Geofyzikální průzkum románské rotundy sv.Kateřiny ve Znojmě
Geofyzikální průzkum rotundy sv. Kateřiny přináší výsledky, jež jsou v ostrém rozporu se závěry psychotroniků. Ti v bezprostředním podloží rotundy interpretovali – mimo jiné – hroby významných osobností našich dějin, od sv. Metoděje až po moravské krále z rodu Mojmírovců. V roce 1989 – 1990 byly v podloží rotundy odvrtány vrty, které měly ověřit nejen existenci domnělých hrobů, ale i základové poměry rotundy a geofyzikální interpretaci. Ještě r. 1990 jsme byli obviňováni ze záměrného stáčení vrtů s úmyslem vyhnout se předpokládaným hrobům. Proto byla ve vrtech použita i radarová geofyzikální metoda, která okolí vrtu prozařovala až do vzdálenosti 2,5 m, seizmická tomografie a další geofyzikální měření.
Rozsáhlý výzkumný projekt zajišťovalo již od r. 1985 Jihomoravské muzeum. Zahrnoval mikrotermometrii, sledování vnitřního klimatu a dilatačních změn poruch omítek a zdiva, komplexní inženýrskogeologický výzkum skalního podloží (včetně náročných geologických vrtů s uplatněním mikroseizmiky, kavernometrie, gamakarotáže a dalších geofyzikálních metod), rozbory přírodních minerálních pigmentů, omítek, malt atp.
Roku 1987 byl v okolí rotundy zahájen archeologický výzkum, který pokračoval r. 1989 i uvnitř stavby. Výsledky zhodnotili přední odborníci v rámci několika celostátních a mezinárodních komisí. Bylo konstatováno, že rotunda je stavbou nejdříve z 11. století, protože její základy převrstvily objekt s mladohradištní keramikou.
Jihomoravské muzeum kladlo důraz na vyřešení majetkoprávních vztahů, tj. na převzetí prostranství v okolí rotundy od pivovaru. Mimo jiné se docílilo alespoň zákazu vjezdu a otáčení nákladních automobilů se sudy piva pod rotundou, i když záměrem bylo postupné vyloučení celého naprosto nevhodného provozu z míst, kudy kráčela historie našeho státu. Byly vypracovány architektonické studie úprav, záměrem bylo vybudovat novou reprezentativní expozici k počátkům české státnosti, která by zahrnovala komplexní zhodnocení významu románské rotundy. Mimořádnost rotundy sv. Kateřiny dokládají mimo jiné i návštěvy československých prezidentů T. G. Masaryka (1927), E. Beneše s chotí (1947), A. Novotného (1967), V. Havla (1992) a řady význačných osobností.
Průzkum rotundy v letech 1985 – 1989
Podnětem pro detailní geofyzikální průzkum byly mimo komplexní projekt zabývající se stavem a budoucí ochranou národní kulturní památky i výsledky „psychotronických″ průzkumů. Řada psychotroniků interpretovala především hroby a jednotlivé chodby v bezprostředním podloží rotundy (viz obr. obrázek). Součástí jejich interpretace byly dokonce hloubky v určení stropu a dna předpokládaného hrobu či chodby. Tyto výsledky nám však v průběhu první etapy (1985 – 1988) geofyzikálních prací nebyly sděleny. O jejich existenci byli informováni až pracovníci brněnského Geotestu před zahájením vrtných prací. Ti obdrželi náčrt předpokládaných dutin v měřítku 1 : 100 od dr. J. Zástěry.
