Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Co všechno neznaly děti před 100 lety a co neznají dnes

O kolik (ne)jsme dnes chytřejší
 |  5. 3. 1998
 |  Vesmír 77, 146, 1998/3

Před rokem nás v rubrice Ze starších ročníků Vesmíru zaujala glosa Od Bakona a Komenského (Vesmír 75, 178, 1997/3). V redakci Vesmíru jsme se dověděli, že glosa je výňatkem z článku B. Baušeho Snahy reformační ve vyučování přírodopisném (Vesmír 15. března 1897, s. 124), a získali jsme kopii tohoto sto let starého článku. Autor v něm popisuje výzkum anglického pedagoga Schmeila, který se zaměřil na znalosti 12 – 14letých dětí. Svých 16 otázek položil 150 dětem ve škole jednoho většího anglického města. Odpovědi pečlivě zaznamenával a nakonec vše vyhodnotil:

Od Bakona a Komenského uznána jest cena vlastního pozorování; jest základem všeho poznání, jediným též základem zdárného vyučování. Schmeil vyslýchal 150 dětí ve stáří 12 – 14 let ve škole většího města, aby viděl, jaká jest zásoba jejich představ z vlastního pozorování. Z dětí těch nevidělo: 10 % krávu dojiti, 72 % máslo tlouci, 80 % přípravu sýra, 2 % lézti plže, 15 % hnízdo ptačí, 95 % oul, 56 % neslyšelo slavíka, 44 % netrhalo jahody, 25 % nevidělo skřivana, 3 % nevidělo zajíce běžeti, 23 % nevidělo ponravu, 39 % nevidělo živého ježka, 11 % neslyšelo kukačku, 71 % nevidělo veverku v lese, 17 % nevidělo rybu plovati, 37 % nebylo v lese. Odporučují se podobné dotazníky, jež ke smutným závěrům vedou, 25 % dětí zná jásavou píseň skřivana jen z kněh anebo z líčení učitele! Není v rozumu, co nebylo ve smyslech, dí již Komenský.

Tereza, sdružení pro ekologickou výchovu, se pokusila sestavit podobný test a poslala ho všem členům Klubu Tereza, který sdružuje děti i dospělé z celé České republiky a nabízí jim ekologické projekty, aktivity, nápady a pomůcky pro volný čas i pro školní výuku. V roce 1997 Klub sdružoval celkem 1 333 členů (včetně členských skupin), což představuje přibližně 10 000 jednotlivců. Ohlas byl nečekaný. Během krátké doby přišlo 5 675 odpovědí. Nejmladším účastníkem našeho průzkumu se stal 5letý hoch, nejstaršímu bylo 46 let. Všechny došlé odpovědi jsme rozdělili do čtyř kategorií podle věku dotazovaných a každou jsme vyhodnotili zvlášť.

Je zajímavé porovnat výsledky nejen mezi jednotlivými kategoriemi, ale i mezi staletími. Nejzajímavější je bezesporu porovnání stejných věkových skupin, tj. co všechno viděly a zažily 12 – 14leté děti v roce 1897 a o sto let později.

Například v roce 1997, kdy si každý může v obchodě vybrat z několika druhů másel, včetně rostlinných, nevidělo tlouci máslo 87 % dětí, ale ani v roce 1897, kdy bylo tlučení másla téměř každodenní činností, tento proces nevidělo 72 % dotázaných. Obdobná situace je při přípravě sýra, které se ve 20. století nezúčastnilo 89 %, kdežto v minulém století pouze o 9 % méně, tj. 80 % dětí. Naproti tomu dojení krávy i v době „fialových krav z čisté alpské přírody“ sledovalo celých 68 % dětí, což je jen o 22 % méně než ve století minulém. Dále v roce 1897 nebylo v lese 37 % dotázaných, nevidělo ptačí hnízdo 15 %, netrhalo jahody 44 %, nesledovalo živého ježka 39 %, neslyšelo kukačku 11 % a nevidělo veverku v lese 71 % dotázaných, což je méně než v roce 1997. I když při hodnocení těchto čísel musíme mít na zřeteli fakt, že výzkum probíhal v Anglii, kde je méně lesů než v České republice, a všichni dotazovaní byli z jednoho většího města, odkud to bylo pravděpodobně do lesa daleko.

