Seymour S. Kety, M. D.

Ceny Alberta Laskera (Albert Lasker Medical Research Awards) jsou již po 53 let udělovány vynikajícím vědcům, lékařům a ostatním, jejichž práce znamenala významný pokrok v porozumění, diagnostice, prevenci, léčbě či vyléčení závažných onemocnění. Původně byly tyto ceny dvě: Laskerova cena pro základní lékařský výzkum (Lasker Award for Basic Research) a Laskerova cena pro klinický lékařský výzkum (Lasker Award for Clinical Medical Research). Od r. 1966 jsou tři – přibyla Laskerova cena za speciální úspěchy v lékařských vědách (Albert Lasker Special Achievement Award).

Letošním laureátem Laskerovy ceny za speciální úspěchy v lékařských vědách je 84letý Seymour S. Kety, M. D., americký neurofyziolog a psychiatr. Cenu obdržel za celoživotní příspěvky k neurovědám. Patří k nim objev metody měření průtoku krve centrální nervovou soustavou, která vedla k vývoji moderních zobrazovacích metod, adoptivní studie schizofrenie, jež potvrdily roli dědičnosti u tohoto onemocnění, a vizionářské vůdcovství v oblasti duševního zdraví, které uvedlo psychiatrii do molekulární éry.

Seymour Kety se narodil v roce 1915 ve Filadelfii, kde vystudoval medicínu. V mládí studoval také latinu a klasickou řečtinu. Jako středoškolák napsal Albertu Einsteinovi stran teorie relativity a obdržel od něj odpověď, na což byl velice hrdý. Výcvik v psychiatrii prodělal ve Filadelfii a na Harvardově univerzitě. Záhy se ve Filadelfii stal profesorem fyziologie (na Pensylvánské univerziě) a později (1951) vědeckým ředitelem Národního ústavu pro duševní zdraví (NIMH). Byl vůbec prvním vědeckým ředitelem tohoto ústavu. Později působil na Univerzitě Johna Hopkinse v Baltimore, pak na Harvardu, a opět v NIMH. Nyní je emeritním profesorem neurověd na Harvardu a vedoucím psychobiologem v Mailmanově výzkumném centru v Belmontu (Massachusetts).

Napsal kolem 30 vědeckých prací, několik knih a řadu odborných statí. Již jako psychiatr publikoval zajímavou práci o roli citrátového komplexu v transportaci olova v lidském organizmu. Během počátečních let výzkumu fyziologie centrální mozkové soustavy vymyslel nitrátovou metodu měření lidské mozkové cirkulace. Později se soustředil na měření spotřeby kyslíku mozkovou tkání, což vyústilo v mapování různých mozkových regionů. Objevil také, že během anestezie se snižuje spotřeba kyslíku mozkovou tkání až o 50 %. Jeho práce přispěla k vývoji pozitronového emisního tomografu jinými vědci.

V pozdějších letech se S. Kety zaměřil na adoptivní studie u schizofreniků (využil rejstřík nemocných v Dánsku). Ketyho výzkum v této oblasti poukázal na to, že schizofrenie se vyskytuje mezi biologickými příbuznými nemocného, ale ne v jeho adoptivní rodině. Deset procent příbuzných schizofreniků trpělo tímto onemocněním, což je více než pětinásobek prevalence v „normální populaci“. Tento objev zdůraznil roli genetických faktorů schizofrenie a umožnil odlišit vlivy dědičnosti od vlivů okolí. S. Kety ale nikdy netvrdil, že geny jsou jedinou příčinou schizofrenie.

Příspěvek Dr. Ketyho k pokroku v neurovědách, psychiatrii a psychologii nelze omezit jenom na pouhý výzkum. Během svého vědeckého působení vychoval generaci mladých badatelů, kteří z jeho práce čerpají. Evidentně je vědcem, který si plně zaslouží být laureátem Laskerovy ceny.

/psáno pro Vesmír/