Pro geofyzikální a inženýrskogeologický průzkum se vedení muzea ve Znojmě podařilo spojit pracovníky jak Geoindustrie Praha, tak Geotestu a Geofyziky z Brna a dalších pracovišť. Tím byla zachována logická posloupnost prací. Jako první byla aplikována metoda geofyzikálního radaru (SIR 7, vyroben v USA) s anténami 80 MHz a 300 kHz. Tento přístroj byl tehdy jediným exemplářem v zemích východního bloku. Detailní radarový průzkum v rotundě a jejím bezprostředním okolí se uskutečnil v roce 1985. Indikoval řadu anomálií, z nichž jen jedna naznačovala možnost výskytu dutiny v hloubce 3 m pod podlahou hlavní lodi, a to v její severní části. Jak se ukázalo později, byl to projev tektonického porušení horniny. Další významná anomálie západně od rotundy byla ověřena kopnými pracemi. Ty odkryly cihlářskou pec. Na radarový průzkum navázala měření mikrogravimetrická. Průběh tíhového pole, které bylo měřeno v síti 0,5x0,5 m měřických bodů, je na obr. obrázek. Uvnitř rotundy jsme měření opakovali v rozmezí čtvrt roku, abychom si ověřili přesnost měření a reprodukovatelnost anomálií. Vzhledem k vynikajícím podmínkám měření (pevná dlážděná podlaha, žádné povětrnostní vlivy, téměř konstantní teplota) se nám podařilo docílit střední kvadratické chyby určené ze 126 opakovaných dvojic měřených bodů (v časovém odstupu 3 měsíců!) neuvěřitelných 0,07 m.s–2. Výrobce křemenného gravimetru CG–2, kanadská firma Scintrex, uváděl citlivost přístroje na 0,1 m.s–2. Po ukončení těchto prací byla měřena v bezprostředním okolí a podloží rotundy seizmická tomografie a stejnosměrné geoelektrické metody.
Při interpretaci geofyzikálních metod jsme brali zřetel na prostorové uspořádání zkoumaného objektu (plošně omezený skalní suk, vyzdívky, schody, navážky apod.). Zejména u tíhových měření jsme zaváděli korekce na zdivo rotundy a morfologii terénu. Pro ně je třeba znát velmi přesně objemové hustoty jednotlivých těles. Ty jsme určovali laboratorně. Opravy jsme pro jistotu zaváděli postupně a změny tíhového pole pečlivě analyzovali po každém dílčím kroku.
Výsledkem komplexní interpretace bylo mapování lokálních anomálií (viz obr. obrázek), které byly později ověřeny jako změny tvaru podloží pod podlahou nebo odpovídaly petrografickým změnám hornin (biotitické granodiority dyjského masivu s průniky hornin aplitického charakteru) a jejich tektonickému porušení. Naše interpretační schéma korelovalo mimo jiné i s puklinami, které ve zdivu zjistil restaurátor pan Martan. V severozápadní části rotundy indikovaly tyto metody i vyzdívku pod jejími základy, kterou byl upraven tvar skalního suku, na němž rotunda stojí. Vně rotundy, v jižní části, byly indikovány anomálie, které byly pozdějšími pracemi ověřeny jako chodby a vertikální komín. Existenci hrobu (hrobů a chodeb) pod podlahou rotundy vyloučila tato měření až do hloubky 3 – 4 m, což znamená, že se závěry psychotroniků nepotvrdily. K témuž výsledku vedlo i porovnání naměřeného tíhového pole s vypočteným polem, do kterého byl započten účinek domnělých dutin.
Na základě výsledků obou typů průzkumu situoval Geotest vrty (řada jich byla šikmých a technicky velmi náročných) jednak jako tělesové úhlopříčky domnělých hrobů, a dále jako vrty ověřující geologické struktury a mechanické vlastnosti hornin. Průměty vrtů jsou zobrazeny na obr. obrázek. V roce 1989, kdy už byly vrty hotové, jsme se opět vrátili do rotundy a průzkum pokračoval měřením tíhových gradientů, doplňkovým seizmickým průzkumem, kruhovým odporovým měřením na skalním podloží již odstraněné dlaždicové podlahy a radarovým měřením ve čtyřech vrtech. Cílem bylo potvrdit předchozí závěry a ověřit údajnou dutinu, lokalizovanou tehdy pracovníkem z Geologického ústavu ČSAV v ose apsidy. Měla mít objem neuvěřitelných 23 m3. Lokalizace byla provedena na základě seizmických sond, které umístili pracovníci GÚ ČSAV do tehdy již otevřených chodeb v jihovýchodním předpolí rotundy. Tíhové pole jsme měřili ve dvou výškových úrovních vzdálených 2 m. Gradientově bylo proměřeno 6 bodů uvnitř rotudny a jeden vně. Vnější bod potvrdil existenci chodby v podzemí. Měření uvnitř odpovídala změně terénu a podezdívce v západní části rotundy, rozhodně však nepotvrdila existenci výše zmíněné prostory. Kruhové odporové měření potvrdilo směr aplitových žil a hlavní směry puklin. Vrty, které pracovníci Geofyziky proměřili celým komplexem karotážních metod (karotáž = geofyzikální měření ve vrtech), neprokázaly přítomnost dutin ani tam, kde docházelo při odvrtu ke ztrátám jádra. Ztráty jádra jsou u porušených hornin běžnou záležitostí, v tomto případě však byly druhou stranou interpetovány jako zatajování významných skutečností. K velkému rozruchu došlo při odvrtávání vrtu J2, který pronikl do dutiny a asi na pět minut došlo ke ztrátě výplachu. Jak se prokázalo o něco později, křížil vrt J2 již dříve odvrtaný vrt J7, což způsobilo efekt navrtání „dutiny″.
