Co všechno neznaly děti před 100 lety a co neznají dnes

Před rokem nás v rubrice Ze starších ročníků Vesmíru zaujala glosa Od Bakona a Komenského (Vesmír 75, 178, 1997/3). V redakci Vesmíru jsme se dověděli, že glosa je výňatkem z článku B. Baušeho Snahy reformační ve vyučování přírodopisném (Vesmír 15. března 1897, s. 124), a získali jsme kopii tohoto sto let starého článku. Autor v něm popisuje výzkum anglického pedagoga Schmeila, který se zaměřil na znalosti 12 – 14letých dětí. Svých 16 otázek položil 150 dětem ve škole jednoho většího anglického města. Odpovědi pečlivě zaznamenával a nakonec vše vyhodnotil:

Od Bakona a Komenského uznána jest cena vlastního pozorování; jest základem všeho poznání, jediným též základem zdárného vyučování. Schmeil vyslýchal 150 dětí ve stáří 12 – 14 let ve škole většího města, aby viděl, jaká jest zásoba jejich představ z vlastního pozorování. Z dětí těch nevidělo: 10 % krávu dojiti, 72 % máslo tlouci, 80 % přípravu sýra, 2 % lézti plže, 15 % hnízdo ptačí, 95 % oul, 56 % neslyšelo slavíka, 44 % netrhalo jahody, 25 % nevidělo skřivana, 3 % nevidělo zajíce běžeti, 23 % nevidělo ponravu, 39 % nevidělo živého ježka, 11 % neslyšelo kukačku, 71 % nevidělo veverku v lese, 17 % nevidělo rybu plovati, 37 % nebylo v lese. Odporučují se podobné dotazníky, jež ke smutným závěrům vedou, 25 % dětí zná jásavou píseň skřivana jen z kněh anebo z líčení učitele! Není v rozumu, co nebylo ve smyslech, dí již Komenský.

Tereza, sdružení pro ekologickou výchovu, se pokusila sestavit podobný test a poslala ho všem členům Klubu Tereza, který sdružuje děti i dospělé z celé České republiky a nabízí jim ekologické projekty, aktivity, nápady a pomůcky pro volný čas i pro školní výuku. V roce 1997 Klub sdružoval celkem 1 333 členů (včetně členských skupin), což představuje přibližně 10 000 jednotlivců. Ohlas byl nečekaný. Během krátké doby přišlo 5 675 odpovědí. Nejmladším účastníkem našeho průzkumu se stal 5letý hoch, nejstaršímu bylo 46 let. Všechny došlé odpovědi jsme rozdělili do čtyř kategorií podle věku dotazovaných a každou jsme vyhodnotili zvlášť.

Je zajímavé porovnat výsledky nejen mezi jednotlivými kategoriemi, ale i mezi staletími. Nejzajímavější je bezesporu porovnání stejných věkových skupin, tj. co všechno viděly a zažily 12 – 14leté děti v roce 1897 a o sto let později.

Například v roce 1997, kdy si každý může v obchodě vybrat z několika druhů másel, včetně rostlinných, nevidělo tlouci máslo 87 % dětí, ale ani v roce 1897, kdy bylo tlučení másla téměř každodenní činností, tento proces nevidělo 72 % dotázaných. Obdobná situace je při přípravě sýra, které se ve 20. století nezúčastnilo 89 %, kdežto v minulém století pouze o 9 % méně, tj. 80 % dětí. Naproti tomu dojení krávy i v době „fialových krav z čisté alpské přírody“ sledovalo celých 68 % dětí, což je jen o 22 % méně než ve století minulém. Dále v roce 1897 nebylo v lese 37 % dotázaných, nevidělo ptačí hnízdo 15 %, netrhalo jahody 44 %, nesledovalo živého ježka 39 %, neslyšelo kukačku 11 % a nevidělo veverku v lese 71 % dotázaných, což je méně než v roce 1997. I když při hodnocení těchto čísel musíme mít na zřeteli fakt, že výzkum probíhal v Anglii, kde je méně lesů než v České republice, a všichni dotazovaní byli z jednoho většího města, odkud to bylo pravděpodobně do lesa daleko.

Zajímavé je také zjištění, že v roce 1897 vidělo běžet zajíce o 2 % dětí více než v roce 1997. Stejně tak více dotázaných vidělo skřivana (75 % oproti 60 % v loňském roce), ale slavíka slyšelo zpívat v roce 1997 77 %, kdežto v roce 1897 jenom 44 %. Zajímavé jsou i zkušenosti se včelím úlem – zatímco dnes pouze 9 % dětí neví, jak takový úl vypadá, v minulém století to nevědělo 95 % dětí, opačná situace je s ponravou – v roce 1997 ji nikdy nevidělo 80 % dotázaných, kdežto v roce 1897 jenom 23 %, ale v tomto případě si nejsme zcela jisti, zda si všichni respondenti dokázali pod pojmem ponrava představit právě onu larvu chrousta.

Při vyhodnocování jsme zjistili, že se sešly odpovědi doslova z celé republiky, objevily se testy z velkých městských aglomerací, jako jsou Ostrava, Brno, Praha, města severních Čech, přišly i odpovědi z menších měst, městeček a vesnic, a to z horských oblastí i z nižších poloh. To vše se odrazilo i ve vyplňovaných testech, které se lišily podle toho, z kterého kouta republiky dorazily.

Ačkoli výsledky ovlivnilo mnoho skutečností – svou roli zde sehrály televize a video – je určitě zajímavé porovnat výsledky průzkumu před sto lety s dnešními. Možná se z nich poučíme o obecném přehledu našich dětí a třeba se pokusíme nějakou vhodnou formou jim doplnit „vzdělání“.

Jednu možnost nabízejí ekologické projekty a terénní výukové programy, které Tereza koordinuje. Jsou vhodným doplňkem přírodopisu, biologie nebo zeměpisu a umožňují dětem učit se hravou formou „o přírodě v přírodě“.

Někteří nejen vyplňovali testy, ale i psali dopisy, popisovali své zážitky a kreslili obrázky (jeden z nich jsme otiskli na této straně). ¹⁾