O. PULKERT: Příruční slovník místních a zeměpisných názvů
Publikaci tohoto zaměření jsme potřebovali. Ve starších česko-německých a německo-českých slovnících býval dvoujazyčný rejstřík místních jmen. Pro německá jména obcí v České republice se obvykle využívají různé starší registrační přehledy a mapy, jména archeologicky či geologicky zajímavých lokalit bývají uvedena v oborových encyklopediích (viz např. J. Kratochvíl: Topografická mineralogie Čech I–VIII, 1957–1964). V zahraničí geologové dosud hojně využívají ve své době výjimečnou publikaci F. Slavíka a L. J. Spencera Place-names of mineral, localites in Central Europe. Současní rakouští autoři v ní dosud vyhledávají zeměpisná jména z oblasti bývalého Rakouska-Uherska. Pro dílčí problematiku byly vypracovány specializované publikace, o jednotlivých geografických oblastech existují četné práce regionální, ale základní dílo scházelo.
Pulkertovu knihu lze přivítat, je totiž širšího zaměření a tím je její využití univerzálnější. Počet hesel je na dolní hranici přijatelnosti. Převládají jména obcí a hor v České republice. S jejich výběrem obecně souhlasím. Snad jen některá dvojjazyčná oronyma, zdá se, nepatřila v minulosti k těm nejfrekventovanějším, např. Milešovka – Millechauer (mnohem častější je Donnersberg). Trochu postrádám hesla jako Máchovo jezero – Grossteich, přebytečná mi připadají jména světových lokalit (Titicaca – Titicacasee). Pravopis českých hesel vždy neodpovídá normě (občas chybějí velká počáteční písmena ve víceslovných jménech vesnic, a naopak „přebývají“ ve víceslovných oronymech). Přes drobné připomínky považuji knihu za velmi užitečnou.
Některá jména, byť kuriózně znějící (Kuřivody – Hühnerwasser, Pětipsy – Fünfhunden), lze v druhém jazyce snadno odvodit, avšak u podstatné části jmen tato možnost chybí. Představte si, jak bychom mohli dopadnout v případě Prag-Kohlfelden – není to Kapustnice, ale Hlubočepy! Slovník je přínosem nejen pro zájemce v České republice, ale i v zahraničí. Může být také užitečným průvodcem při studiu starších, zejména německých publikací.1)
Poznámky
Citát
Ferdinand Peroutka: Deníky, dopisy, vzpomínky, nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995, s. 135136
Věrady, Vierräder, Čtyřkoly
/Ze vzpomínek zaznamenaných pro vysílání Svobodné Evropy/
Mnohdy jsem byl dotazován, jak jsem přišel na myšlenku napsat tuto historii. Bylo ve vzduchu, že by někdo měl sebrat různá fakta a dát je dohromady, aby z toho vznikla celková perspektiva. Ve mně se to nějakou dobu převalovalo a snad to uzrálo v jeden den.
Tenkrát jsme, já a moji přátelé, žili dost neortodoxním životem; po mnoho let jsem nešel spát dřív než ve tři, ve čtyři, v pět ráno, a někdy ani to nám nestačilo a vyjeli jsme si někam ven za Prahu, obyčejně na Zbraslav, a vraceli se domů hodně pozdě. Jednou jsem byl s jedním přítelem v Lucerně a pak jsme se rozhodli, že pojedeme rovnou z flámu místo domů do Čerčan. To byl kraj, který jsem dobře znal. Za Čerčany je veliký vrch, jmenuje se Chlum, a já ten vrch mám rád, jako vůbec mám rád vrchy. Vrch, to je jednotka se zvláštním životem, se zvláštními zákony. Když se člověk dívá z Chlumu do údolí, tak nějakým způsobem to člověku připadá jako staroslovanská krajina. Také blízká vesnička působí tajemně staroslovansky. A tak při pohledu na to začalo se ve mně vzmáhat nějaké historické vědomí. A pak jsme šli po jakési cestičce a já přemýšlel, jak je asi stará, a nic bych se nedivil, kdyby ta cestička byla stará tisíc let, a to zase nějak posílilo ve mně historické vědomí. Ve vesnici Čtyrkoly znovu přišly historické vzpomínky. Zde bydlel na konci 19. století mladočeský politik Eduard Grégr, který ten kraj miloval. Podle něho Čtyrkoly existovaly od 11. století. Tehdy se Čtyrkoly jmenovaly Věrady. V tom je také kus české historie. Když přišla Marie Terezie a germanizace celého názvosloví, tak nevěděli, co dělat s Věrady. Přeložilo se to do němčiny buď Vierrad, nebo Vierräder. Když později zase Češi čechizovali, našli na mapě Vierräder a přeložili to jako Čtyrkoly.
Zkrátka toho dne všechny tyto věci nějak přispěly k mému historickému uvědomění a toho dne jsem cítil, že to musím udělat.
Ke stažení
Článek ve formátu PDF [154,23 kB]
O autorovi
Jaromír Ulrych
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