Karotážní měření umožňuje kontinuálně sledovat stav a bezprostřední okolí vrtu a doplnit informace tam, kde právě vrtné jádro chybí. Kromě toho byly vrty J4, J5, J6 a J7 proměřeny vrtnou variantou geofyzikálního radaru. Ten měl v daných fyzikálních podmínkách dosah 2,5 m od osy vrtu. Když si uděláme prostorovou představu o průběhu vrtů a prostoru, který byl radarem proměřen, pak lze existenci hrobů a chodeb v podloží rotundy jednoznačně vyloučit, a to do hloubky 6 m.
Vztah výsledků průzkumu psychotroniků a geofyziků
„Summou pravili, že ve světě ničeho není,čeho by se oni doměřiti nemohli, ale já,
trochu se na jejich řemeslo podívaje,
shledal jsem, že více pochluby než potřeby bylo.″
J. A. Komenský
Je třeba konstatovat, že v případě rotundy nenastala mezi dvěma typy výsledků žádná shoda. Samozřejmě, že jsme si v rotundě vyzkoušeli virguli a některé anomálie také „zaregistrovali″. Při jejich porovnání s výsledky geofyziky a následného odkrytí podlahy se ukázalo, že proutek „reagoval″ především na část kabelu zapomenutého v betonovém loži podlahy a dále na fyzikální změny vlastností hornin. Ty potvrdila i karotážní měření. Ve skalním podloží rotundy dochází ke změnám v radioaktivitě hornin, jejich měrného elektrického odporu, susceptibility, objemové hustoty a seizmických rychlostí v rozsahu, který je geofyzikálními metodami běžně registrovatelný. Tím existuje řada příčin pro změny fyzikálních polí. Dutina sice je svými fyzikálními vlastnostmi velmi významnou a kontrastní anomálií (záleží samozřejmě na její velikosti a vzdálenosti mezi ní a měřickým bodem, ve kterém fyzikální pole měříme). Nicméně geofyzikálními metodami ani následným vrtným průzkumem nebyly dutiny potvrzeny. Měření ve vrtech snižovala právě výše popsanou geometrickou závislost měřené veličiny na vzdálenosti od anomálního zdroje. Ani tyto metody přítomnost dutiny nepotvrdily.
Z našeho pohledu se řada dalších indikací pomocí virgule ztotožňovala s petrofyzikálními změnami. Zdá se, že v citlivé době, kdy rotunda měla posloužit jako důkaz převratných teorií o dějinách našich zemí, byly neopodstatněné interpretace a závěry „psychotronického″ průzkumu využívány jako podklady pro zásadní argumentaci. Ještě r. 1990, kdy tehdejší pracovníci Geotestu a Geoindustrie obhajovali výsledky průzkumu na veřejné, mimochodem velmi emotivní, odborné přednášce ve Znojmě, byli obviňováni z falšování výsledků průzkumu a záměrného vychylování vrtů, aby nebylo objeveno “zlaté vejce″, o kterém řada lidí „jednoznačně ví″, že je pod rotundou skryto. A tak ani to, že se na průzkumu podílely zcela nezávislé organizace, pražské právě tak jako brněnské, a že řada metod byla měřena zcela nezávisle a k jejich porovnání jsme se díky tomu, že projekt řídilo vedení muzea, dostali až po ukončení jednotlivých etap a předání výsledků, nepomohlo horkokrevným zastáncům pokladů a hrobů k zamyšlení nad stavem věcí. Dávno před r. 1989 existovala pracoviště zaměřená na psychotroniku, která byla státem a jednotlivými funkcionáři významně podporována, a to až do té míry, že jsme měli dojem, že je tento obor zcela postaven na základech marxizmu–leninizmu. A v oné materialistické a údajně racionální atmosféře byly výsledky metod, jejichž teorie oscilovaly kolem postavy bývalého ministra školství, přijímány se vší – i stranickou – okázalostí.
