Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Mezní situace

 |  5. 1. 2001
 |  Vesmír 80, 58, 2001/1

>Původ filozofie, zvláště pak té, z níž vznikla naše věda, se spatřuje v údivu – údivu nad nesamozřejmostí samozřejmého, údivu, že něco je, místo toho, aby nebylo nic. A druhý zdroj s tímto údivem souvisí: jsou to pochybnosti – zda to opravdu je tak, jak si myslíme, zda nejsme nějak oklamáni (někým jiným, přírodou, sami sebou). Z toho se pak vyvinulo pochybování metodické, které dalo vzniknout kritickému myšlení, naší ctnosti i zpupné pýše. Filozof lidské existence, lidského údělu, conditio humana, Karl Jaspers přidává zdroj třetí, jímž je Erschütterung des Menschen, to, co člověkem otřese a zatřese tak, že si uvědomí svou bezmocnost, slabost, ztracenost, hříšnost. V druhé přednášce svého Úvodu do filozofie Jaspers píše: Existují však situace, které svou podstatou přetrvávají, i když se na první pohled mění a skrývají svou všemocnost pod rouškou: musím zemřít, musím trpět, musím bojovat, jsem vydán náhodě, zaplétám se nevyhnutelně do hříchu a viny. Tyto základní situace našeho bytí nazýváme situacemi mezními. To znamená, že je nemůžeme překročit, nemůžeme je změnit. Uvědomit si je znamená dosáhnout po údivu a pochybnosti hlubšího původu filozofie. V běžném životě se jim snažíme uniknout. Zavíráme před nimi oči a žijeme, jako by neexistovaly. Zapomínáme, že musíme umřít, zapomínáme, že jsme obtíženi vinou, že jsme vydáni na milost i nemilost náhodě. Pak máme ale jen konkrétní situace, které si přizpůsobujeme v náš prospěch a na něž reagujeme plánováním a jednáním ve světě v náš vlastní prospěch. Na mezní situace ale reagujeme buďto tak, že si je zatajujeme, nebo – když si je uvědomujeme – zoufalstvím, ale i obnovou: proměnou našeho vědomí bytí se stáváme sami sebou.

První dva zdroje filozofie, údiv a pochybování, lze – při vší úctě a obdivu – přece jen pokládat za jistá intelektuální cvičení, která v tom rozhodujícím k lidské situaci mnoho neřeknou. Představa, že tváří v tvář mezním situacím bychom mohli úlevně reagovat údivem a pochybováním, je nepochybně absurdní. Navíc ale bez tělesné lidské situace nejsou zodpověditelné ani ty otázky, které vyvolává údiv a pochybnost. Stačí připomenout, že v současné analytické filozofii orientované na jazyk jsou trvalou můrou tři krátká slova: já, zde a nyní. A že kognitivní vědy stěží (od)vysvětlí vědomí, jestliže si nedokáží poradit s bolestí (třeba s obyčejnou bolestí zubů).

Mezní situace jsou ústředním tématem díla Jiřího Sozanského. Tak jako pro předcházející generace umělců byly mezními situacemi obě světové války, pro generaci, která nastupovala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byl mezní situací otřes způsobený "bratrskou pomocí" a tím, co po ní následovalo. Sozanský je umělec zaujatý (rád bych řekl angažovaný, ale toto slovo bylo tak znečištěno, že bude dlouho trvat, než se bude moci vrátit do oběhu) – zaujatý až tělesně. A to nejen tak, že se osobně tělesně podílí na svých výtvarných akcích – environmentech a performancích, ale i vlastním nasazením a přímou pomocí, např. v Sarajevu.

Akce, instalace, performance, environmenty Jiřího Sozanského od instalací a akcí v Malé pevnosti Terezín (od r. 1976), přes bouraný Most (1981–1982), opuštěný Dům č. 50 ve Vysočanech (s performancí francouzského herce D. C. Maurina, 1987), apokalyptickou Bosnu až k práci s tělem v "box-artu", dokumentované na loňské výstavě v Mánesu, jsou zachyceny na filmu a lze je dokonce občas vidět i v televizi. Všechny spojuje velké Sozanského téma Člověk – Job). Jsou výtvarně-filozofickou odpovědí na otřesy vyvolané mezními situacemi. Jsou obnovou, o níž mluví Jaspers: jsou tou proměnou našeho vědomí, jíž se stáváme sami sebou.

Obrázky

Když jsem poprvé vstoupil do vypálené Univerzitní knihovny, zasáhla mne podivná energie, která vyzařovala z tohoto místa.

Jiná pozoruhodná skutečnost: knihovnu navrhl český architekt Vítek, který spáchal sebevraždu před dokončením budovy, mohlo by se říci, že jeho tragický osud předznamenal osud jeho práce.

Výstřel, který zažehl první strašnou válku dvacátého století, padl nedaleko knihovny.

Strávil jsem mnoho času v khihovně sbíráním předmětů, které zničil žár ohně, a chtěl jsem poznat, jak změnit devastované prostředí alespoň na chvíli v místo podobající se nějakému uměleckému dílu.

.....

V roce 1993 jsem potkal mnoho lidí, kteří uprchli z teritoria okupovaného paramilitantními srbskými jednotkami. Jejich svědectví bylo děsivé a kresby ze série APOKALIPSA byly mou první reakcí.

Jiří Sozanský, text z katalogu Art in extreme situation, Brussel, 1997

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...