Kanibalizmus mořských plžů v třetihorách východních Čech

Typickým představitelem nevelké skupiny biogenních struktur nazývané praedichnia (stopy predace, tj. lovení kořisti pro potravu) jsou kruhové vrtby ve schránkách mořských plžů. Jak vznikají? Dravý plž napadne kořist jiného plže, mechanicko-chemicky proděraví jeho schránku a vysaje poživatelné tkáně. Tento typ biogenních struktur má vysokou pravděpodobnost zachování v horninovém záznamu a je dobře znám i ze současných moří. Vzhledem k tomu, že praedichnia jsou stopami působení různých organizmů na sebe navzájem, má jejich studium přímý vztah k paleobiologii, k objasňování role predace v makroevoluci atd.

Kromě praedichnií, jejímiž původci jsou plži, byly popsány i analogické, ale tvarově odlišitelné struktury vytvářené chobotnicemi. Rovněž jednotlivé čeledi dravých plžů vytvářejí vrtby tvarově odlišné. Kruhovou, směrem k centru ulity se zužující vrtbu Oichnus paraboloides Bromley, 1981 (viz obr.) v současné době vytvářejí pouze plži nadčeledi Naticacea; zpět do geologické minulosti je možno sledovat společenstva měkkýšů se stopami útoků naticidních plžů až do spodní křídy. Další, v čase izolovaný výskyt je znám z triasu a časově se shoduje s nejstaršími dosud známými nálezy naticidů. Konečně jsou vrtby shodného tvaru a velikosti známy i z devonu; v tomto případě je však značná pravděpodobnost, že jejich původce je odlišného systematického zařazení; jeho chování vedoucí ke vzniku stopy Oichnus bylo později nezávisle rozvinuto naticidními plži.

Paleontologický záznam svědčí o tom, že původce vrtby, tedy útočník, se choval tak, aby měl ze své aktivity co největší potravní zisk při vynaložení co nejmenší námahy. Proto obvykle vrtal kolmo k povrchu v co nejtenčím místě schránky. Neméně důležitý byl pro něj výběr kořisti: Nejčastěji napadal středně velké kusy - malé poskytují málo potravy, s velkými jsou zas potíže při vrtbě, navíc akce trvá dlouho a riziko je příliš velké. U některých skupin plžů se během svrchní křídy a třetihor nově objevila povrchová skulptura schránek, ale protože jakožto ochrana proti navrtání nemá téměř žádný význam, nelze ji považovat za evoluční odpověď na popisované nebezpečí.

Zajímavým jevem jsou i vzácně se vyskytující schránky naticidů s vrtbami, jejichž původcem je patrně vlastní druh. Většina těchto případů je považována za geologický záznam kanibalizmu. Otázkou zůstává, zda tento kanibalizmus znamenal vždy napadání živých jedinců. Podle některých indicií, o nichž se ještě zmíníme podrobněji, se domníváme, že mohly být navrtávány i odumřelé kusy.

Jedno z nejlépe dokumentovaných společenstev mořských plžů s hojným výskytem vrtby Oichnus bylo v současné době popsáno z usazenin mladších třetihor (badenu) z okolí České Třebové. Většina zde nalézaných navrtaných ulit náleží poddruhu Pirenella picta mitralis. Vrtby ve schránkách tohoto poddruhu jsou situovány převážně ve střední části ulity (zhruba 60 % vrteb leží ve střední třetině délky schránky, 25 % v první třetině délky - u ústí - a 15 % v poslední třetině - u vrcholu). Poloha vůči směru vyústění schránky (tj. zda byla vrtba na straně ústí, nebo na straně odvrácené) neměla zřejmě žádný vliv. Střední část ulity poskytovala terén pro vrtbu relativně tenkou schránkou a jistotu, že budou navrtány tkáně bohaté na potravu. Predátor se patrně zmocňoval kořisti určitým stereotypním chvatem.

Další hojný druh českotřebovského badenu, drobný plž Nassa (Phrontis) dujardini schöni, má schránku kapkovitého tvaru s hladkým povrchem a poměrně silnou stěnou. Vrtby bývají nejčastěji v blízkosti ústí nebo na největším závitu na straně od ústí odvrácené. U tohoto druhu je značný podíl nedokončených vrteb (tedy neúspěšných útoků). Poloha vrtby na straně ústí by snad mohla svědčit o navrtávání odumřelých jedinců, kteří vzhledem k tvaru schránky zůstávali ležet nejčastěji ústím vzhůru.

U dalšího zastoupeného rodu Cerithium se předpokládá život v řasových porostech. Výskyt naticidních břichonožců na takovéto nice není znám, takže i zde se přikláníme k názoru, že ceritia mohla být navrtávána posmrtně. Konečně i příklady předpokládaného kanibalizmu, tedy navrtané schránky rodu Natica, mohou být vysvětlovány tak, že jde o zužitkování poživatelných tkání z odumřelých jedinců.

Asi nejpodstatnějším argumentem pro občasné konzumování již mrtvých kusů jsou poměrně četné nálezy dvakrát navrtávaných ulit. Dokonaná vrtba byla pro kořist patrně vždy smrtelná (nejsou aspoň známy vrtby s náznakem vyhojení) a současný vznik dvou vrteb nepřipadá vzhledem k značné velikosti predátora vůbec v úvahu.