Jsme přesvedčení, že snad v době 770. výročí, které Znojmo letos oslaví, budeme schopni respektovat fakta týkající se rotundy sv. Kateřiny taková, jaká jsou: v podloží rotundy nejméně do šesti metrů není žádný hrob ani chodba.1)
Obrázky
Poznámky
Na celkovém průzkumu rotundy se po r. 1985 podíleli odborníci z těchto oborů:
mikrotermometrie (Ing. J. Domanský, Stavební geologie Praha), vnitřní klima a poruchy omítek a zdiva (Ing. I. Havlík, dr. J. Havlová, CSc. a kol., Výzkumný a vývojový ústav Stavebních závodů Praha, od r. 1990 Ing. J. Červenák), mikroseizmika, kavernometrie, gama-karotáže (L. Woznica a kol., Geotest Brno, Geofyzika), komplex geofyzikálních metod (Geoindustria Praha), rozbory přírodních minerálních pigmentů (Ing. J. Šrámek, CSc., Restaurátorské ateliéry Praha), rozbory omítek a malt (dr. A. Zeman, CSc., a dr. E. Růžičková, Geologický ústav ČSAV Praha), archeologický výzkum (Archeologický ústav ČSAV v Brně a Jihomoravské muzeum ve Znojmě).
Citát
JOSEF PETRÁŇ, Dějiny a současnost 3/96, str. 33
V nepřehledné poušti minulých dějů občas zavadíte o mohutné, ale mnohem častěji spíš jen skrovné pozůstatky lidského působení a lidské tvůrčí činnosti. Zavadíte o nejrůznější symptomy a sdělení, k nimž je stále třeba úporně hledat dešifrovací klíč. Leckdy je to hledačství marné. Je třeba smířit se s tím, že historickou „pravdu“ jako jednou provždy uzavřené a završené poznání nenacházíte, nenajdete a najít ani nemůžete. Našinec je rád, když tu a tam o něco zavadí, co mu připomene, že ve svém údělu není sám, že to nějak podobně chodilo odjakživa, ba často hůř. Ono to v téhle generalizaci pak víc potěší a nutí sdělit jiným. To je útěšná role, kterou má dějepis společnou dejme tomu s příslovím. Netajím se, že ve vší pokoře před dějinami i nedějinami a při vší úctě k metodám – ta je podmínkou každého seriózního díla – se přikláním k troše skepse a obveselující ironie. Masku vševědoucnosti, svatý plamen nadšení po všech svých životních zkušenostech ponechám spíš ideologii.
Historie rotundy
Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě (viz obr. Obrázek, Obrázek, Obrázek) patří bezesporu k nejcennějším klenotům románské architektury v České republice. Je zakomponována do areálu bývalé přemyslovské pevnosti, vybudované významným českým knížetem Břetislavem I. (1034 – 1055) v místech slovanského hradiště. Znojemská rotunda, stojící na dominantním místě asi uprostřed předhradí, byla postavena kolem poloviny 11. století. Její válcová loď a podkovovitá apsida, zaklenutá konchou (polokulovou klenbou), jsou zhotoveny z přitesaných kvádříků místního granitoidu. Národní kulturní památkou byla 30. 3. 1962 tato stavba prohlášena hlavně díky unikátnímu cyklu románských maleb (viz obrázky) znázorňujících samotný vznik českého státu, povolání Přemysla Oráče od pluhu a úplnou posloupnost českých a moravských knížat až do doby, kdy tyto malby vznikaly.Z historie víme, že po zřízení moravských údělů (1055) znojemský hrad ovládal mocensky i politicky rozlehlý jihomoravský kraj s hradskými okrsky Rokyten, Znojmo a Bítov. V soustavě tzv. břetislavských hradisek plnil důležitou úlohu obrany nové jižní hranice s Rakousy proti dalším územním ztrátám Moravy. Dynastické rozpory mezi vládnoucími českými Přemyslovci a znojemskými údělnými knížaty vyvrcholily r. 1128 zajmutím Konráda II. Znojemského pro spiknutí českým knížetem Soběslavem I. (1125 – 1140) a uvězněním na hradě Groitči v Lužici. V roce 1134 byl Soběslav I. vzhledem k zahraničně politické situaci nucen spolupracovat s uherským králem Bélou a srbským králem Urošem I. Soběslav I. tehdy Konráda propustil a dal mu za nevěstu Urošovu dceru princeznu Marii, sestru uherské královny. Při té příležitosti byla rotunda přestavěna. Plochý strop byl sejmut, zaklenut kupolí a celý interiér obohacen freskami umělecké, a zejména ikonografické hodnoty. Dokládá to nápis, který je podle typu písma (vyrytého do omítky s pozdějšími ličkami) vročen do 13. – 14. století. Objevil jej v říjnu 1949 na závěr restaurátorských prací F. Fišer.
