Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Kosmos a ornament

 |  5. 7. 1998
 |  Vesmír 77, 418, 1998/7

Martin Mainer je dalším z malířů, kteří se výrazně představili na Konfrontacích – řadě neoficiálních výstav uspořádaných v polovině osmdesátých let studenty Akademie výtvarných umění. Ve Vesmíru jsme kromě iniciátorů těchto přehlídek Jiřího Davida a Stanislava Diviše představili Tomáše Císařovského, Petra Nikla, Otto Plachta a Antonína Střížka (omezíme-li se na první tři výstavy). Konfrontace představují významný předěl ve vývoji českého výtvarného umění. Jimi nastupuje odvážná a sebevědomá generace s novou expresivní „divokou“ malbou s groteskními prvky, poučená, byť většinou nepřímo, vývojem umění zahraničního. Význam těchto Konfrontací byl však ještě širší: ukázaly, že lze uskutečnit nemožné, čímž podnítily i střední generaci k razantějším vystoupením a výstavám. Je dobré připomenout, že to byli opět studenti, kteří připravili tento obrat. A dále: podstatné věci vznikají vzdor škole (nejen umělecké); hlavním posláním školy je totiž nikoli instruovat, ale inspirovat (třeba i negativním způsobem).

Pro mne plným setkáním s dílem Martina Mainera byla jeho výstava v r. 1990 v galerii U divého muže. To byla krátce existující galerie v barokním domě na Malostranském náměstí, původně jezuitské gymnázium, později c. k. místodržitelství a nakonec ministerstvo vnitra. Začátkem roku 1990 byla část budovy spontánně zabrána undergroundem; vznikla tam i improvizovaná hospoda. A v konírnách (kupodivu zachovaných) vystavil Martin Mainer rozměrná plátna nabitá smyslovostí i smyslností, fantazií a imaginací barokních obrazů. O rok později, kdy byl pozván spolu s významnými světovými umělci k účasti na výstavě Wanderlieder v amsterodamském muzeu Stedelijk, namaloval rozměrný fantazijní barokní oltář na překližkovou stěnu o rozměrech 11 × 5 m.

V roce 1993 mu byla udělena prestižní cena Jindřicha Chalupeckého, s níž byl spojen studijní pobyt v Headlands v Kalifornii. Výsledky prezentoval v Nové síni a v samostatném albu Výlet do Indie západní cestou, věnovaném Ram Dassovi a inspirovaném indickou a vůbec východní filozofií.

Toto spojení východu a západu se projevuje i na obrazech s perskými a tureckými koberci zdobenými bohatými vzory a ornamenty a rovněž na obrazech z řady nazvané Noc krokodýlů, zvláště pak na ornamentech krokodýlů a ještěrů. Mainerovy obrazy vyvolávají množství asociací a vybízejí k rozmanitým interpretacím. Mohli bychom třeba zkusit cestu symbolickou, hlubinně analytickou: krokodýl tradičně představoval duální povahu člověka, je symbolem temných sil zápasících v člověku, smyslnosti, neřesti, vášně, přetvářky (krokodýlí slzy). Zkusme cestu přes ornament: ten je nejen ozdobou, nýbrž především vizuálním vyjádřením (skrytého) řádu. Je povrchovým vyjádřením hlubokého, pokusem o vyslovení nevyslovitelného. Slovo ornament (i latinské ornare) má skutečně původ ve slově ordo, pořádek, řád. A ornament v tomto původnějším smyslu hraje významnou roli i v našich teoriích, vzpomeňme jen na roli symetrií nebo na to, jak se cení výsledek, který „dokonale zapadá do mozaiky“. A slovu ornament odpovídá velmi přesně slovo kosmos: kosmos znamenal v řečtině především řád, pak i ozdobu, šperk. Západ a východ: kosmos a ornament; obojí je řádem i ozdobou. Mainerův výlet byl i cestou do Evropy východním směrem.

Obrázky

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné