Potřebujeme transgenní kukuřici?

Dávno je pryč idylická doba, kdy genové manipulace byly intelektuálními výboji úzkého kruhu zasvěcených [...] Dnes jsou geneticky manipulované organizmy předmětem velkého byznysu a ten rozumí jen jedinému – jasným zákonům. ¹⁾ Podle shora citovaného článku ve Vesmíru tomu rozumím tak, že se závazných direktiv EU budeme držet jen v nezbytné míře a kompetentní orgány budou svá rozhodnutí konzultovat vždy případ od případu s odborným grémiem, přičemž si nechají otevřená dvířka, aby určité jasně definované případy mohly být vyňaty z regulací.

To může být rozumný přístup k problematice opředené množstvím omezujících regulí, které pramení v EU (pod vlivem silné zelené lobby?) z neúměrné opatrnosti (až zpátečnictví?), srovnáme-li evropské poměry se situací ve Spojených státech, kde se již na velkých rozlohách herbicidního úhoru pěstuje transgenní sója vybavená tolerancí k herbicidům. Aktuální ekonomický přínos této nové technologie je nezanedbatelný a vedle toho, že zvýšenou produkcí pokrývá alespoň část potřeb hladovějícího světa, jistě také vrací prostředky vložené do výzkumu firmě, která (shodou okolností?) prodává jak osivo, tak i herbicid.

Velice důležité je, jak kompetentní budou naše „kompetentní orgány“ a jak odborná budou „odborná grémia“, s nimiž se orgány budou radit. Pochopil jsem, že v rámci EU se hledá přijatelný kompromis mezi zájmy průmyslu prosazovanými DG III a onou zelenou lobby, ale chybí odkaz na IOBC.

IOBC (International Organization for Biological and Integrated Control of Noxious Animals and Plants) je nevládní organizace přidružená k ICSU (International Council of Scientific Unions) jako Section of Biological Control of the International Union of Biological Sciences (IUBS). Aby nebylo dost organizací, komisí a zkratek, tak ze šesti existujících regionálních sekcí IOBC je nám svou aktivitou nejbližší Západopaleoarktická regionální sekce, tedy WPRS/IOBC, nebo ve francouzské verzi OILB/SROP. Ve spolupráci s IOBC se u nás uskutečnily první pokusy s uplatněním „ekologicky zdravých“ metod v ochraně rostlin, zaváděly se feromony pro signalizaci výskytu škůdců a usměrnění ochrany, propagovaly se a propagují principy integrované regulace škůdců (IPM – Integrated Pest Management) a principy integrované zemědělské produkce (viz Směrnice pro integrované systémy pěstování ovoce – SISPO).

Zaspala snad OILB dobu a nevyjádřila dosud svůj názor na využití transgenních organizmů v ochraně rostlin před škůdci, nebo se jí na názor nikdo neptal? V posledním čísle informačního bulletinu ²⁾ se ohlašuje příprava speciální sekce (Global Working Group on Transgenic Crops in IPM) a zároveň z textu vyplývá, že odborná komunita v ochraně rostlin zatím není připravena formulovat svá stanoviska. Dosud běžné metody ochrany rostlin prošly obdobím otevřených diskusí a polních pokusů, na nichž se podíleli pracovníci regionálního státního, ale i akademického („univerzitního“) a mezinárodního výzkumu, a při tom všem se nové technologie dolaďovaly. Transgenní plodiny naproti tomu byly vyvinuty za malé spoluúčasti nezávislých expertů pro ochranu rostlin a jsou prezentovány spíše jako „nové osivo“ než jako nová technologie ochrany rostlin (tedy nikoliv v kontextu integrované regulace škůdců).

Potřebujeme transgenní kukuřici? Zda potřebujeme dovážet Bt-transgenní (Bacillus thuringiensis) kukuřici jako krmivo pro dobytek, nechť posoudí hygienici a ekonomové. Domnívám se ale, že Bt-transgenní osivo dnes nepotřebujeme. Rostliny obdařené Bt-geny produkují toxin chránící kukuřici především proti motýlům. Zatímco v Americe na kukuřici významně škodí housenky řady motýlů (např. můr) a také obávaný „European corn borer“ – zavíječ kukuřičný (Ostrinia nubilalis), u nás z motýlů škodí jen některé osenice a zavíječ kukuřičný, ale ten především na „sladkých“ odrůdách, jen v některých oblastech a jen v některých letech. Bylo by tedy neúčelné používat paušálně Bt-transgenní osivo, nebo dokonce na úkor takového osiva zúžit odrůdovou skladbu. Získaná odolnost proti škůdcům je samozřejmě vítaným znakem, je však vhodné, aby byla kombinována se všemi dalšími prospěšnými znaky a aby zavedení jakékoli transgenní plodiny nevedlo k zúžení odrůdové skladby (diverzity). V tomto ohledu jsou biotechnologové poučeni, a na úrovni – je k dispozici několik transgenních odrůd od různých firem a údajně s nestejným původem Bt-genů.

Při posuzování prospěšnosti transgenních plodin bude také třeba se vyrovnat s dalším postulátem integrované regulace škůdců, podle kterého preventivní způsob ochrany není žádoucí, protože zvyšuje riziko rezistence, zejména pokud je ochrana založena na využití jednoho principu (insekticidu, toxinu). Ze samé podstaty geneticky manipulovaných plodin vyplývá preventivní způsob ochrany před škůdci. To znamená, že rozhodnutí o použití transgenního osiva musí padnout daleko dříve, než v dané oblasti poznáme aktuální stav populace škůdce v kontextu s aktuálními povětrnostními podmínkami. Strategie IPM doporučuje použít selektivní, toxikologicky i ekologicky bezpečné prostředky jen při dosažení prahu škodlivosti. Přednosti tohoto přístupu jsou zřejmé. Jde o rozhodnutí, které je podloženo ekonomickou úvahou a vychází jak z aktuální situace ve vývoji populace škůdce, tak ze situace na trhu s danou komoditou. Zvažuje se, zda se vyplatí vložit prostředky do ochranného zásahu, pokud škůdce způsobí určitou odhadnutelnou ztrátu a danou plodinu lze za určitou cenu prodat. Čím je uvažovaný zásah proti škůdci termínově bližší získaným poznatkům, tím může být rozhodnutí ekonomicky výhodnější. Je pozoruhodné, že tato „ekonomická výhodnost“ je většinou prospěšná i z ekologického hlediska – právě proto, že se předchází paušálním, preventivním a často i nadbytečným opatřením.

Bt-kukuřice se u nás ve velkém asi pěstovat nebude, ale co brambory? Existuje Bt-toxin naladěný na brouky, široce rozšířeným škůdcem je mandelinka bramborová, která u nás představuje větší nebezpečí než zavíječ kukuřičný. Bude se prodávat zaručeně pravý tuzemský rum na bázi lihu z transgenních brambor a na Štědrý den budeme konzumovat bramborový salát z výběrových žlutomasých Bt-transgenních keřkovských rohlíčků? Rozhodnou závazné direktivy EU, nebo se najdou „otevřená dvířka“ pro budoucí transgenní „nové keřkovské rohlíčky“?