Románská rotunda P. Marie ztratila po r. 1226 význam velkofarního kostela, stala se královskou kaplí a od té doby nese již jméno sv. Kateřiny. Roku 1320 daroval král Jan Lucemburský patronát kaple sv. Kateřiny Jindřichu z Lipé, který ji přenechal znojemskému klášteru sv. Kláry. Klarisky rotundu r. 1555 prodaly městu a císař Karel VI. r. 1710 postoupil městu vnější hrad. Německá společnost právovárečného měšťanstva zde počátkem19. století zřídila pivovar. Pohnutý osud rotundy dovršil pozdější soukromý majitel pivovaru. Používal ji jako prasečí chlívek a po r. 1830 jako tančírnu s nálevnou. Spisovatel Petr rytíř Chlumecký se r. 1859 zasadil o to, aby památka byla zachována. Inicioval také její průzkum. Dokumentačních prací se ujal kustod bývalého Františkova muzea v Brně Mořic Trapp. Ale ještě r. 1879 zde byla košíkářská dílna. Restaurování maleb provedl díky státní subvenci 750 zl. vídeňský malíř Theofil Melicher v letech 1891 – 1893.
Po r. 1945 vzbuzovala rotunda sv. Kateřiny zájem našich odborníků. V letech 1947 – 1949 prováděl rozsáhlé restaurátorské práce ak. mal. F. Fišer. Další etapu zahájil r. 1965 znojemský rodák ak. mal. Oldřich Míša a dokončili ji v letech 1969 – 1973 ak. malíři a restaurátoři J. Alt, P. Lorek a A. Martan. Poslední z jmenovaných r. 1987 provedl zevrubnou prohlídku nástěnných maleb a společně s J. Altem je r. 1988 znova restaurovali. V té době také fresky zkoumali pracovníci Výzkumného ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky v Praze.
ROMÁNSKÁ ROTUNDA P. MARIE A SV. KATEŘINY VE ZNOJMĚ
Znojemská rotunda P. Marie a sv. Kateřiny s unikátní freskovou výzdobou je nedílnou součástí evropského kulturního dědictví. To tkví zejména v malířské výzdobě o dvou částech. První, církevní, zahrnuje část Kristova života od obrazu „Zvěstování“ až po „Útěk do Egypta“ včetně čtyř evangelistů s apokalyptickými anděly v klenbě a „Kristem v majestátu“ se dvanácti apoštoly v apsidě. Po obou stranách vítězného oblouku jsou obrazy donátorů.Pak následuje přemyslovská pověst o povolání Přemysla Oráče Libušiným poselstvím na knížecí stolec do Prahy. Světská část ve 2. pořadí pokračuje zobrazením osmi a ve 3. pořadí devatenácti panovníků s ústřední postavou prvního českého krále Vratislava II. (1061-1092).
Galerie Přemyslovců zobrazuje pořadí od prvního křesťanského knížete Bořivoje až po posledního, tehdy už zemřelého knížete Vladislava I. Určením pořadí panovníků se naposledy zabývala přední historička dr. B. Krzemienska, CSc., v práci „Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě“ (Ostrava 1985). Reagovala tak na názory dr. J. Zástěry z Brna, podle nichž by stáří rotundy a maleb mělo být posunuto dokonce do velkomoravského období (9. stol.). V této diskusi se vyjádřila řada odborníků z oborů archeologie, historie, dějin umění, paleografie a dalších. Se zásadními odbornými stanovisky vystoupili již r. 1987 prof. Dr. Josef Poulík, DrSc. (O románské rotundě ve Znojmě) a v ČsČH Dr. Dušan Třeštík, CSc. (Objevy ve Znojmě).
O autorech
Martin Puffr
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
