evropské krajině. Rozlišení pravěké, římské, středověkénovověké krajiny se jistě v budoucnu dočká dalšího chronologického a regionálního upřesňování. Jsem přesvědčen, že např. mezi krajinou neolitickou a krajinou doby bronzové bude časem možné shledat kvalitativní rozdíly odpovídající rozdílům např. mezi krajinou středověkou a současnou; důležité bude studium regionálního vývoje krajiny – např. archetyp římské krajiny nemá rozhodně celoevropský význam apod. Diskusi ovšem nepochybně vyvolá i chronologické vymezení předmětu Gojdovy knihy: neolit – současnost. Krajinu jako „lidský fenomén“, jako „určité vidění domova, vizualizaci nás samých v horizontu místa, které je vykrojeno, ve vztahu, k němuž rozumíme svému zde a nyní“ zcela určitě znali i lidé v paleolitu a mezolitu. V Čechách proto s pojmem krajiny musíme počítat téměř dva miliony let. Čtenáři doporučuji, aby si po přečtení posledního oddílu knihy osvěžil prostřední metodickou část. To, že nám posledních osm tisíc let zemědělské a průmyslové krajiny připadá zjevnější než stovky tisíc let předchozí krajiny lovecké a sběračské, je dáno nejen odlišným charakterem zemědělské a lovecké krajiny a rozdílným časovým odstupem, který nás dnes od těchto krajin dělí, ale také výběrem metod studia, které nám „nasvětlují“ odlišné složky a vrstvy (archetypy) krajiny. Toho si je však autor vědom a svou knihu koncipuje jako úvod do problematiky. Záměr „předložit knihu poučnou a zároveň atraktivní“ se mu vskutku podařil. 1)

Poznámky

1) Knihu jsem četl v době, kdy jsme se studenty obecné antropologie v lesích na Tachovsku (mezi Planou a Černošínem) hledali relikty zaniklé zemědělské krajiny, v níž se roku 1647 po tři týdny odehrávaly boje švédské a císařské armády (viz též Vesmír 79, 17, 2000/1). Nachodili jsme desítky kilometrů, nalezli, zaměřili a zakreslili kilometry mezí a zaniklých cest – a po večerech společně četli Gojdovu Archeologii krajiny. Ideálnější situaci pro její četbu si snad ani nelze představit. Škoda jen, že se příliš nehodí k tomu, aby si ji člověk přibalil do rance a podle potřeby v ní zalistoval na louce, na poli nebo v lese. Přimlouvám se proto za další (paperbackové) vydání.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Archeologie
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Václav Matoušek

PhDr. Václav Matoušek, CSc., (*1954) vystudoval prehistorii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze. Pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR. Nyní přednáší na Fakultě humanitních studií UK.

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...