Zajímavé je také zjištění, že v roce 1897 vidělo běžet zajíce o 2 % dětí více než v roce 1997. Stejně tak více dotázaných vidělo skřivana (75 % oproti 60 % v loňském roce), ale slavíka slyšelo zpívat v roce 1997 77 %, kdežto v roce 1897 jenom 44 %. Zajímavé jsou i zkušenosti se včelím úlem – zatímco dnes pouze 9 % dětí neví, jak takový úl vypadá, v minulém století to nevědělo 95 % dětí, opačná situace je s ponravou – v roce 1997 ji nikdy nevidělo 80 % dotázaných, kdežto v roce 1897 jenom 23 %, ale v tomto případě si nejsme zcela jisti, zda si všichni respondenti dokázali pod pojmem ponrava představit právě onu larvu chrousta.

Při vyhodnocování jsme zjistili, že se sešly odpovědi doslova z celé republiky, objevily se testy z velkých městských aglomerací, jako jsou Ostrava, Brno, Praha, města severních Čech, přišly i odpovědi z menších měst, městeček a vesnic, a to z horských oblastí i z nižších poloh. To vše se odrazilo i ve vyplňovaných testech, které se lišily podle toho, z kterého kouta republiky dorazily.

Ačkoli výsledky ovlivnilo mnoho skutečností – svou roli zde sehrály televize a video – je určitě zajímavé porovnat výsledky průzkumu před sto lety s dnešními. Možná se z nich poučíme o obecném přehledu našich dětí a třeba se pokusíme nějakou vhodnou formou jim doplnit „vzdělání“.

Jednu možnost nabízejí ekologické projekty a terénní výukové programy, které Tereza koordinuje. Jsou vhodným doplňkem přírodopisu, biologie nebo zeměpisu a umožňují dětem učit se hravou formou „o přírodě v přírodě“.

Někteří nejen vyplňovali testy, ale i psali dopisy, popisovali své zážitky a kreslili obrázky (jeden z nich jsme otiskli na této straně). 1)

Poznámky

1) Na přípravě a vyhodnocení průzkumu spolupracoval Daniel Roučka z hnutí Tereza.

Citát

Karl R. Popper: Život je řešení problémů, edice Souvislosti, Mladá fronta, Praha 1998, s. 208209

Myšlenka pravověrnosti a kacířství představuje ty nejmalichernější neřesti; ony neřesti, ke kterým jsme my, intelektuálové, zvlášť náchylní: aroganci, hašteřivost, přesvědčení, že to všechno víme lépe, intelektuální samolibost. To jsou malicherné neřesti – ne ty velké, jako je ukrutnost. Avšak ani ukrutnost není nám, intelektuálům, něčím neznámým. Na tomto poli ukrutnosti jsme toho vykonali dost. Vzpomeňme jen na nacistické lékaře, kteří zabíjeli staré a nemocné lidi již léta před Osvětimí a takzvaným „konečným řešením“ židovské otázky.

Vždy znovu jsme právě my, intelektuálové, dělali a děláme ze zbabělosti, domýšlivosti a ctižádosti nejhorší věci. My, kteří máme zvláštní povinnost vůči těm, kdo studovat nemohli, jsme se stali zrádci ducha, jak nás nazval velký francouzský osvícenec Julien Benda. Jak ukázal, vynalezli jsme a propagovali nacionalismus a spoluvytváříme všechny ty hloupé módy. Chceme být nápadní a mluvíme jakousi nesrozumitelnou, ale nadmíru působivou, učenou, vyumělkovanou řečí, kterou máme od svých hegeliánských učitelů a která všechny hegeliány spojuje. A v tomto znečišťování jazyka, ve znečišťování německé řeči, spolu navzájem soutěžíme. A právě tento způsob vyjadřování je tím, co takřka znemožňuje rozumně s námi intelektuály mluvit a dokázat nám, že velmi často říkáme nesmysly a lovíme v kalných vodách.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Martina Lafatová

Martina Lafatová (*1974) studuje Přírodovědeckou fakultu UK, obor ochrana životního prostředí. Pracuje ve Sdružení pro ekologickou výchovu TEREZA jako koordinátorka projektu OZON, vedoucí Klubu Tereza a výchovných programů v Prokopském údolí.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné