Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Po větru

 |  5. 5. 1997
 |  Vesmír 76, 270, 1997/5

Je vždy znovu a znovu fascinující, jak je lidská psýcha tvárná podle dobových a místních zvyklostí a jak to, co se jedné epoše jeví, jak v rámci běžného, tak v rámci patologického jako norma, způsobuje v té následující pouze potřásání hlavou. Každá doba má nejen své představy o tom, co je „zdravé“ a co patologické (nezřídka i v závislosti na společenské vrstvě či povolání), ale i jak se vlastně to patologické má projevovat.

Stejně jako se dáma konce devatenáctého století svým repertoárem chování, zahrnujícím třeba občasné omdlévání či afektované pištění při spatření myšky, výrazně lišila od dnešní, lišily se i její eventuální patologické projevy – obrazy hysterie vídané Charcotem a Freudem patří dávné minulosti. Různé typy kmenově specifických posedlostí, amoků či trudnomyslností mimoevropských etnik hezky ukazují, jak veliká je plasticita „bláznivého“ chování a jak dalece je v tomto smyslu jedinec nevědomky ochoten vyjít vstříc očekávání svých soukmenovců a dobové a místní tradici vůbec.

Nejrůznější případy „mentálních infekcí“ či „epidemií“ nebyly specifikem středověku či dob ještě dávnějších. V Americe právě probíhající vlna „odhalování“ příčin nejrůznějších duševních obtíží v sexuálním zneužívání dětí v nejútlejším dětství (ještě pod vzpomínkovou bariérou), nejčastěji v rámci satanistických obřadů konaných rodiči, je hezkou ukázkou čehosi, co se blíží vlně posedlosti čarodějnictvím v raném novověku. Snaha vyjít „terapeutům“ vstříc, ať už na skřipci či v hypnóze, je překvapivě veliká, odhlédnuto od toho, že všechny výše naznačené nepravosti se přece jen občas vyskytují. Že tato odhalení mají v nové době veliký terapeutický účinek, tak mnoho neznamená. Všechny psychoterapeutické školy zaznamenávají už pouhým zabýváním se pacientem a pravděpodobným vysvětlením a pojmenováním zdroje jejich obtíží (od uhranutí až po dětskou frustraci) značné účinky, byť nikdy ne stoprocentní.

Zdroj neblahého účinku musí být vždy někde za horizontem, ať už se na rovině společenské psychopatologie jedná o zednářská spiknutí, pletichy imperialistů vně železné opony či v individuálním případě o traumata z dospělého věku odsunutá do podvědomí (na tomto Freudově objevu se neustrnulo a traumata se dále úspěšně hledala v raném dětství, v okamžiku porodu, v prenatálním období a v některých případech i v minulých inkarnacích). Hezky to ukazuje, že v případě lidské duše neexistuje striktně vzato „správné“ vysvětlení ve smyslu pozitivistické vědy, ale značné množství obrazů, plastických, působivých i terapeuticky účinných, a každý je zcela jiný.

Ostatně přáním jiných nevycházejí vstříc jen duševně ranění či „blázni“. Každý kategoricky pronášený soud o druhém směřuje k svému naplnění. Dvojice kat – oběť jednají v předem stanovené harmonii, jako v dobrém baletu. I obraz jednání příslušníků menšin narůstá jednak do obrazu, který chce vidět „majorita“, jednak se formuje i vlastní módou a přáním. Koestler zajímavě upozorňuje na propastný rozdíl v obrazu Žida v diaspoře a v Izraeli, Badinterová ukazuje obdobný rozdíl na homosexuálech přelomu století a jeho konce. Ostatně, i obrazy „majoritních“ národů jsou v stavu se přes velice odolný kořen tzv. národního ducha prudce měnit – bismarckovské výkonné, tuhé a toporné němectví málo připomíná romanticky zasněný, pohodlný a relativně nepořádný počátek minulého století v téže zemi. Malý ten, kdo zná jen malý cíl?

Citát

Dvojčátka, J. Hiršal, Básně... 1997

1.

Je tomu tak?

Kýho výra:

zas mám v duši

zlýho výra.

Noční pták.

Netuší? Tuší?

Jenom zírá.

Slídí v tiši

po spící myši.

2.

Těžko najít opojení

v krátkém spojení:

co není, je,

co je, není.

Nic to nezmění.

Hlavu opije

filozofie: nohou bosou

brouzdat se rosou.

Pak přijde ta s kosou.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné