Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Nebezpečná myšlenka

 |  5. 6. 1997
 |  Vesmír 76, 303, 1997/6

Přemýšlel jsem, k čemu z tohoto čísla mám potřebu a chuť něco napsat, a nenašel jsem nic jiného, než opět téma, které mě láká, i když o něm nemnoho vím: téma evoluce. Téma transdisciplinární, trvalé, záhadné, rozhádané, vědecké, metavědecké i polovědecké a týká se člověka, a tedy i mne. Máme zde hned několik příspěvků 1) ; zvlášť pozorně jsem si přečetl recenzi Jaroslava Flegra na knihu P. E. Johnsona „Spor o Darwina“ (76, 326, 1997/6).

Koupil jsem si dotyčnou Johnsonovu knihu a jako protiváhu jsem si též vzal k ruce knihu amerického filozofa D. C. Dennetta „Darwinova nebezpečná myšlenka“. Sužován (jako vždy) termínem odevzdání do tisku, stihl jsem obě knihy jen rozečíst a dolistovat. Bylo to poučné. Obě knihy jsou polovědecké v dobrém smyslu („Je to kniha o vědě, nikoliv vědecké dílo,“ předesílá Dennett, ostatně „být vědcem nemusí být u tak širokého tématu nutně předností,“ jak doplňuje Johnson), obě jsou protichůdné názorem (hold Darwinovi v prvním případě, pochybnosti o darwinizmu ve druhém) a obě se snaží nezesměšňovat názory protivníků.

Dennett je filozof analytického chovu, Johnson je dokonce („jen“) právník. Snad je to logické myšlení, sklon k přesným formulacím a umění poodstoupit, co dává oběma autorům výhodu. Právník dobře ví, jaký je rozdíl mezi důkazem faktu (jak to opravdu bylo) a nabídkou alternativ (jak by to také mohlo být). Obhájce u soudu, aby zpochybnil obžalobu, často konstruuje hypotetický běh událostí, využívaje mezer v předložených faktech. Filozof se zájmem o vědu by měl být schopen srovnávat alternativní hypotézy různých vědeckých škol a demonstrovat svůj cit pro slučitelnost, neúplnost i spor.

V kauze vývoje života na Zemi jsou tři věci nesporné. Prvá věc: existuje kolem nás dnes nepřeberné množství rozmanitých živočišných a rostlinných druhů, jeden pozoruhodnější než druhý. Druhá věc: byly doby, kdy tomu tak nebylo. Třetí věc: algoritmus selekčního vývoje (v nejobecnějším smyslu, tj. cesta od jednoduchého ke složitému díky náhodné variabilitě  s výběrem „zdatných“ jedinců) má průzračnou logiku, a tedy za patřičných podmínek musí kdekoliv a kdykoliv fungovat. Prvou věc vidíme na vlastní oči (i sami na sobě), o druhé nás přesvědčují paleontologové  a třetí věc, tak jak řečena, má své čistě logické, ne-li přímo matematické důvody.

V čem je problém? Pro odlišnost svého zdůvodnění se tyto tři věci nedají jen tak snadno slepit do absolutní jistoty o tom, jak to s vývojem zde na Zemi opravdu bylo. Vezměme si analogii: i kdyby pro danou pozici v šachové hře existovala logicky průzračná a obecně fungující hypotéza o předchozím průběhu partie, neplynulo by z toho, že ta či ona konkrétní partie tak opravdu probíhala. Jsou dvě cesty, jak takovou hypotézu (pro konkrétní partii) ověřit, či aspoň podpořit: cesta empirická, spočívající ve zkoumání protokolu z minulého průběhu dotyčné partie (pokud je takový protokol k dispozici), a cesta teoretická, důkazem, že žádná jiná, alternativní hypotéza prostě neexistuje. Jak si čtenář snadno domyslí, obdobné rozlišení se může vztahovat na jakoukoliv analýzu minulosti, důkazní řízení před soudem nevyjímaje.

Darwinovou „nebezpečnou myšlenkou“ je tvrzení, že původcem diverzity a složitosti živých organizmů na Zemi je právě algoritmus selekčního vývoje. Čistě empirických (například paleontologických) důkazů pro tuto myšlenku je vlastně poskrovnu, o čemž se obšírně a s chutí rozepisuje citovaný Johnson. Zamysleme se nad možností teoretického důkazu: zda a jak odbourat hypotézy alternativní. Jenomže – co znamená býti alternativní hypotézou?

Lidé si vymysleli rozmanité principy (algoritmy a mechanizmy) vývoje, některé jsou jen variantami selekčního algoritmu, jiné se od něj tak či onak vzdalují. Mikromutace, makromutace, řízené mutace, cílené mutace, dědění získaných vlastností, postupný přechod k získaným vlastnostem (Baldwinův efekt), přírodní výběr, umělý výběr, pohlavní výběr, kvazispecie, gradualizmus, přerušovaná rovnováha, katastrofy a kdovíco ještě.

Odmyslíme-li si stupeň uvěřitelnosti či neuvěřitelnosti, osobní zaujatost a paradigma doby, shledáme, že logicky je možné leccos, včetně slavné hypotézy stvoření – přinejmenším v její „slabší“ podobě (že něco bylo naplánováno a existuje za určitým účelem). Lidské produkty všeho druhu – města, auta, filmy, anekdoty – jsou též plánovány a existují za určitým účelem, a přesto se vyvíjejí. Právě na vývoji lidských produktů si lze ukázat další věc: nic nebrání tomu, aby se dva nebo více různých principů uplatňovalo současně. Města, auta, filmy a anekdoty se vyvíjejí jednak cílevědomými zásahy architektů, konstruktérů a tvůrců, jednak nepředvídatelnými selekčními tlaky uživatelů.

Na vývoji organizmů v přírodě se mohou podílet třeba náhodné mutace vedle řízených mutací nebo postupný vývoj vedle vývoje ve skocích. Různé principy se mohou uplatňovat s různou vahou, která se navíc může měnit s časem, místem a typem organizmu. A tak se vlastně lze na celou kauzu vývoje života na Zemi dívat z jakési metaúrovně: jako by šlo o neviditelnou soutěž známých i dosud neznámých vývojových principů, v níž větší váhu získávají ty, které se ve skutečné přírodě více uplatňují (v daném čase, místě a pro daný typ). Teoretická argumentace mezi nimi nerozhodne.

Ale je tu vlastně i viditelná soutěž mezi vývojovými teoriemi a školami; v té mají největší váhu ty, které se dovedou nejlépe prosadit.

Poznámky

1) S. Komárek (76, 328, 1997/6), něco viz též D. Frynta (76, 323, 1997/6), v rozhovoru C. Höschla s V. Klausem (76, 333, 1997/6) je zmínka o uplatnění teorií v ekonomii a sociálních vztazích
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...