Biologickým bojem proti chráněným rostlinám?

Biologický boj je založen na principu jednoduchého potravního řetězce: buď živočich požírající rostliny (herbivor) redukuje populaci nežádoucích rostlin, nebo  dravý cizopasník (parazitoid) usmrcuje svého hostitele žeroucího chráněné či užitečné rostliny. Takto prováděný biologický boj je výhodný za předpokladu, že je alespoň občas úspěšný. Je to levnější a k lidem ohleduplnější než chemická likvidace. Problematické bylo donedávna pouze nákladné vypěstování dostatečného množství živočichů žeroucích nežádoucí floru či faunu a jejich přemístění do postižených oblastí.

Ve skutečnosti není situace zdaleka tak jednoduchá. Například 32 % ze 115 dravých cizopasníků dovezených na Havaj napadá i příslušníky domácí fauny. Odobně se chová 16 % z 313 druhů vysazených v USA.

Dobře dokumentován je případ nosatce Rhinocyllus conicus. Larvy tohoto euroasijského brouka se vyvíjejí v květním lůžku pcháčů (hvězdnicovitých rostlin rodu Cirsium). Nosatec se od r. 1968 opakovaně dovážel do USA a Kanady, aby potlačil některé jihoevropské druhy pcháčů, které Ameriku zaplevelily. Bohužel se zjistilo, že mu stejně dobře chutnají i domácí americké pcháče, včetně chráněných Cirsium canescens a C. undulatum. Nejde o nic překvapivého, i v jižní Evropě se nosatec vyvíjí na řadě druhů pcháčů.  Státní instituce i soukromé skupiny v USA však dosud nosatce rozšiřují do dalších oblastí.

Problémy s nosatcem odkryly slabá místa biologického boje, především nedokonalou znalost okruhu předpokládaných živných rostlin nebo nepředpokládatelný posun spektra hostitelských rostlin v místě vysazení herbivora. Přestože biologický boj zůstává důležitou složkou regulace škodlivých druhů, je třeba pokaždé zvážit, jestli je škodlivý druh opravdu takovým problémem, že je nutno zakročit. Nejsou jiné možnosti nápravy než použití dalšího cizího druhu? Bude takový zásah výhodný z ekonomického i ekologického hlediska? (Science 277, 1058–1059, 1997)