Mikrosvětem s Josefem Reischigem a firmou Olympus

Odmyslíme-li si jednoduché formy živočišné říše, jejichž příslušníci přijímají z okolního prostředí kyslík celým povrchem těla nebo povrchem některých nespecializovaných buněk, které jej dále předávají dalším tělním buňkám pouhou difuzí, lze v živočišné říši rozlišit dva principálně odlišné orgány, jimiž je "zachycován" kyslík z prostředí a dále distribuován buňkám celého těla. k "rozvozu" kyslíku může být využito oběhového systému, který plní i řadu jiných funkcí, jako jsou výživa, obrana organizmu, osmotická regulace, hormonální regulace ad. Takto pracují např. naše plíce, které zachycený kyslík předávají krevnímu barvivu a to jej dopravuje po celém těle na místo určení. Na obdobném principu pracují i žábry obratlovců nebo vzdušné vaky některých pavoukovců a dalších bezobratlých. Docela jiný přístup "zvolili" ti členovci, u nichž se vyvinuli vzdušnice (trachey): nezávislý systém, který slouží k "dopravě" vzduchu (a tedy i kyslíku) až k jednotlivým buňkám organizmu. Trachey jsou původem vchlípeniny pokožky, které ústí na povrch těla průduchy (stigmaty). Stěny tracheí jsou zpevněny spirálně vinutou chitinózní intimou. na koncích se trachey hustě větví a přecházejí v tzv. tracheoly, které zajišťují spojení s ostatními tělními orgány. Jsou to slepě končící trubičky bez intimy, vyplněné tekutinou.