Etika umírání a ekonomie

Právo na důstojnou smrt bez dlouhého utrpení se dnes přetřásá v mnoha průmyslově vyvinutých zemích. Na prvním místě se řeší problémy etické. V Holandsku však už dlouho nejde jen o teoretickou debatu. Eutanazií, usmrcením z útrpnosti a na žádost oběti (ř. eu – dobře, správně, thanatos – smrt) tam umírá přibližně 3100 lidí za rok a sebevraždou za asistence lékaře asi 510. Dalších 1000 lidí umírá „eutanazií“, aniž k tomu dali výslovný souhlas (New Engl. J. Medicine 335, 1699–1705, 1996). Tvoří to 3,4 % všech úmrtí v Holandsku.

V USA dosud takové postupy legalizovány nejsou. Nejvyšší soud Spojených států rozhodl, že legalizace sebevraždy za asistence lékaře patří do kompetence legislativ jednotlivých států unie. Rozhodnutí Nejvyššího soudu budí obavy, že ekonomické důvody povedou zdravotní pojišťovny k nátlaku na zákonodárce, aby sebevraždu za asistence lékaře povolili. Argumentují tím, že 27 až 30 % všech vydání pojišťovny Medicare činí péče o 5 % klientů v průběhu posledního roku života. Výdaje s přibližující se smrtí exponenciálně vzrůstají. V posledním měsíci života se za zdravotní péči zaplatí 30 až 40 % ze všech výdajů za poslední rok života.

J. Ezekiel s kolegy nyní spočítal (New Engl. J. Medicine 309, 167–172, 1998), že úspora na výdajích by nebyla tak velká, jak se dosud soudilo. V USA zemře každoročně 2 300 000 obyvatel. Kdyby se extrapoloval počet Holanďanů zemřelých každý rok legálně (a s vlastním souhlasem) za pomoci lékaře, přišlo by tak v USA o život 62 000 lidí za rok. Lékaři dovedou den smrti umírajícího člověka předpovědět poměrně spolehlivě. Holandská zkušenost vede k odhadu, že u 17 % lidí byl zkrácen život eutanazií nebo sebevraždou za asistence lékaře o den, u 42 % o dva až sedm dní, u 32 % o týden až měsíc a u 9 % o víc než měsíc.

Průměrná doba, o kterou se život umírajícím zkrátil, je 3,3 týdne. Za těchto okolností by legalizace eutanazie a sebevraždy za asistence lékaře ušetřila na výdajích za zdravotní péči ročně 652 milionů dolarů při jejich kupní síle z r. 1995. To je jen 0,07 % z celkových výdajů na zdravotnictví v USA. Ekonomické argumenty by tedy rozhodování o legalizaci eutanazie (či sebevraždy za asistence lékaře) neměly ovlivňovat.

Prodlužuje se lidský život a prodlužuje se i doba, po kterou se mladí lidé připravují na život, v němž budou výdělečně činní. Výroba v zemích s liberálně demokratickým režimem a tržním hospodářstvím stačí pokrýt potřeby obyvatel víc než dostatečně. To, že přesto někteří lidé hladovějí, je způsobeno nerovnoměrným rozdělováním nabytých statků, na čemž někdy nese vinu neadaptivní chování hladovějících. Pokusy o rovnoměrné rozdělování zatím vždy vedly k podstatnému snížení produktivity, a „průměrných chudých“ pak byla většina. V pohádce Král a uhlíř nechtěl král uhlířovi věřit, že mu stačí k životu tři groše denně. Královou nedůvěrou je uhlíř (v příběhu) překvapen... Vždyť z těch tří grošů spotřebovává pro sebe jen jeden, druhý vrací (rodičům, kteří už nemohou pracovat) a třetí půjčuje (svým dětem, které musí živit). Vezmou-li se v úvahu neustále rostoucí výdaje na zdravotnictví a nerealistický požadavek, aby zdravotní péče byla pro všechny v souladu s posledními výsledky vědy, nepotřeboval by dnes uhlíř na den tři groše, ale hned pět dukátů. Z jednoho by žil, dva by vracel a dva by půjčoval.

Je to začarovaný kruh. Právě dražší – a lepší – zdravotní péče život prodlužuje. Drahá je mimo jiné proto, že například v cenách léků jsou započteny náklady na výzkum. Nyní stojíme před paradoxem, že medicína hledá etické normy, které by jí umožnily prodloužený život za určitých podmínek zkrátit. V kalkulacích o úsporách v důsledku takového zkrácení se přirozeně objevují i honoráře lékařů za asistenci při sebevraždě nebo náklady na eutanazii. V seznamech výkonů ani v bodovém ohodnocení Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky eutanazii dosud nemá.